Biennale architettura 2014 – část druhá: Giardini

Zatímco na Arsenale bylo k vidění, jak vnímají moderní architekturu i umělci, Giardini měli na starost pouze architekti. A bylo to znát 🙂

Areál je dále rozdělen na část Fundamentals (chcete-li „Základy“) a pavilóny vybraných zemí.

Fundamentals sestavilo AMO, tedy výzkumné studio Rema Koolhaase, a zabývá se skutečně základními prvky architektury z hlediska stavby budov. Každý prvek je pečlivě rozpracován z hlediska historického vývoje a rozebrán názorně (např. U řezu podhledem vidíte strop, izolaci i vzduchotechniku)

Postupně se pokračuje přes okna, dveře, zdi, balkony, schody, toalety… Pro architekty asi zajímavé, mě samozřejmě zaujaly jen dílčí, vizuálně zajímavé prvky:

Souhrn reklam na jednotlivé prvky
Vlevo ukázka reklam na toalety. Vpravo nahoře vývoj oken. Vpravo dole schodiště. Architektova mantra: 2v+š=630 mm. Na obrázku tři varianty „strmosti“ a porovnání na prostorovou náročnost (konečně vím, proč jsou v Tescu na Národní tak strmé schody do potravin).

Po dokonalém rozebrání jednotlivých segmentů staveb vyrážíme na obhlídku pavilónů. Tady jsem se definitivně ztratila. Zadáním bylo představit moderní architekturu každé země, tedy v zásadě to, co se kde postavilo v rozpětí let 1914 až do současnosti. Můj dojem ovšem byl, že většina autorů expozic ustrnula někde v 60. – 70. letech a to nejen obsahem, ale i povzbuzovacími prostředky, které požili během příprav. Jinak si některé věci neumím moc dobře vysvětlit. (Architekt by řekl, že jsem nepochopila koncept 🙂

Dělala jsem si poznámky a vypadají asi takto:

Holandsko = ráj překližky (materiály o holandských panelácích vyskládané na překližkových skřínkách).

Španělsko – škola ve stylu termálních lázní ?!? (až to jednou pochopím, tak vám to hned napíšu, ale asi mi to bude trvat)

Dánsko – empowerment of aestgetics – aneb co se stane, když něčím posilněný intelektuál zabloudí do lesa. Nechá vás pak chodit po jehličí a užívat si absenci zvuku.

Ruský pavilon – podobnost s Putinem čistě náhodná?

Ruský „dělnický“ pavilón

Byly tam ale i výjimky!

Naprosto mě uchvátila prezentace Kanady, která je zaměřena na problematiku architektury v oblastech osídlených Inuity. Tato menšina žije v nejsevernější části a musí se tedy potýkat s extrémními teplotami a vzdálenostmi, které lze překonat v létě je na lodi, ale v zimě jen na skůtru.

Jak zpracovat pro Inuity divadlo? No přece tak, aby na skůtru mohli skoro až dovnitř.

Další se mi líbil německý pavilón. Němci prostě postavili dům v domě, aby jasně demonstrovali, že jsou mistři v preciznosti zpracování. Bydlet bych tak neuměla, ale vypadalo to pěkně.

Krásný pavilon mají i severské země, letos se zaměřily na moderní architekturu postavenou v Africe jako projekty pomoci. Bohužel jsou tyto stavby dnes v Africe velmi často opuštěné. V promítaném dokumentu doslova zní, že místní měli zájem jen po dobu, kdy norské fondy posílaly peníze. Jakmile si potom stavby a projekty od fondů převzali, ztratili zájem a nechali vše zpustnout.

Ke konci už sotva pletu nohama, takže mi nezbývá humor na odfláknutý československý pavilon. Venku před ním prolejzačka našeho dětství opatřena cedulkou (kterou zjevně spolu s textem v iteriéru zadali autoři napsat nějakému dítěti) ART DON’T USE (tedy: Umění, nepoužívat). Uvnitř představení českých a slovenských sídlišť ovšem suše, nezajímavě, nudně. Snahu uspat návštěvníky zdůrazňuje i poházení fatboyů do centra místnosti. To i holandská překližka byla lepší, nemluvě o francouzské projekci doplněné o stavební prvky.

Neskrývám úlevu, když Architekt prohlásí, že můžeme vyrazit do kempu. Počasí se rychle horší, začíná pršet a teplota klesá ke 20’C. Do Benátek přichází podzim, my ocházíme za sluncem.

Benátky

Ocením vaše komentáře a postřehy!