Bologna

Působí rozlehle, ale v 10 hod byla až na auta prázdná. Ta jsou v Itálii všudepřítomná. Kdo nemá auto, jako by nebyl, i ve 3 ráno je tu všude provoz. Pěšky do ulic se Italové odváží až kolem 11 hod. 

V Bologni nás jako první uvítal parkovací automat. Nic tu není zadarmo a parkování je výhodný byznys. Takže koukáme na krabičku a přemýšlíme, co se nám to italsky snaží sdělit. Míjí nás velmi dobře oblečená sebevědomá třicátnice. Oslovím ji italsky, zeptám se, zda mluví anglicky a rázem je z ní malá holka u školní tabule. Neumí. Zvládne ukázat na modrou čáru na zemi a říct „blue“. Bezva a dál? Kývá,že na modré stát můžeme a ukazuje na automat… To nám moc nepomáhá. Zapojím tedy všechny mozkové buňky, prolistuji italská slovíčka, co znám, a nějak se nám to povede.
Bologna je proskulá svými podloubími a jsou jich tu opravdu kilometry a kilometry. Krásná, starobylá, z mramoru, terazza i dláždění, obklopená renesančními sloupy. Jejich přítomnost oceníme kolem poledne, kdy se teplota začne nebezpečně blížit třicítce. 

Cestou do centra náhodou objevíme vstup na prastarou věž Assineli, ze které je fantastický výhled na celé město.

Díky tomu víme, jak co nejrychleji dorazit na slavné Piazza Maggiore, kde se nachází basilika San Petronio, pátý největší kostel na světě. Nutno podotknout, že i když ho začali stavět už v gotice, nikdy ho nedostavěli. S fasádou průčelí si nevěděl rady ani Michelangelo.
Basilika San Petronio s nedokončenou fasádou

Gotických a dokonce i románských památek je v Bologni spoustu. Po Benátkách jsme ale docela uchozeni a zvyšující teplota nás žene z města pryč.
Ukázka románského kláštera
I když se Bologna ještě podle našeho průvodce do Toskánska nepočítá, na každém rohu narážíme na ukázku toho nejlepšího, co Toskásko nabízí.

Není na co čekat, musíme do Toskánska!

1 komentář na „Bologna“

Ocením vaše komentáře a postřehy!