Léto v plném proudu a v Praze tropy, to je prostě skvělá motivace vyjet někam ven. Srbsko i Roviště by krásně vyhovovaly, ale to by nesměl vybírat horolezec. Nechce se mu na známé skály, má chuť objevovat! A tak jedeme do západních Čech zjišťovat, jak to vypadá na Polínku.
Hned první dojmy jsou skvělé – bývalý lom není těžké najít, autem se dá dojet až k němu a skála je krásná.
Rychle se přidáváme k mnoha dalším horolezcům a zjišťujeme, že se zde také krásně leze. Po počáteční nervozitě na lehčích cestách (Zima na krku, Po vyklepání IV+) se dostávám i na středně obtížné cesty (Závěrečná V-, Pitný režim V). Prach a pot z cest jedeme večer smýt do malého zatopeného lomu poblíž. Jsme tam úplně sami, voda je čistá a osvěžující, přesně to, co po náročném dni potřebujeme.
V neděli nastupujeme na skálu brzy. Očekáváme opět vysoké teploty a nechceme se nechat usmažit na jižní stěně. Navíc se naše řady opět rychle rozšiřují, takže je tu na nás rychle poměrně živo. Zájmu o tuto lokalitu úplně rozumím. Skály nejsou příliš vysoké, je zde zajímavé zastoupení obtížností a materiál výborně drží. Díky tomu se mi tu podaří zdolat i dvě VI+ (Gambrinus, Na to se napijem)!
Hodnocení oblasti
Dostupnost z Prahy – 3 (asi 2 hodiny)
Materiál – 1 (žula)
Odjištění – 2
Rozsah cest – 2
Možnost přenocování – 1 (ve stanu přímo u skal)
Voda – 2 nedaleko lom na koupání (pitnou s sebou)
Dostupnost z Prahy – 3 (asi 2 hodiny)
Materiál – 1 (žula)
Odjištění – 2
Rozsah cest – 2
Možnost přenocování – 1 (ve stanu přímo u skal)
Voda – 2 nedaleko lom na koupání (pitnou s sebou)