Dramatická cesta na Island aneb „Máte něco k proclení?“

Zkoušeli jste někdy něco propašovat? Povedlo se vám to? Já jsem totiž před lety jako pašerák totálně selhala.

Pro ty, kdo nemají zkušenosti s cestami na sever – Island má velmi striktní limity na dovoz alkoholu a některých potravin. S sebou můžete mít maximálně 1 litr tvrdého alkoholu a k tomu už jen 1 litr vína a 6 litrů piva. Jenže já jsem jela na návštěvu a dostala jsem důležité poslání (rozuměj seznam lahví), co mám přivést, včetně instrukcí, jak se chovat na letišti Keflavik.

Hallgrímskirkja, Reykjavík, Island
Kdybych byla věřící, šla bych se vyzpovídat. Hallgrímskirkja, Reykjavik, Island

Udělala jsem všechno, jak jsem měla. Konverzovala jsem s místními, nakoupila v Duty Free shopu, nespěchala, neloudala se, prostě nijak nepřitahovala pozornost, ale i tak si se mnou celníci chtěli popovídat. Kufr i batoh na scanner a pak už se to nedalo zachránit. Umíte si asi představit, jak „příjemné“ bylo sledovat, jak mi odborně vybalují celníci. A měli jsme publikum! Někteří mí spolucestující zvědavě přihlíželi, jak mi pánové v rukavicích procházejí kalhotky a rozbalují všechny lahve, dokonce i ty, které prokazatelně alkohol neobsahovaly. Voněli si k šampónu, kondicionéru i sprchovému gelu, jako by tam očekávali vodku. Jak jsem prostě jednou odhalený pašerák, bůh ví, co by ode mě mohli ještě čekat! Když skončili s alkoholem, zaměřili se na potraviny. Májka měla štěstí – nízký obsah masa 😀 Horší to bylo s loveckým salámem, ten byl už se své podstaty odsouzený k zabavení.

S pěknou hromádkou kontrabandu jsme přistoupili k papírování. Musela jsem podepsat přiznání v islandštině. Absolutně vyplašená jsem to prolétla očima, zhodnotila, že tam není nějaká podivná cifra a roztřesenou rukou podepsala. Následovalo vyčíslení pokuty a platba (kupodivu kartou).

Od chvíle, kdy jsem se přiznala, začali se ke mně chovat s jakousi otcovskou laskavostí. Byli zvědaví, odkud jsem a co chci dělat na Islandu, prostě byli milí. To mě nepochopitelně rozhodilo, věděla jsem, že pokud se odtamtud rychle nedostanu, rozpláču se jim tam jak malá holka. Jeden z nich se mě ale pořád ptal, jestli mám kabelku. Nechápala jsem, věděli, že mám jen kufr a batoh, tak proč se mě pořád ptá na kabelku? Nechtěl mě ale nechat odejít, a tak jsem nechápavě donesla aspoň batoh. Rozhlédl se, vrátil mi do něj lovecký salám a přiložil si prst na ústa. „I´m sorry, enjoy your trip.“ To byla poslední kapka. Ven jsem se vypotácela v slzách, a tak moje první dojmy z Islandu byly trochu rozmazané.

Island
Splnění snu mi nějaká celní kontrola nerozbije!

Měli jste někdy na cestách problémy se zákonem?

2 komentáře na „Dramatická cesta na Island aneb „Máte něco k proclení?““

Ocením vaše komentáře a postřehy!