Choose your wave… a o čem to vlastně je?

Dokumentární film Choose your wave jsem našla úplnou náhodou někde na Facebooku. Právě dobrá práce se sociálními sítěmi způsobila, že z původně plánované premiéry v Lucerně se nakonec staly premiéry hned dvě. Tvůrcům se podařilo nalákat na příběh osobností českého surfingu žijících v různých koutech světa (ve Franci, Španělsku, Norsku, na Bali a Srí Lance) tolik lidí, že by jim jedna projekce zdaleka nestačila. Problém byl usadit se i na té přidávané, takže jsem pochopitelně měla velká očekávání. Těšila jsem se na slíbené příběhy těch, kteří se rozhodli změnit svůj život a podřídit ho surfingu. Bohužel se mi ale zdá, že přes velkou podporu, kterou tento projekt získal mimo jiné i na HitHitu, zůstal nápad jaksi někde na půl cesty.

Pokračovat ve čtení “Choose your wave… a o čem to vlastně je?”

Kde se o vás mile postarají? V Mille Miglia!

Architektův ateliér se letos poprvé prezentoval na ForArchu. A protože se tam na vás neustále snáší houfy naháněčů, stane se, že občas někde svoji vizitku necháte. Architekt ovšem díky tomu vyhrál poukázku do restaurace Mille Miglia na Jarově, což jsme tento víkend konečně využili.
První dojmy: Kam to jedeme?!? Ano, restaurace je opravdu trochu dál od centra a od hlavní ulice. Vlastně bych ji v těchto končinách vůbec nečekala. Z venku působí prázdně, ale uvnitř je lidí tak akorát, abychom se nepřekřikovali, ani se tam nebáli. 🙂 Retro obrázky z prostředí automobilových závodů krásně korespondují s Porsche jednoho z hostů, které je zaparkováno přímo před vchodem. Jeho majitel živě (a hlasitě) diskutuje výbavu luxusních vozů, jako by byl sám majitelem celého Auto Jarov.
Interiér restaurace, foto Mille Miglia
Uvnitř překvapí příjemný interiér, který je oproti klasické pizzerii vzdušnější. Tady nehrozí pocit, že sedíte na klíně hostovi u vedlejšího stolku, nebo že byste si nechtěně vyslechli, co probírají párečky kolem. 
Obsluha byla neobyčejně milá. Číšník velmi ochotně pomohl s výběrem jídla, someliér zkonzultoval víno, a přitom ceny za jídlo i víno jsou více než příznivé.
A co jsme tedy ochutnali? Antipasto je velkorysá porce italských uzenin, sýrů, oliv a sušených rajčat doplněná o pečivo a misku s olivovým olejem a balsamicem. Pominu-li samotné lahůdky, které byly opravdu čerstvé a chutné, byl donesený olej a balsamico jednoznačně nejlepčí, co jsem kdy měla! 

Z hlavních jídel si Architekt pochvaloval pizzu Bella Vista (pizzy tu dělají na dřevě jsou na to hrdí) a já jsem si pochutnala na Tagliatellých alla ragú bianco. Skvělá kombinace chutí! Dezert si nikdy nenechám ujít a tady jsem měla možnost si dát brownies. Sice jej podávají jen s vanilkovým krémem (preferuji zmrzlinu), ale zase mě mile překvapily oříšky. A kapučíno s hustou pěnou udělalo za celým večerem pěknou tečku.
Nakonec nás velmi mile překvapil ochotný číšník. Přestože jsme se rozhodně neupejpali, nepodařilo se nám vyčerpat poukázku na 1500 Kč v plné výši. Nejsme z těch, kdo by si nechali honem něco balit s sebou nebo se přecpával. Užili jsme si krásný večer a zbytek bychom jim tam klidně nechali. Proto musím ocenit, že nám číšník nabídl, abychom si ještě vybrali nějakou lahem vína na doma.
Máme slabost pro italskou kuchyni a sem se rozhodně ještě podíváme! A jakou italskou restauraci máte rádi vy?

Moje druhá tvář

Úplnou náhodou se mi sešla hned dvě focení po sobě. Ale jak rozdílná! Zatímco minule mě vyfotili na skalách, tentokrát mě kamarádka vyfotila na svůj lifestylový blog
Po pravdě já totiž ve městě nechodím v outdoorovém oblečení. Naopak si užívám ten kontrast, když přijedeme v noci z hor a  ráno cestou do práce byste na mě nepoznali, že jsem o víkendu spala v autě nebo na winterraumu.
In past
weeks I accidentally attended two photo shooting. But so different! Once it was
during climbing, second time was with my friend. She took pictures of me for
her lifestyle blog.

Honestly I
don´t wear outdoor clothes in the city. Contrary I enjoy the contrast when we
arrive from the mountains during night and in the morning, on my way to the
office you wouldn´t recognize that I´ve slept in a car or on the winterraum. 
Foto by Lady Kerstyn
Má to ale svoje nevýhody, když se náhodou zastavím v HUDYsportu, tváří se na mě, jako bych přiletěla z jiné planety… O tom ale zase někdy jindy 🙂
It also has
some disadvantages. For example when I stop by the outdoor shop and the shop assistants
act as I came from a different planet… But let´s talk about it some other
time J

Lovec snímků

Vnímala jsem cvakání spouště kolem nás. Když si všiml, že jsme ho zaznamenala, zeptal se, zda nám nebude vadit, když si nás vyfotí. Nevadilo. Společnou fotku na skalách nemáme, jeden leze, druhý jistí a Manka fotit neumí…
I sensed the camera clicking around us. When he noticed I knew about him, he asked if we don´t mind. We didn’t mind at all. We don´t have any picture together on the wall – one climbs the second belays and Manka doesn’t know how to shoot…

Lokace: Polínko
Foto: Jirka z KV

Psychický odpočinek na skalách

O svém pracovním nasazení už jsem se tu zmiňovala. Neměla jsem toho moc jen já, ale i Architekt. A když toho má Architekt moc, stává se z něj horolezec. Podle něj si totiž po pracovně náročném víkendu odpočineme nejlépe na skalách. A tak jsme jeli.
Poslední zářijový víkend jsme se příjemně protáhli na Polínku. Přesně po roce! Náš odjezd v sobotu ráno byl ukázkový, ani minuta zdržení. Počasí bylo fantastické, takové to “babí léto”, kdy člověka uchvacuje i obyčejná silnice vedoucí alejí stromů. Na Polínku bylo celkem plno, ale v průběhu odpoledne se lom vylidňoval, až jsme tam nakonec byli sami. Překvapilo nás to, ale tentokrát jsme tam nepotkali žádné “spřízněné duše”. Všichni byli chladní a odtažití, chyběla jim vřelost a přátelskost, vlastnosti, na které jsme jinak mezi horolezci zvyklí.

Od lezení ve Švýcarsku už pár týdnů uběhlo, takže jsem byla zvědavá, jak mi to půjde. Byla jsem ale překvapená, jak rychle jsem se do toho dostala. Gambrinus (VI+), který byl minule moje maximum, byl tentokrát můj odrazový můstek. Když jsem lezla Péčko (VII-), poznamenal s údivem přihlížející ne-lezec, že je to úplně hladké. Horolezec se smál, že to už začíná být docela těžké, ale zvládli jsme i cesty za VII!

Péčko (VII-) vede tou hladkou stěnkou 🙂

U převislých cest Horolezec říkává: “Ta se ti nebude líbit.”, ale stejně mě do nich namotivuje a já se v nich často překonávám.

Jak se zbavujete stresu v práci vy?