Test Arctic Field Ration

Kdy jindy vyzkoušet norské mrazem sušené armádní jídlo než po skialpové túře? Hladoví a unavení jsme se testované Chicken Tikka Masala prakticky vrhli. I když nás Kleboň s Vráťou varovali, že vojenské bašty většinou za moc nestojí, nakonec se nechali přesvědčit a ochutnávali s námi. A jak nám tedy chutnalo?

Pokračovat ve čtení „Test Arctic Field Ration“

Nejlepší kavárny v Praze

Pokud zrovna necestuji nebo nesportuji, jsem ultimátní kavárenská povalečka. Miluji dobrou kávu, baví mě interiéry kaváren, oceňuji domácí produkty a velmi si potrpím na snídaně nebo alespoň dorty. Hodně často někomu kavárny doporučuji a uvědomila jsem si, že by bylo praktické, udělat si takový seznam těch nejlepších, které v Praze navštěvuji.

Pokračovat ve čtení „Nejlepší kavárny v Praze“

Kávoví misionáři z Café Neratov

Na to, že se v Praze otevírají kvalitní a designové kavárny, jsem si už zvykla (mimo jiné proto, že to Lady Kerstyn tak pěkně dokumentuje), ale že se podaří otevřít takovou kavárnu i ve kdysi zapomenutém kraji Orlických hor, jsem až do včerejšího dne nevěřila. Nahlédněte se mnou do Café Neratov!

Pokračovat ve čtení „Kávoví misionáři z Café Neratov“

Kde se o vás mile postarají? V Mille Miglia!

Architektův ateliér se letos poprvé prezentoval na ForArchu. A protože se tam na vás neustále snáší houfy naháněčů, stane se, že občas někde svoji vizitku necháte. Architekt ovšem díky tomu vyhrál poukázku do restaurace Mille Miglia na Jarově, což jsme tento víkend konečně využili.
První dojmy: Kam to jedeme?!? Ano, restaurace je opravdu trochu dál od centra a od hlavní ulice. Vlastně bych ji v těchto končinách vůbec nečekala. Z venku působí prázdně, ale uvnitř je lidí tak akorát, abychom se nepřekřikovali, ani se tam nebáli. 🙂 Retro obrázky z prostředí automobilových závodů krásně korespondují s Porsche jednoho z hostů, které je zaparkováno přímo před vchodem. Jeho majitel živě (a hlasitě) diskutuje výbavu luxusních vozů, jako by byl sám majitelem celého Auto Jarov.
Interiér restaurace, foto Mille Miglia
Uvnitř překvapí příjemný interiér, který je oproti klasické pizzerii vzdušnější. Tady nehrozí pocit, že sedíte na klíně hostovi u vedlejšího stolku, nebo že byste si nechtěně vyslechli, co probírají párečky kolem. 
Obsluha byla neobyčejně milá. Číšník velmi ochotně pomohl s výběrem jídla, someliér zkonzultoval víno, a přitom ceny za jídlo i víno jsou více než příznivé.
A co jsme tedy ochutnali? Antipasto je velkorysá porce italských uzenin, sýrů, oliv a sušených rajčat doplněná o pečivo a misku s olivovým olejem a balsamicem. Pominu-li samotné lahůdky, které byly opravdu čerstvé a chutné, byl donesený olej a balsamico jednoznačně nejlepčí, co jsem kdy měla! 

Z hlavních jídel si Architekt pochvaloval pizzu Bella Vista (pizzy tu dělají na dřevě jsou na to hrdí) a já jsem si pochutnala na Tagliatellých alla ragú bianco. Skvělá kombinace chutí! Dezert si nikdy nenechám ujít a tady jsem měla možnost si dát brownies. Sice jej podávají jen s vanilkovým krémem (preferuji zmrzlinu), ale zase mě mile překvapily oříšky. A kapučíno s hustou pěnou udělalo za celým večerem pěknou tečku.
Nakonec nás velmi mile překvapil ochotný číšník. Přestože jsme se rozhodně neupejpali, nepodařilo se nám vyčerpat poukázku na 1500 Kč v plné výši. Nejsme z těch, kdo by si nechali honem něco balit s sebou nebo se přecpával. Užili jsme si krásný večer a zbytek bychom jim tam klidně nechali. Proto musím ocenit, že nám číšník nabídl, abychom si ještě vybrali nějakou lahem vína na doma.
Máme slabost pro italskou kuchyni a sem se rozhodně ještě podíváme! A jakou italskou restauraci máte rádi vy?

Zásobovací výlet na jih

Některé věci se v Praze prostě shání špatně. Už jsem tu psala o mém martýriu se sháněním bot, další pokus byl s kempingovou výbavou na dovolenou. Chystáme se s Horolezcem využít vestavbu do auta, ale o tom až příště. Dnes je to tak trochu o nákupech a pohostinství na jihu Čech.

Jestli ho neznáte, brzy ho poznáte, neboť Decathlon zintenzivňuje svoji reklamu a sní možná i rozšiřuje síť prodejen. Ale není prodejna jako prodejna. 
V Praze je zatím jediná uvnitř nákupního centra Černý most a působí na první pohled… no… levně; v nejhorším slova smyslu. Nejde jen o nízké ceny za zboží, které v mnoha případech kvalitou konkuruje vietnamské tržnici. Jde také o prostředí a to, jakou formou je zboží prezentováno. Probrané regály s rozházeným zbožím, pomíchané velikosti i produkty. Chronický nedostatek některých kousků (zvlášť těch zlevněných, že). Mě osobně takový obchod odradí a říkám si, jestli nejsem spíš na bleším trhu.
Popojedeme o necelých 160 km na jih a najdeme úplně jiný Decathlon. Stejné zboží tu vypadá kvalitněji, protože je srovnané. Nabídka je o poznání širší, přestože hala působí menší než obchod v Praze. Řazení s produkty je logičtější, takže nákup se nezmění v hledání jehly v kupce sena. A tak nějak tu mají ode všeho aspoň něco, takže neodejdete s prázdnou. S vynaložením daleko menší energie a nervů tu jsme tu sehnali vše, co jsme chtěli.
Úspěšné nákupy je dobré zakončit výletem a něčím dobrým k zakousnutí. Výlet do Českého Krumlova na večeři se stává milou tradicí. Bohužel, ne vždy se dostaneme, nebo vlastně skoro nikdy se nedostaneme do preferovaného podniku – Šatlavy. Tam se podává luxusní masíčko v luxusních porcích, a tak je tu místo k sezení bez rezervace otázka velkého štěstí a správného načasování. My jsme jednou uspěli, když bylo v Krumlově opravdu nevlídno. Ale stálo to za to a v Šatlavě nám to potom vynahradili.

Smutné je, když se člověk natěší a pak se zklame. Jako by nestačilo, že jsme se nevešli, v dalším podniku U Dvou Marií jsme se sice vtěsnali, ale zase bylo jídlo výrazně horší. Nejchudší česnečka, co jsem kdy měla a to voněla tak dobře!
Aspoň že bylo tentokrát hezky 🙂

Kam chodíte nakupovat a pošmáknout si vy?

Obligátní pohled na zámek