Zatímco na Arsenale bylo k vidění, jak vnímají moderní architekturu i umělci, Giardini měli na starost pouze architekti. A bylo to znát 🙂
Pokračovat ve čtení „Biennale architettura 2014 – část druhá: Giardini“
Rubrika: Evropa
Pracovní den v Benátkách
Na druhou část Biennale jsme si přivstali, takže jsme ve městě už před desátou ranní a téměř sami. Opravdu, v úterý ráno v Benátkách potkáte pouze pracující Benátčany a těch není mnoho. Hodně lidí pochopitelně žije z pronájmů nemovitostí a pokojů, řada z nich vede malé obchůdky a služby. Vetšinou od 10 hodin, takže teď jsou zrovna na cestě do práce, telefonují, navzájem se zdraví, pokřikují ze břehu na břeh a ze břehu na loď.
U vody to je ale jiná práce. Nejprve na Ponte D. Accademia potkáváme dvojici mužů pečlivě odstraňující zámečky, které na starý most za víkend navěsily stovky turistů v naději, že se do Benátek vrátí. Zámečky, mnohdy podepsané či ostužkované, končí bez ceremonií na dně kbelíku. A štípání pokračuje. (Když jsme se o několik hodin později vraceli z Biennale, neměli ještě hotovou ani jednu celou stranu mostu!)
O několik kanálů vedle, ale snad o století v čase zpět – opravna gondol. Tady končí ty načančané nádhery, když potřebují trošku naleštit.
Dva dny jsem od Architekta poslouchala, že by chtěl vědět, jak hluboké moře v Benátkách je. No a zrovna jsme narazili na loď vyměňující kůly pro kotvení lodí. Je na to takový speciální jeřáb, který dokáže vytáhnout starý kůl a na jeho místo zatlouct nový.
Takže pro zvědavce: celková délka kůlu: 11 metrů, z toho v bahně asi 4 metry, 3 metry nad hladinou a zbytek (4m) pod vodou.
Ráno měli čerstvě vyměněný jeden kůl, cestou domů už měli všechny 4 a začínali na další soustavě o pár metrů dál. Odhaduji tedy, že jeden kůl jim trvá tak 45 minut.
Tolik k rychlým postřehům ze života pracujících Benátčanů, příště to bude zase o Biennale.
Benátky křížem krážem
Pondělí bylo ve znamení procházky ztichlými Benátkami. V kempu i potom v ulicích města byl znát výrazný pokles počtu turistů, takže se i nejfrekventovanějšími uličkami dalo projít bezestrachu z toho, že vás někdo nakopne, nebo někoho naopak zašlápnete.
Fotky mnoho komentářů nepotřebují:
Grand canal
V Benátkách je prý asi 150 kostelů
Fondementa nuove – nábřeží u nemocnice
Lodní sanitka a v pozadí hned hřbitov
Židovské gheto
Židovské gheto (naše nejoblíbenější část Benátek, bylo tam minimum turistů)
„Just a simple home for two“
Židovské gheto
Podzim se blíží!
Na úterý nám zbývá druhá část Biennale a pak se pomalu vydáme na jih. V Benátkách se stejně má zkazit počasí…
Jedna fotka z kempu určená našim rodinám- nestrádáme 😉
Architektův ůlovek z Hannibalu – skládací gril. Tentokrát na něm připravuje italská salsiccia a cuketa.
Biennale architettura 2014 – část první: Arsenale
Biennale je rozděleno na dvě části – Arsenale a Giardini. Protože jsme v Benátkách na neděli, pondělí a úterý, z čehož v pondělí je Biennále zavřené, rozdělili jsme si návštěvu na dvě části. Architekt bude mít dost času si projít a prostudovat, co bude chtít, a já se neunudím, když tomu nebudu rozumět.
Zatím to ale vypadá fantasticky a návštěvu doporučuji i ne-architektům, protože:
Pokračovat ve čtení „Biennale architettura 2014 – část první: Arsenale“
Benátky – příjezd
Architekt nám moudře vybral kemp v Mestre, takže do samotných Benátek to máme jen asi 5 minut autobusem, který navíc staví prakticky před kempem.
Camping Village Venezia, který je teď na tři dny naším domovem, mě mile překvapil. Je tu čisto, klid a slečna na recepci mluví kromě rodné italštiny ještě anglicky, německy, francouzsky, trochu rusky a japonsky. Japonština je prý italštině hodně podobná ve výslovnosti a benátská univerzita má na ni nejlepší lektory v Evropě. Jen nevím, jestli zrovna Japonci jezdí do kempu…
Po rychlé sprše a vydatném obědě vyrážíme do města. Autobusem je to opravdu kousíček, za chvilku už se rozhlížíme na Piazzale Roma. Je tu čilý ruch – autobusy chrlí desítky turistů, kteří se radují stejně jako my, aby se vzápětí nechali pohltit městem.
Vyrážíme přes části San Croce, Dorsoduro a San Marco. Architek je pochopitelně nadšený, počasí je krásné, prostě pohádka.
Kolem Piazza San Marco je tradičně nejvíce turistů, což nás trochu vysává, ale čím více se blížíme Biennale, tím víc jsou nám davy jedno.
Biennale architektury je náš hlavní cíl, a tak mu věnuji samostatný článek.