Horolezecký absťák – co mi na lezení chybí?

[:cs]Nedávno jsem si posteskla, že mě úplně svrbí prsty. Vždyť ještě před rokem, dvěma bychom každý týden už od středy vyhlíželi, jaké jsou podmínky někde v horách. A když ne na horách, tak alespoň ve skalách. Tou dobou jsem lezení brala jako zábavu, adrenalin, ale někdy také jako nutné zlo (to u mě zrovna vítězila touha se taky chvíli povalovat někde u vody, chápete, ne?). A rozhodně bylo pár momentů, kdy jsem chtěla zahodit lezačky někam do údolí a mého Horolezce vyslat za nimi (a ať už se nevrací, když mě pořád tak týrá!). Po krátkém zhroucení jsem se ale většinou sama na sebe tak naštvala, že mi to lezlo o sto šest a na nějaké vzdávání se jsem pak už ani nepomyslela.

Lezení byl pro mě věčný boj se strachem z výšek i z bolesti a překonávání nějaké mé vnitřní lenosti. A každý lezecký víkend mi kromě šrámů a modřin, které jsem hrdě předváděla méně sportovním přátelům, přinesl i spoustu poznání o mně samotné a o našem vztahu s Horolezcem. Přesto na mě Muž pohlédl s údivem, když jsem prohlásila, že se těším, až si zase zalezeme. A co že mi to na tom lezení tak chybí? Dalo by se to shrnout jako 5P:

Pokračovat ve čtení “Horolezecký absťák – co mi na lezení chybí?”

Inspirace na výlet: Muzeum horolezectví Reinholda Messnera- Corona

Letošní dovolenou jsme z pracovních a zdravotních důvodů odkládali tak dlouho, až se nám z plánovaných tří týdnů smrskla na deset dní. Inu co naplat, s naším „bydlíkem” se i tak dá leccos projezdit.

Pokračovat ve čtení “Inspirace na výlet: Muzeum horolezectví Reinholda Messnera- Corona”

Fitz Roy, seznamte se

Rok 2016 jsem zahajovala plněním snu. Koupila jsem si letenku a vyrazila do Patagonie. Teprve až v autobuse na cestě z El Calafate do El Chalténu jsem si uvědomila, že jejím symbolem je pro mě právě Fitz Roy. A že vidět ho na vlastní oči bude můj nejsilnější zážitek, bylo jasné tamtéž.

Pokračovat ve čtení “Fitz Roy, seznamte se”