Zásobovací výlet na jih

Některé věci se v Praze prostě shání špatně. Už jsem tu psala o mém martýriu se sháněním bot, další pokus byl s kempingovou výbavou na dovolenou. Chystáme se s Horolezcem využít vestavbu do auta, ale o tom až příště. Dnes je to tak trochu o nákupech a pohostinství na jihu Čech.

Jestli ho neznáte, brzy ho poznáte, neboť Decathlon zintenzivňuje svoji reklamu a sní možná i rozšiřuje síť prodejen. Ale není prodejna jako prodejna. 
V Praze je zatím jediná uvnitř nákupního centra Černý most a působí na první pohled… no… levně; v nejhorším slova smyslu. Nejde jen o nízké ceny za zboží, které v mnoha případech kvalitou konkuruje vietnamské tržnici. Jde také o prostředí a to, jakou formou je zboží prezentováno. Probrané regály s rozházeným zbožím, pomíchané velikosti i produkty. Chronický nedostatek některých kousků (zvlášť těch zlevněných, že). Mě osobně takový obchod odradí a říkám si, jestli nejsem spíš na bleším trhu.
Popojedeme o necelých 160 km na jih a najdeme úplně jiný Decathlon. Stejné zboží tu vypadá kvalitněji, protože je srovnané. Nabídka je o poznání širší, přestože hala působí menší než obchod v Praze. Řazení s produkty je logičtější, takže nákup se nezmění v hledání jehly v kupce sena. A tak nějak tu mají ode všeho aspoň něco, takže neodejdete s prázdnou. S vynaložením daleko menší energie a nervů tu jsme tu sehnali vše, co jsme chtěli.
Úspěšné nákupy je dobré zakončit výletem a něčím dobrým k zakousnutí. Výlet do Českého Krumlova na večeři se stává milou tradicí. Bohužel, ne vždy se dostaneme, nebo vlastně skoro nikdy se nedostaneme do preferovaného podniku – Šatlavy. Tam se podává luxusní masíčko v luxusních porcích, a tak je tu místo k sezení bez rezervace otázka velkého štěstí a správného načasování. My jsme jednou uspěli, když bylo v Krumlově opravdu nevlídno. Ale stálo to za to a v Šatlavě nám to potom vynahradili.

Smutné je, když se člověk natěší a pak se zklame. Jako by nestačilo, že jsme se nevešli, v dalším podniku U Dvou Marií jsme se sice vtěsnali, ale zase bylo jídlo výrazně horší. Nejchudší česnečka, co jsem kdy měla a to voněla tak dobře!
Aspoň že bylo tentokrát hezky 🙂

Kam chodíte nakupovat a pošmáknout si vy?

Obligátní pohled na zámek

Herbář – nový objev na ČT

Mnoho let jsem se nestydatě cpala vším, na co jsem zrovna měla chuť. Nijak zvlášť jsem neexperimentovala, jela jsem si českou klasiku občas doplněnou bagetou či fast foodem, když jsem nestíhala. Můj metabolismus s tím neměl problém, já jsem ale často trpěla šíleným hladem, ze kterého jsem měla až křeče. Dnes si již uvědomuji, že nejsem popelnice a mohu si vybírat. Jasně, občas zahřeším, ale i tak moje obzory, co se gastronomie týče, rozhodně stojí za to rozšířit.
 
Teprve se pomalu rozkoukávám, objevuji nové ingredience i způsoby využití těch již známých. Postupuji pomalu, vyhledávám na internetu, mého budoucího velkého rádce v knižní podobě přinese Ježíšek. Do té doby budu objevovat nový pořad.
 

Úplnou náhodou jsem narazila na pomocníka, který mě nadchl obsahem i zpracováním. A to je kombinace, kterou u České televize bohužel nenajdete úplně často. Řeč je o Herbáři – (pro mě) nový pořad zaměřený na vaření, respektive zdravý životní styl. Linda Rybová a Kateřina Winterová v něm velmi přirozeně a civilně předvádějí, že s trochou snahy si doma můžeme udělat spoustu moc dobrých, zdravých a kvalitních věcí. To by samo o sobě nebylo nic tak zvláštního – dvě dobře vypadající herečky si udělaly show. Co mě ale u tohoto pořadu překvapilo, je kvalita, s jakou je natočen. Takovou kameru na veřejnoprávní televizi nevídáme a je to škoda! Osvěžující záběry z velmi příjemného prostředí. Zapomeňte na přeplácaná či přetechnizovaná studia se super moderním nádobím. Tady se vaří jako na chalupě v rendlíku, který pamatuje ještě naše babičky. Uvnitř i venku, v jednoduchých kulisách, ve kterých se očividně skutečně žije. Občas projde dítě a dostane ochutnat, někdy se jedna druhé zeptá, kde najde to či ono. Jako celek výborné, přirozeně vtipné, žádná křeč.
 
 
Těším se na doporučení na podobné zdroje informaci!