[:cs]Uvědomila jsem si, že hodně našich cest je ovlivněno sportem, který je pro nás v tu dobu zrovna aktuální. Letos nad všemi sporty zdá se vede surf, proto jsme poslední dovolenou směřovali tam, kde bude ještě v listopadu teplo, nebude to daleko a najdeme levné letenky. Fuerteventura splňovala vše, a tak jsme se na ní jednoho večera sešli s našimi budoucími svědky a kamarádkou. Společně jsem si pronajali apartmán a absolvovali šestidenní surfový kurz. Co jsme si z něj odnesli a jak jsme si to užili?
fuerteventura
Jak říkal náš surf-instruktor Roberto, ostrov Fuerteventura je babičkou všech Kanárských ostrovů a je nejošklivější. 🙂 Jestli máte pocit, že je přísný, představte si placku pokrytou polopouští, ze které sem tam ční nějaká vyhaslá sopka, resort, nebo rozvaliny nedokončeného developerského projektu.
Každý jsme se ho hned na první lekci ptal, jestli je jih ostrova zelenější. Roberto se ale místo odpovědi jen smál. Nutno říct, že my jsme na Fuerteventuru nepřijeli za krásnými výhledy a nebyli jsme sami. Jezdí se sem za surfováním, windsurfováním a kitem. Jsou tu totiž pro všechny tři sporty nejstabilnější podmínky. A díky tomu, že tu není nic moc k vidění, alespoň vás od sportu nic neruší. ?To byl tedy plán mého Surfaře před tím, než krátce po přeletu z Tenerife dostal antibiotika.
Co se ze začátku zdálo jako rýmička a kašlíček, byl podle lékařky na ostrově Fuerteventura zápal plic. ? Takže naše každodenní rutina byla jasná – Muž nás odvezl na sraz se surf školou a pak pokračoval na kliniku na inhalace, odkud se vracel zpět na apartmán, aby odpočíval.
Chudák Surfař bojoval v peřinách, my ve vlnách. Poté, co jsme se během pár hodin na surfu “zrušili”, rádi jsme se přidali k nemocnému a povalovali se u filmu, šachů, nebo na pláži. Jen jednou jsem si zvládla jít zaběhat a následující den toho hořce litovala. Ušetřená energie by se mi tak hodila!
Je třeba hledat pozitiva i na nepříjemných zkušenostech. Alespoň jsme si vyzkoušeli, že mít EU kartičku pojišťovny je super. Veškerá vyšetření včetně rentgenu plic byla díky pojištění zdarma a na léky měl Muž asi 60% slevu. Když už měl tedy zkaženou dovolenou, alespoň to nestálo skoro nic navíc. Členství v EU nám totiž zajišťuje stejnou zdravotní péči jako místním. Tedy co je zdarma pro ně, je zdarma i pro nás.
Surf lekce
Na Fuerteventuře je opravdu hodně surfových škol, takže vybrat si mezi nimi je celkem náročné. My jsme zvolili Surf Therapy, kde měli výhodnou akci pro skupiny. Také se nám líbilo, že myslí i na drobné občerstvení. Když už jsme s sebou měli přátele – začátečníky, chtěl Surfař, aby o nás bylo dobře postaráno. ? A to bylo, přestože bylo zpočátku pro nás i Roberta náročné se dorozumět. Zřejmě je zvyklý učit spíše španělsky hovořící, ale přesto se velmi snažil, aby si popovídal i s námi.
To náš druhý lektor Alessandro měl sice mnohem lepší jazykové znalosti, ale podle nás měl horší “čuch” na surf spoty. Vyrostl v italské rodině ve francouzském Chamonix, takže mluvil italsky a francouzsky, k tomu navíc ještě španělsky a anglicky. K vlnám ale přistupoval podobně jako ke svahu v dobách kdy ještě učil na snowboardu. Bral je jako samozřejmost, se kterou se musíme umět vypořádat bez ohledu na její náročnost. A tak jsme jeden den strávili na spotu, kde nás masivní beach break prakticky jen pohřbíval. Jinak než na bílé pěně se jezdit nedalo. Jakmile jsme zkusili chytit vlnu, prostě se na nás zavřela.
Na pláži Cotillo jsem si díky beach breaku připomněla jedno z důležitých pravidel na surfu – chránit si hlavu. Po prvním masivním smetení vlnou mi přistálo prkno na hlavě. U toho pěnového to není žádná tragédie, člověk se spíš lekne, ale aspoň si rychle uvědomí, že si má při pádu dávat pozor. Během následujícího kola v “pračce” jsem to pro změnu vzala o dno, takže jsem byla ráda, že jsem si hlavu už kryla.
Oba lektoři se u nás rovnoměrně vystřídali, částečně se obměňovalo i osazenstvo kurzu. Režim ale byl neměnný: sraz před desátou hodinou, cesta na pláž, sundavání prken z auta, převlékání do neoprenů, rozcvička a hurá do vln. Kolem druhé odpoledne jsme byli venku z vody a s bagetkami v rukou jsme osychali na slunci a ve větru.
na větrném ostrově
Pofukovalo i na Tenerife, ale na Fuertě foukalo doopravdy a prakticky nepřetržitě. Pro nás to až na výjimky nebylo nepříjemné, ale všimla jsem si, že plážoví povaleči s radostí využívali kamenných „hnízd“, kterými byly vyzdobeny turističtější pláže. Protože tato hnízda, nebo ohrádky chcete-li, byla vysoká víc než metr, měly opalující se osoby nejen závětří, ale i soukromí. 🙂
Zmíněnou výjimkou byly momenty, kdy nám vítr hnal na surfu slanou vodu do obličeje. Jako by nestačilo, že nás sem tam pěkně vyprala vlna, některé momenty jsem si připadala, jako by mi někdo proti obličeji nastavil sice jemnou, ale pěkně intenzivní spršku.
Myslím, že šest dní po sobě jsem ještě nikdy nesurfovala. V Maroku se nám často měnily podmínky. Někdy vlny nebyly vůbec, jindy byly naopak tak velké, že jsme si do nich netroufli. Na Fuertě je to ale jiné- když nefunguje jedna strana ostrova, prostě kousek popojedete a zase máte vlny. 🙂 Právě to je důvod, proč tenhle ostrov láká tolik sportovců. A jejich přítomnost je zase znát na atmosféře – surfaři jsou prostě pohodáři. 🙂
Fuerteventuru rozhodně doporučuji jako destinaci pro sportovní vyžití. Dopoledne strávíte ve vodě, odpoledne na pláži, procházkou v poušti či na vrcholu nějaké sopky. 🙂
Náš krátký sestřih toho nejlepšího z Tenerife & Fuerteventury najdete zde. Do budoucna bychom rádi točili víc, tak budu ráda za vaši zpětnou vazbu.
A pokud mám mezi čtenáři nějaké surfaře aktuálně sbírám doporučení na surf spoty v Evropě na trase do Portugalska. Naše velká cesta se blíží!
