Co nás naučil život v dodávce?

Naše pětiměsíční výročí coby cestovatelů v obytné dodávce nám dalo příležitost bilancovat, co jsme se všechno nového naučili (nebo co jsme znovu objevili od dob cestování VW Caddy). Není toho málo a kupodivu to odpovídá řadě obecně platných pravd. 🙂

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody

Hodně lidí si stále stěžuje, že by si přáli cestovat/ mít dodávku/ víc si užívat života, přitom ale nedělají nic pro to, aby toho dosáhli. Na cestách jsme potkali řadu lidí, kteří uvažují přesně obráceně. Místo toho, aby hledali důvody, proč něco nejde, zaměřují se na cestu k tomu, čeho chtějí dosáhnout. A tak uvažujeme i my.

Mým oblíbeným příkladem jsou cestovatelé s malými dětmi. Nepropadli klišé, že s dětmi se přece cestovat nedá, a objevují svět. V Portugalsku jsme viděli nejen rodinná obytná auta, ale i menší dodávky a vany dokonce i bez sociálního zařízení. Když je v pohodě rodič, jsou v pohodě i děti.

život v dodávce
Pokud si chcete naplnit své romantické představy o tom, jak budete v dodávce přespávat někde na útesu, chce to dobrou přípravu.

Bez práce nejsou koláče

Ani život v dodávce se neobejde bez práce. O auto je třeba se starat nejen po stránce jeho jízdních vlastností, ale i v péči o interiér. Jakmile na tom malém prostoru něco zanedbáte, mnohonásobně se vám to vrátí. Zároveň je třeba dobře plánovat. Bez pořádné přípravy bude váš zážitek z cesty mírně ochuzený. Ať už kvůli tomu, že vám dojde nafta či voda (a nebudete vědět, kde si je doplnit), nebo že si necháte ujít něco pěkného v okolí.

Dobrá příprava vám ušetří spoustu nervů. Ani na západ od nás se nemůžete 100% spolehnout na to, že se dostanete na internet, nemluvě o tom, že údaje na něm nemusí být vždy aktuální.

Kdo hledá, najde

Částečně to souvisí s předchozím bodem. Jedna z věcí, které jsem se bála, bylo hledání spotů na spaní. Ukázalo se ale, že místo na přespání v dodávce se vždycky najde. Jako první se většinou podíváme na aplikaci Park4Night, která ale nejlépe vyhledává na západ od nás (je to francouzská aplikace, takže je doplněna zejména o spoty navštívené Francouzi). Dále si místo projdeme přes Google street view kvůli potenciálním zákazům či omezením, no a když už je nejhůř, zastavíme pozdě večer někde v obytné čtvrti a odjedeme hned brzy ráno.

Jak už jsem psala v článku o bezpečnosti na cestách autem, když se někde necítíme dobře, okamžite odjíždíme.

život v dodávce
Díky našemu pečlivému výběru jsem se nebála v dodávce cestovat ani v těhotenství.

Není všechno zlato, co se třpytí

Na předchozí bod krásně navazuje tento. Po zkušenostech z Rakouska a Portugalska víme, že i ten nejkrásnější spot může skrývat nějakou nástrahu, a je proto důležité zůstat obezřetní.

Mnoho vlků, zajícova smrt

Bohužel, když je o nějaké místo příliš velký zájem, vede to k jeho degradaci. I když se bydlíkáři tváří jako největší pohodáři, jejich přístup k přírodě je někdy až příliš laxní. Výsledkem jsou dvě situace – buď je místo už tak zaneřáděné, že si tam pro zápach nemůžete ani stáhnout okénko, nebo se tam objeví zákaz stání pro bydlíky.

méně je někdy více

Překvapilo mě, jak málo věcí jsme za těch pět měsíců v dodávce potřebovali! Nenapadá mě nic, co by nám výrazně chybělo, nebo jsme museli dokupovat. Naopak jsme se těšili, jak se začneme zbavovat krámů, které zbyly zavřené ve skladišti rekonstruovaného bytu.

život v dodávce
Zjistili jsme, že se do šestimetrového Ducata vejdeme se vším, s čím potřebujeme.

bez peněz do hospody nelez…

Cestování v dodávce pomůže ušetřit, ale rozhodně není zadarmo! pominu-li investici do samotného vozu a vestavby, spoustu peněz spolkne benzín/nafta, poplatky za komunikace, ale třeba i povinné ručení. No a pak všechny ty vychytávky, které si do bydlíku postupně pořídíte. I když se to zdá jako stovkové položky, ono se to nasčítá…

… ale kdo šetří, má za tři

Celý proces plánování dodávky, její objednávání a následné cestování v ní nás naučilo, že jsme schopni ušetřit daleko víc, než jsme si mysleli. Raději jsme investovali více peněz do kvalitních věcí, kterých jsme ale potřebovali mnohem míň než levných šuntů.

Co nás hodně překvapilo, bylo to, jak málo vody v dodávce potřebujeme. S cca 80 litry užitkové vody ve dnou pohodlně vystačíme čtyři dny (s kompletní hygienou a vařením). Stejné množství jsem doma byla schopna spotřebovat na jednu vanu!

život v dodávce
Investovali jsme do profesionální vestavby Krs a z těch pěti měsíců jsme v dodávce mohli žít prakticky nonstop.

Když dva dělají totéž, není to totéž

Bydlíkářů je spousta, ale stejně jako jsme každý člověk unikát, jsou odlišné i naše přístupy k cestování obytným autem. Někdo preferuje kempy, další si to jinak než nadivoko neumí představit. Lišíme se i motivací, proto bydlíkář neznamená automaticky spřízněnou duši.

Stejné je to i s výrobci aut a vestaveb. Měli jsme možnost porovnat naši vestavbu s několika zahraničními kousky (podrobněji zejména s Pössl) a Krs z toho vyšel nesrovnatelně lépe.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

Znovu a znovu narážíme na to, jak moc se nám vyplácí ovládat alespoň základy několika jazyků. V dodávce to možná dokonce platí dvojnásob. Hodí se nám komunikovat nejen s místními, ale i s dalšími bydlíkáři.

Já osobně opravdu ovládám jen angličtinu, ale něco ze sebe vypravím i německy a italsky. Muž kromě angličtiny zvládne lehčí rozhovor i v portugalštině. Výhody a nevýhody různých způsobů studia jazyků jsem popsala zde.

Líná huba – holé neštěstí

Jsem spíše stydlivá, ale Muž se nebojí zeptat prakticky na cokoliv. A světe div se, jeho bezprostřednost nám ve většině případů přinese něco dobrého. Ať už je to sleva, doporučení, nebo dokonce nové přátelství. Nestyďte se na cestách komunikovat s místními!

Všude dobře, doma nejlépe

Zdeněk Svěrák ve Vratných lahvích říká, že je vítací typ. A proto aby se mohl vítat, musí také odcházet. S námi je to podobné, rádi se vracíme do Čech, ale kvůli tomu i rádi odjíždíme.

Po naší velké cestě do Portugalska jsme si ale znovu uvědomili, jak nám chybělo to středoevropské klima. Vůně, zeleň, tvar krajiny i lidi (!). Máme se tu v Čechách totiž neuvěřitelně dobře, což si člověk nejlíp uvědomí právě, když je chvilku někde v zahraničí a má oči dokořán.

život v dodávce
Za těch pět měsíců se nám dodávka stala skutečně druhým domovem. Už se nemůžeme dočkat, až budeme moci vyrazit i s naší malou cestovatelkou!

Cestování dodávkou předčilo naše očekávání a opravdu jsme se těšili, že brzy vyrazíme i s prckem. Bohužel krátce po našem pětiměsíčním jubileu nám Ducato nabourala neschopná řidička.

Jen si to představte – dodávka byla podélně zaparkovaná v jednosměrné ulici, dokonale zarovnaná podél chodníku, ale přesto se jisté blonďaté dámě (je to klišé, ale je to tak) podařilo nám ji během odbočování z hlavní ulice těžce nabourat. Neumíte si představit tu bezmoc!

Takže nyní kromě rekonstrukce bytu a blížícího se porodu ještě řešíme opravu auta…

 

Potěšte mě, co dalo cestování dodávkou vám? A nebo máte také zkušenosti s nehodou, kterou jste nezpůsobili?

10 komentářů na „Co nás naučil život v dodávce?“

    1. Dobrý den,
      děkuji za dotaz!
      Hlavní rozdíl je, že máte vedle sebe sériovou výrobu s velmi omezenou možností změn (Pössl) a ruční výrobu na míru (Krs). Kvalita zpracování je u sériovky prostě jinde.
      Co bylo ale klíčové pro naše rozhodování byla ergonomie prostoru. V Pösslu bychom měli menší pohodlí: koupelna je hůře izolovaná, takže se sprchujete obaleni závěsem, v kuchyni je málo odkládací plochy, sezení u stolu není polohovatelné a je tam málo místa. A pokud vím, tak Pössl nenabízí rozkládací lůžko na místě jídelního stol (takže se v něm vyspí jen 2, zatímco v Krsovi až 4).
      Obecně u Krse je prostor auta využit opravdu na maximum a pokud přijdete s vlastním požadavkem, není problém jej implementovat (my jsme to tak tedy měli).
      S jednou německou majitelkou Pösslu jsme také porovnávali podmínky dodání a servis a překvapilo nás, že ani tam Pössl nevede. Obecně prý v Německu nemá zdaleka tak dobrou pověst jako v Čechách.

      1. Děkuji za odpověď, je vidět, že to máte pravdu zmáknuté.

        Neuvažujete o detailním představení vozu ?

        I když teď už byste se k tomu asi jen tak nedostali, každopádně hodně šťastných chvil přeji.

        1. Děkuji, věnovali jsme se výběru opravdu dlouho 😉

          Dodávku určitě představím, jen se k tomu budu chvilku dostávat. Chce to pořádně nafotit a k tomu jsem se zatím nedostala.

  1. Čaute, necestujeme dodávkou,ale nissanem terrano +stan a jezdíme převážně po nezpevněných cestách a spíme na divoko. Před porodem jsme jezdili s přítelkyní na motorce, po porodu jsme pořídili teréňák a když jsme s naší ani ne rokapůl starou princeznou vyráželi na expedici Bosna a Hercegovina a Černá Hora,mnoho lidí si klepalo na čelo. Malé budou v zimě 3 roky a už má sježděnej skoro celej Balkán 😀 spaní ve stanu miluje,v autě kouká na krtečka a roste nám z ní velká cestovatelka 😀 cestování s dětma je supr a dá jim to rozhodně víc,než lítání kolem paneláku…

    1. Paráda! My chceme vyrazit, jakmile bude malá trochu očkovaná a dodávka opravená, ale uvidíme, co si o tom bude myslet ona 🙂 Každopádně už teď v bříšku sjezdila půlku Evrovpy 🙂
      Je něco, co byste nám jako budoucím rodičům na cestách doporučili (kromě Krtečka)?

      1. Uplně malé děti ještě krtek moc nebere, tak žena seděla vzadu a snažila se malou zabavit hračkama… Tempo jízdy se musí přizpůsobit, častějc stavět a tak… Koupání jsme řešili nafukovací vaničkou,v obytce to půjde jedna báseň. A pak nějakou nádobu na plíny mimo auto, vevnitř to mít nechcete 😀

    2. Tak to jezdíme podobně. Taky máme Terrano a stan. Jen máme o jedno dítě ještě navíc. Loni jsme projížděli Bosnu a Černou Horu. Příští rok vyrážíme zase do Bosny a Srbska

  2. Ahoj, super články, bavíte mě. Koupil jsem starý obytný Mercedes a v půlce září se vydávám do Portugalska. Jak řešíte v autě plyn? Máte českou lahev nebo jste koupili nějakou plnící nebo snad nádrž?

    Díky,

    Tomáš

    1. Tomáši, díky moc!
      V Ducatu máme na plyn vaření, topení i ohřev vody, proto jsme se rozhodli pro LPG nádrž, kterou snadno doplníme na čerpacích stanicích. U klasické bomby hrozí v některých státech komplikace s doplněním, ale to rozhodně neznamená, že je to nemožné.
      Šťastnou cestu a moc si Portugalsko užijte!
      Martina

Ocením vaše komentáře a postřehy!