Díky silnému větru jsme přistáli asi o půl hodiny dříve a i pasovou kontrolou jsme prošli nadočekávání rychle. Vypadá to tedy, že na domluvený odvoz budeme čekat minimálně hodinu. Prostudujeme kurzy směnáren a když už chceme vyjít ven a řešit, co s časem, objeví se před námi cedule s pečlivě vypsaným jménem mého surfaře. Ukazuje se, že kamarád Hassan musel do práce, tak místo sebe pro nás s předstihem poslal taxikáře, kterého ještě pro jistotu kontroluje přes mobil.
Rubrika: Maroko
Znovu do Afriky
Na konci léta se zdálo, že pokud pojedeme na dovolenou opět do Maroka, bude to velká výprava možná dokonce spojená s horolezectvím. Dave se totiž při jednom ze společných výletů za hranice zmínil, že se v zimě s ženou chystá do marockých skal. Horolezec/ surfař byl nadšený: „To je super, když nebudou vlny, budeme lézt!“. Já Davidovi v duchu nadávala, že radši nemlčel. Vždyť takhle by to pro mě bylo spíš sportovní soustředění než dovolená. Naštěstí se ukázalo, že skály jsou od našeho surfového spotu pěkný kus cesty, takže se balíme „jen“ na surfování.
Marrákeš
Následkem úrazu jsem byla stále ještě trochu malátná, a tak pro mě i krátká cesta z hotelu na náměstí byla náročná. Poučeni z předchozí zkušenosti s místními jsme si trasu memorovali. Doprava, doleva, kolem pomerančů… Znovu bychom už za pomoc platit nechtěli.
Pýcha předchází pád – jak jsem se zranila v Maroku
Na sklonku mé první cesty do Maroka už oceán řádil takovou silou, že jsme si netroufli na surfování. Vlny byly příliš velké. Místo toho jsme si dopřáli trochu povalování a procházku po pláži. Přes Panorama beach jsme si to namířili dále až za Tamraght, což je zhruba 5km. Měli jsme každý o čem přemýšlet, neboť můj čas na společné dovolené se krátil. Už za čtyři dny jsem měla odletět zpět do Čech a na mé místo měli dorazit Surfařovi kamarádi. Možná proto mi chtěl udělat radost a podpořil můj dávný sen projet se po pláži na koni. Pak už jen sledoval můj pád a následující hodiny a dny bezesporu patřily k těm nejhorším v jeho životě.
Pokračovat ve čtení „Pýcha předchází pád – jak jsem se zranila v Maroku“
První surfování
Probudila jsem se jako z kómatu a vůbec nic se mi nechtělo. Můj Surfař, kterého doma naopak někdy tahám z postele jen těžko, vystřelil a běžel „zapnout stereo“. Tak jsme překřtili otevírání velkého okna směrem k oceánu. Dokud je zavřené, slyšíte šumění vln zpovzdálí, tlumeně. Jakmile ho ale otevřete, je to, jakoby oceán zaplnil celý apartmán. Dokonce jsem napoprvé měla i pocit, že se s námi celý pokoj houpe. Na Surfaře to působí jako magnetu, musíme hned ven. Myslím, že dnes dojde na první surfování. Pokračovat ve čtení „První surfování“