Aktivní rodina na cestách dodávkou kombinující práci a objevování
Pokroky v záplavě potu
[:cs]Co si budu nalhávat, na první lekci Bikram yogy jsem žádný extra výkon nepředvedla. Když mi něco vůbec nejde, jdu od toho. Když mi něco nejde tak středně a vidím, že bych to mohla zlepšit, zakousnu se do toho a makám. Jaké pokroky to přineslo?
Pokroky po prvních deseti dnech
První neúspěch mě neodradily, takže jsem během akce pro nováčky šla během deseti dnů na Bikram yogu hned pětkrát. Nedostavují se již panické pocity spojené s akutním nedostatkem kyslíku. Už se mi také tolik nemotá hlava. Troufám si do všech poloh a s každým pokusem cítím, že se moje možnosti zvyšují.
Na něco ale pořád nestačím. Třeba Stoj na jedné noze s hlavou u kolen se v mém podání podobá spíše opilému plameňákovi. Jsem horkem rudo-růžová a na jedné noze balancuji v poryvech vlastního dechu. Zatímco zkušenější jogíni soustředěně následují hlas instruktorky, já bojuji s rovnováhou, abych všechny kolem nesrazila k zemi jako kuželky.
Stoj na jedné noze s hlavou u kolen jak já ho zatím nedokážu, zdroj.
Ještě o něco těžší je Poloha luku ve stoje. Instruktorka nás motivuje k tomu, abychom na sobě nechali působit dvě rozdílné síly – natahování a zakopávání. Natahuji se, jak můžu, ale mám spíš chuť nakopat něčí zadek, než zakopávat nohou do vzduchu. Jak se jim to může zdát tak snadné? Nejenže mám (opět) problém s rovnováhou, ještě navíc se mi nedaří dostatečně se předklonit a aspoň trochu u toho dýchat. Jak to jen ostatní dělají?
Úspěchy v předchozích polohách se mění, ale ta následující je vrcholem série a zároveň dnem mých možností. Tělo rotuje, protahuje se a stehno po pár vteřinách bolí a bolí. Až tohle zvládnu, budu se sebou hrozně spokojená! Teď ale občas propadám mírné beznaději a plácám rukou jak Keiko v Zachraňte Willyho.
Po prvních deseti dnech jsem si předplatila další měsíc. To dám! Nepřestanu, dokud v těch výše zmíněných polohách nevydržím.
Pokroky po měsíci
Už čtyři týdny své tělo celkem pravidelně vystavuji teplotám nad 40 stupňů a kroutím ho do krkolomných pozic. Co si od toho slibuji? V prvé řadě potřebuji nechat odpočinout hlavu od věčného stresu. No a dál se chci jako asi každá žena cítit lépe a být spokojenější se svojí postavou.
Na Bikram yoze rozhodně nemám prostor na nějaké přemýšlení. Veškerou energii soustřeďuji na dech a snahu plnit pozice správně, popřípadě hlouběji než minule. Prostor pro zlepšení je v tuto chvíli prakticky nekonečný, takže je spokojené i moje cílevědomé “já”.
Příznivý vliv na moji psychiku mají také pokroky, které s počtem lekcí za týden zvětšují. Pokaždé, když zvládnu cvičit třikrát týdně, cítím zlepšení. Ideální by bylo chodit každý den, ale to se mi zatím ještě nepodařilo.
Nezanedbatelnou motivací byl kompliment od Muže, který byl už po třech týdnech přesvědčen, že jsem se celkově zpevnila. Váhový úbytek se sice zatím neprojevil, ale ten ani nebyl mým cílem. Hlavní pro mě je, že se cítím lépe.
Postupně se učím pravidelně přijímat tekutiny. Dřív jsem byla s pitným režimem na štíru, za celý den jsem vypila třeba jen litr vody a to ještě jen v případě, že jsem ji měla před sebou na stole. Jinak mě mnohdy ani nenapadlo, že bych si měla nalít. Prostě jsem neměla pocit žízně. Hned po druhé lekci Bikram yogy jsem zažila dosud nepoznané – žízeň, kdy si tělo opravdu důrazně o tekutiny řekne.
Podobně se mi mění jídelníček. V prvé řadě jím pravidelněji, hlavně ale pozoruji změnu chuti. Dřív jsem rozhodně nebyla fanoušek ovoce, teď si nějaké dávám po každé lekci. Občas po něm toužím tak moc, že si přímo ve studiu nechám připravit fresh juice. Nemám už také takovou potřebu slaných brambůrků, tyčinek a podobných neřestí.
Po prvním zhodnocení se zdá, že mi zatím nový sport přináší samá pozitiva. A cíl pro další měsíc? Zvládnout minimálně 3 lekce týdně a vydržet v Pozici s hlavou u kolene ve druhém kroku bez ztráty rovnováhy.
A jaké jsou vaše zkušenosti s jógou či přímo Bikram yogou? Máte taky nějakou nedosažitelnou pozici?[:en]
Co si budu nalhávat, na první lekci Bikram yogy jsem žádný extra výkon nepředvedla. Když mi něco vůbec nejde, jdu od toho. Když mi něco nejde tak středně a vidím, že bych to mohla zlepšit, zakousnu se do toho a makám. Takže na józe jsem byla během prvních deseti dnů hned pětkrát.
Cítím na sobě pokroky. Nedostavují se již panické pocity spojené s akutním nedostatkem kyslíku. Už se mi také tolik nemotá hlava. Troufám si do všech poloh a s každým pokusem cítím, že se moje možnosti zvyšují.
Na něco ale pořád nestačím. Třeba Stoj na jedné noze s hlavou u kolen se v mém podání podobá spíše opilému plameňákovi. Jsem horkem rudo-růžová a na jedné noze balancuji v poryvech vlastního dechu. Zatímco zkušenější jogíni soustředěně následují hlas instruktorky, já bojuji s rovnováhou, abych všechny kolem nesrazila k zemi jako kuželky.
Stoj na jedné noze s hlavou u kolen jak já ho zatím nedokážu
Ještě o něco těžší je Poloha luku ve stoje. Instruktorka nás motivuje k tomu, abychom na sobě nechali působit dvě rozdílné síly – natahování a zakopávání. Natahuji se, jak můžu, ale mám spíš chuť nakopat něčí zadek, než zakopávat nohou do vzduchu. Jak se jim to může zdát tak snadné? Nejenže mám (opět) problém s rovnováhou, ještě navíc se mi nedaří dostatečně se předklonit a aspoň trochu u toho dýchat. Jak to jen ostatní dělají?
Úspěchy v předchozích polohách se mění, ale ta následující je vrcholem série a zároveň dnem mých možností. Máme stát stranou podložek, zpocená chodidla po podlaze kloužou a stehno po pár vteřinách bolí a bolí. Až tohle zvládnu, budu se sebou hrozně spokojená! Teď ale občas propadám mírné beznaději a plácám rukou jak Keiko v Zachraňte Willyho.
Po prvních deseti dnech jsem si předplatila další měsíc. To dám! Nepřestanu, dokud v těch výše zmíněných polohách nevydržím.
A jaké jsou vaše zkušenosti s jógou či přímo Bikram yogou? Máte taky nějakou nedosažitelnou pozici?
[:]
4 komentáře na „Pokroky v záplavě potu“
Pěkné, Marti, díky za "test" bikram yogy:) taky jsem o ní jeden čas uvažovala… ale neodhodlala jsem se… Oblíbila jsem si power yogu (skalními jogíny opovrhovanou, považovanou za paskvil), ovšem v klasickém ovzduší v místnosti s přiměřenou pokojovou teplotou a množstvím CO2:) Nedám na ní dopustit! Nedosažitelných pozic (jak píšeš výše) mám více, resp. dostat se do nich ještě jakžtakž, ale VYDRŽET V NÍCH DÝCHAT, that´s it!:) Btw, nechystáš se třeba do budoucna otestovat port de bras? Držim palce a zdravím! Máša
Pěkné, Marti, díky za "test" bikram yogy:) taky jsem o ní jeden čas uvažovala… ale neodhodlala jsem se… Oblíbila jsem si power yogu (skalními jogíny opovrhovanou, považovanou za paskvil), ovšem v klasickém ovzduší v místnosti s přiměřenou pokojovou teplotou a množstvím CO2:) Nedám na ní dopustit! Nedosažitelných pozic (jak píšeš výše) mám více, resp. dostat se do nich ještě jakžtakž, ale VYDRŽET V NÍCH DÝCHAT, that´s it!:)
Btw, nechystáš se třeba do budoucna otestovat port de bras?
Držim palce a zdravím!
Máša
Port de bras je pro mě novinka, děkuji za tip. Podívám se na to 🙂
Děkuji a těším se na to plánované setkání ! 😉
Na Bikram chodim 4 roky a pozice, s kteryma bojuju, se casem meni.Pokazde me dostane neco jineho 🙂 Olga