Zatímco na Arsenale bylo k vidění, jak vnímají moderní architekturu i umělci, Giardini měli na starost pouze architekti. A bylo to znát 🙂
Areál je dále rozdělen na část Fundamentals (chcete-li „Základy“) a pavilóny vybraných zemí.
Fundamentals sestavilo AMO, tedy výzkumné studio Rema Koolhaase, a zabývá se skutečně základními prvky architektury z hlediska stavby budov. Každý prvek je pečlivě rozpracován z hlediska historického vývoje a rozebrán názorně (např. U řezu podhledem vidíte strop, izolaci i vzduchotechniku)
Postupně se pokračuje přes okna, dveře, zdi, balkony, schody, toalety… Pro architekty asi zajímavé, mě samozřejmě zaujaly jen dílčí, vizuálně zajímavé prvky:
Po dokonalém rozebrání jednotlivých segmentů staveb vyrážíme na obhlídku pavilónů. Tady jsem se definitivně ztratila. Zadáním bylo představit moderní architekturu každé země, tedy v zásadě to, co se kde postavilo v rozpětí let 1914 až do současnosti. Můj dojem ovšem byl, že většina autorů expozic ustrnula někde v 60. – 70. letech a to nejen obsahem, ale i povzbuzovacími prostředky, které požili během příprav. Jinak si některé věci neumím moc dobře vysvětlit. (Architekt by řekl, že jsem nepochopila koncept 🙂
Dělala jsem si poznámky a vypadají asi takto:
Holandsko = ráj překližky (materiály o holandských panelácích vyskládané na překližkových skřínkách).
Španělsko – škola ve stylu termálních lázní ?!? (až to jednou pochopím, tak vám to hned napíšu, ale asi mi to bude trvat)
Dánsko – empowerment of aestgetics – aneb co se stane, když něčím posilněný intelektuál zabloudí do lesa. Nechá vás pak chodit po jehličí a užívat si absenci zvuku.
Ruský pavilon – podobnost s Putinem čistě náhodná?
Byly tam ale i výjimky!
Naprosto mě uchvátila prezentace Kanady, která je zaměřena na problematiku architektury v oblastech osídlených Inuity. Tato menšina žije v nejsevernější části a musí se tedy potýkat s extrémními teplotami a vzdálenostmi, které lze překonat v létě je na lodi, ale v zimě jen na skůtru.
Další se mi líbil německý pavilón. Němci prostě postavili dům v domě, aby jasně demonstrovali, že jsou mistři v preciznosti zpracování. Bydlet bych tak neuměla, ale vypadalo to pěkně.
Krásný pavilon mají i severské země, letos se zaměřily na moderní architekturu postavenou v Africe jako projekty pomoci. Bohužel jsou tyto stavby dnes v Africe velmi často opuštěné. V promítaném dokumentu doslova zní, že místní měli zájem jen po dobu, kdy norské fondy posílaly peníze. Jakmile si potom stavby a projekty od fondů převzali, ztratili zájem a nechali vše zpustnout.
Ke konci už sotva pletu nohama, takže mi nezbývá humor na odfláknutý československý pavilon. Venku před ním prolejzačka našeho dětství opatřena cedulkou (kterou zjevně spolu s textem v iteriéru zadali autoři napsat nějakému dítěti) ART DON’T USE (tedy: Umění, nepoužívat). Uvnitř představení českých a slovenských sídlišť ovšem suše, nezajímavě, nudně. Snahu uspat návštěvníky zdůrazňuje i poházení fatboyů do centra místnosti. To i holandská překližka byla lepší, nemluvě o francouzské projekci doplněné o stavební prvky.
Neskrývám úlevu, když Architekt prohlásí, že můžeme vyrazit do kempu. Počasí se rychle horší, začíná pršet a teplota klesá ke 20’C. Do Benátek přichází podzim, my ocházíme za sluncem.
