První rok bez dodávky

Zase jsme šli proti proudu a loni před prázdninami, v době snad největší poptávky, jsme prodali naši dodávku. Náš vymazlený Fiat Ducato od KPS automobile byl pryč během pár týdnů. Proč jsme se k tomu rozhodli, když tou dobou dodávky a obytky kupoval, nebo přestavoval snad každý?

Štěstí naší dcery

Malá Cestovatelka do svých 3 let strávila víc času v dodávce než doma. Přestože jsme si mysleli, že takhle budeme jezdit ještě minimálně do její povinné školní docházky (a dokonce zvažovali i domácí vzdělávání), ukázalo se, že je čas dát jí stabilitu a přátele, kteří jí na našich mnohaměsíčních cestách začali chybět. Právě její štěstí bylo to, co nás loni udrželo téměř půl roku v malém kempu v Chorvatsku. Trávilo tam zimu více podobně nastavených rodin a ona byla ve svém živlu.

• 

• 

• 

• 

Možná by bylo řešením vyrážet na kratší cesty, ale to bychom zase nebyli šťastní my. Nejezdili jsme na dovolené, na cestách jsme oba pracovali a to chce přece jen jiné nastavení a zařizování… A mít takhle vymazlenou dodávku jen na víkendy či prázdniny bychom si stejně nemohli dovolit.

Druhé dítě

Malý Cestovatel k nám našel cestu právě během zimy v Chorvatsku. I když jsem v dodávce bez problémů strávila většinu svého prvního těhotenství, s druhým byla situace trochu jiná. Jiný stav se synem od začátku provázely drobné nejistoty a komplikace, takže i když jsme ještě netušili, jakým dramatem mé těhotenství nakonec skončí, věděli jsme, že tentokrát musím z dodávky ven trochu dřív.

Také nám bylo jasné, že na malou Cestovatelku už tak čeká pěkná životní výzva, a nechtěli jsme ji vystavovat ještě stresu navíc.

Změna domova mimo dodávku

Těch skoro 6 měsíců v kempu Polidor nám ukázalo, co nám v životě chybělo a ani jsme o tom nevěděli. Dokonce jsme si mysleli, že to není nic pro nás!

Malá komunita nám ukázala to dobré i to špatné, ale my pochopili, že je nám v ní lépe, než v anonymitě velkého města. Zalíbilo se nám zdravit stejné lidi, mít “své” podniky, všechno v dochozí vzdálenosti a ano, také omezený výběr.

Když jsem sledovala boj o školku v Praze, složité vybírání a ceny nestátních a tedy údajně kvalitnějších subjektů, běhal mi mráz po zádech. Věřím, že pro budoucí vývoj a vzdělání dítěte je klíčové, co do něj zasejeme my. A považuji za důležité, nevyčleňovat jej od malička z běžného, pestrého kolektivu a neselektovat mu pouze elitní přátele.

• 

• 

• 

A tak jsme ještě z Chorvatska začali hledat pozemek v Sušici. Městečku na úpatí Šumavy, kde jsem před tím nikdy nebyla. Splňovalo ale naše podmínky na přítomnost hor, dosažitelnosti Rakouska a Itálie, dostupnost základního a středního vzdělání pěšky, další občanskou vybavenost a ano, přítomnost kaváren s dobrým kafem. 😉

I když je trh s nemovitostmi v Sušici extrémně přehřátý (podobně zřejmě uvažuje víc lidí), podařilo se nám ještě z Chorvatska pozemek najít. Cestou domů jsme se na něj byli podívat a naše láska k Sušici byla na světě. Peníze za dodávku se tak rázem velmi hodily.

Po narození syna jsme rychle zjistili, že se 2 dětmi v Praze opravdu žít nechceme. Covid nám to samozřejmě neusnadnil, ale i bez něj bych si asi připadala na Praze 6, kde jsme žili, jako ve zlaté kleci, ze které s dětmi vedlo jen MHD (a pokaždé nějaký chytrák bez roušky), nebo nervózní přískoky autem v kolonách.

Jakýkoliv kroužek pro malou Cestovatelku znamenal plánování přesunů s kojencem v kočárku, nebo reorganizaci Mužova času. Stali jsme se taxikáři a manažeři volného času svých dětí a to není cesta, kterou bychom si pro sebe dlouhodobě přáli.

A tak jsme ještě dlouho před žádáním stavebního povolení na stavbu domu sháněli v Sušici podnájem. Další věc, o které jsem byla přesvědčená, že bych nikdy neudělala: přestěhovali jsme se do bytovky, a navíc do bytu výměrou menšího, než byl náš pražský.

• 

• 

• 

• 

• 

Kdo mě sleduje na Instagramu, ale ví, že jsme na Šumavě již 4 měsíce šťastní. A to dokonce tak, že se nám odsud na cesty ani nechce. 😂

Přešli jsme na karavan

Snad už poslední věc, o které jsme byli přesvědčení, že nikdy neuděláme. Co zbylo z nákupu pozemku, to jsme investovali do ojetého karavanu z Německa. Karavany jsme v Chorvatsku dost okukovali a naši sousedé se neváhali pochlubit a rozpovídat. Věděli jsme tedy přesně, co chceme, i na co si dávat při koupi pozor. Než postavíme, máme tak na pozemku zázemí, a když se rozhodneme vycestovat, bude to se 2 dětmi pohodlnější.

• 

• 

Změnili jsme způsob cestování

Jedna z věcí, která nás na dodávce začala ubíjet, byla nutnost začít měnit místa třeba už po jedné noci. Dřív jsme mohli na spotu v přírodě zůstat tak dlouho, jak nám dovolovala kapacita toalety a vody, nebo jak dlouho nás to v okolí bavilo. S nárůstem popularity karavaningu ale přibylo blbců, kvůli kterým logicky začalo přituhovat. Přibylo zákazů a omezení a my se začali mimo kempy cítit jako štvaná zvěř.

Ano, pokud bychom jezdili na dovolené a brali hledání spotů jako zábavnou náplň dne, bylo by to jiné. Ale s naší potřebou prostoru na práci jsme častými přejezdy začali ztrácet cenný čas, který bychom jinak mohli věnovat výletům či sobě. A tak se hodí stellplatzy a kempy, ale na ně je karavan připojený za osobák prostě mnohem praktičtější.

Loučení s Dukátkem bolelo, ale dostalo se k hodným lidem. A my? My jsme tak spokojení, že se to stydíme říkat nahlas. 😇  Momentálně sice cestujeme hlavně po Šumavě, ale první delší cesta s karavanem už je v kalendáři označená, tak jsem napjatá, jestli opravdu vyrazíme.