Unaveni davy turistů vyrážíme z Florencie trochu oklikou směrem na Pisu. Nechceme na naší cestě vynechat nic podstatného, proto zajíždíme mezi vinice a olivové hájev Toskánsku. Všichni to známe z filmů, je to nádhera. O to silnější zážitek je zjistit, že realita je ještě lepší.
V úžasu projíždíme kolem moderních budov u vinohradů, kde můžete víno ochutnat i nakoupit. Je to velký kontrast oproti vesničkám se starými kostelíky.
Na cestě máme v zásadě jedinou zastávku, kterou nám vybral Architekt – městečko San Gimignano. Téměř dokonalý středověký skanzen by mohl být další turistickou pastí, ale naštěstí to zachránily výhledy z jeho hradeb.
Do města vede pouze jedna brána
Ve vysokých věžích prý ve středověku bydleli ti nejbohatší
S takovým výhledem nám nevadily ani hloučky turistů, které se nám pletly pod nohy
San Gimignano z dálky
Jak si tak kroužíme úbočími kopců, začně se z auta ozývat podivný kovový zvuk. Na druhý pokus se nám podaří zdroj hluku odhalit. S čelovkami na hlavách se skoro plazíme pod autem, zatímco z kopců kolem mizí poslední zbytky světla.
Zdá se, že jsme přišli o kus gumy na silenbloku. Architekt to řeší důvtipně, obětuje jednu ponožku a pár desítek centimetrů elektrikářské lepicí pásky, aby gumu nahradil. Po pár kilometrech je jasné, že toto dočasné řešení drží, snad s tím dojedeme až do Čech.