Pražská kavárna vs. kavárny v Berlíně

[:cs]„Co si udělat coffee trip do Berlína?“ Zeptala se mě moje parťačka-kavárenská povalečka někdy na jaře. Pár měsíců nám to sice trvalo, ale nakonec jsme se domluvily na druhý říjnový víkend. Představovaly jsme si krásné babí léto, posedávání na zahrádkách a jak budeme brázdit Berlín na kolech. Ještě cestou to vypadalo, že nám vyjdou aspoň ta kola. Babí léto jsme ale prošvihly a německá metropole se dle zpráv vzpamatovávala z prudké bouře.  Protože nám nakonec většinu návštěvy propršelo, dokonale jsme naplnily heslo: „Žádné památky, ani nákupy, jedeme se zkafovat!“ O svých oblíbených kavárnách v Praze jsem už psala, teď jsem se rozhodla je porovnat s tím nejlepším, co nabízí Berlín.

Praha vs. Berlín

My Češi máme v povaze podceňovat to, co máme doma, a vzhlížet k tomu “západnímu”. S kavárenskou scénou je to stejné – všichni toužíme po proslulých berlínských kavárnách. Ale je opravdu o co stát? Česká kavárenská scéna, a ta pražská především, učinila za poslední rok neuvěřitelný pokrok. To, co jsem loni v Berlíně obdivovala, už letos v Praze považujeme za normální. V jakých aspektech se Berlínu rovnáme, v čem jsme lepší a kde bychom si mohli naopak polepšit?

Kvalita kávy

Dobrou kavárnu dělá na prvním místě dobrá káva. I v Praze už máme dostupnou kávu z řady výborných pražíren, ale oproti Berlínu se tu pořád pohybujeme v příliš malém rybníčku. Že nabídka uspokojuje poptávku, tu platí dokonale. Češi se k výběrové kávě “propíjejí” jen pomalu, vinu na tom má možná i vyšší cena.

Srovnala jsem si cenu kávy a jízdenky na metro. Oblíbené cappuccino se v Praze prodává za 45- 65 Kč, základní jízdenka na MHD stojí 24 Kč. V Berlíně si dáte cappuccino za 2,5- 2,80 EUR, ale nepřestupní jízdenka po centru stojí taky 2,80 EUR. Jízdné ze Schönefeldu do centra stojí stejně, jako flatwhite, tedy 3,40 EUR. Buď máme v Praze levnou MHD, nebo drahou kávu (o rozdílech v platech nemluvě). O to víc si vážím toho, že se výběrová káva v Čechách dostává do popředí a lidé se začínají zajímat o to, co pijí.

Za větší výběr pražíren bod pro Berlín (0:1)

Snídaně & dorty

Nejlepší start dne? Snídaně v kavárně! (ok, tak skoro nejlepší start 🙂 ) V Berlíně jsme si ale pěkně dopřávaly celý den, protože zkrátka nešlo odolat. Objevily jsme, kde pravděpodobně získalo pražské Bistro 8 inspiraci pro své tácy (tipuji, že v Roamers) a že bez avokáda, jako byste nebyli. V Berlíně si na dobrotách v kavárnách dávají záležet a naservírují vám to tak, že je vám skoro líto to sníst. A nebojí se experimentovat a kombinovat zdánlivě nespojitelné. Snídaly jsme v Distrikt Coffee a v Silo Coffee, ale vizuálně vypadaly božsky i výtvory, které kolem nás proudily z kuchyně Happy Baristas. 🙂

V Praze se nabídka rozšiřuje pomaličku, ale v již zmíněném Bistru 8, Mezi Srnky, Místě či v (mém aktuálním snídaňovém favoritu) Cafefinu si pochutnáte srovnatelně s Berlínem, navíc za daleko příjemnější ceny.

Za téměř srovnatelný sortiment s dostupnější cenovkou bod pro Prahu (1:1)

Obsluha

Chování personálu kavárny je pro mě velmi důležité. Kavárna může být sebevíc designová a kafe sebelepší, ale jakmile vám něco dobrého přinese protivná servírka, tak vám to prostě tolik chutnat nebude. V Berlíně jsme narazily na dva extrémy. V řadě kaváren obsluhoval anglicky mluvící personál (tipuju na Američany), který byl neskutečně milý a ochotný. V Distrikt Coffee byla snad nejlepší obsluha, co jsem kdy zažila! Přes obrovský nával s námi stihla small-talk a nešetřila úsměvy.

Druhý extrém byli místní. Buď jsme si musely k nim na bar a rychle se sebe vysypat objednávku, nebo k nám dorazil chladný a odměřený hipster, pro kterého jsme byly jen další slepice s flatwhitem.

Možná je to tím, že poslední dobou v Praze navštěvuji hlavně vyzkoušené podniky, ale mám pocit, že u nás se chování obsluhy výrazně zlepšilo. Nejvyšší standard si podle mě zatím drží Místo (i když po výměně části personálu to není, co to bývalo), dobře se cítím i v Cafefinu.

Za skvělou péči (ze strany převážně zahraniční obsluhy) bod pro Berlín (1:2)

Tech-friendly

Zvykla jsem si na to, že si občas vyrazím s notebookem do kavárny. Změním prostředí, dám si výbornou kávu (velmi často i dort), a přitom toho ještě za tu hodinu spoustu udělám. V pražských kavárnách jsou na to zařízeni, nikomu to nevadí, na řadě míst jsou zásuvky a rychlá wi-fi je téměř samozřejmost. Při odchodu platím kartou a jediné, co se s EET změnilo je fakt, že některé kavárny nepřijímají spropitné jinak než v hotovosti.

V Berlíně je to překvapivě přesně naopak. S laptopem jste v lepším případě odsouzeni k tomu sedět u hromadného stolu někde stranou, v horším případě jsou zakázány úplně. O zásuvkách si tedy můžete nechat jen zdát a wi-fi je leckde bráno jako sprosté slovo. Jo a na platbu kartou zapomeňte. Buď to nejde vůbec, nebo mají stanovenu minimální částku (např. v Happy Baristas to bylo 15 EUR).

Za otevřenost technologiím bod pro Prahu (2:2)

Interiéry

Dobrá kavárna bez pečlivě vedeného instagramového účtu jako by nebyla. Jen na latte art však tisíce sledujících neutáhnete a není nic objevného na tom, že kde se člověk cítí příjemně, tam stráví víc času (& utratí víc peněz). I v Čechách se proto začalo za dobrý návrh platit profíkům, kteří svými výtvory sledující, a tedy i zákazníky, přivádí.

Myslím, že v tomto bodě jsme se díky Kavárně co hledá jméno, Vnitrobloku, Letce, Cobře, Spižírně dostali na srovnatelnou úroveň s Berlínem. Vlastně jsme oproti němu v něčem výrazně napřed! Máme totiž asi podstatně přísnější hygienické normy a díky bohu za ně!

Ve většině kaváren v Berlíně, a to i v těch velkých, mají pouze jeden malý záchod a ten je navíc společný pro muže i ženy. Představte si ty fronty, ale raději si nepředstavujte, v jakém stavu se toaleta nachází již hodinu po otevíračce. Brrr. Většinou platilo: čím hezčí interiér, tím hnusnější záchod. Což je zase opak kavárenských trendů v Praze. (Vzpomeňte si třeba na to, jak byl Instagram před rokem doslova zaplaven fotkami toalet Kavárny co hledá jméno…)

Jedna z mála kaváren, kde jsem nezažila “záchodové trauma” byla Happy Baristas. Interiér mě naprosto nadchnul výrazným detailem, vtipně zakomponovaným kohoutkem na vodu. Celkově mi Happy Baristas přišlo trochu jiné, ale až doma jsem zjistila, proč. Ukazovala jsem mému Architektovi fotky z výletu, když tu mi říká: „Jo, to je ta Kamilova kavárna.“ Ukázalo se, že interiér navrhoval náš kamarád – Kamil Štajgl. (Mimochodem ten samý architekt, který je zodpovědný za instagramový hit- interiér kavárny Spižírna.)

Bod pro Prahu za to, že český kavárenský design dominuje už i v Berlíně (3:2)

Pražská kavárna vs. Berlín 3:2!

Navštívené kavárny: http://bit.ly/kavarnyBerlin

• The Roamers
• Five Elephant
• Distrikt Coffee
• Father Carpenther
• Hellesches Haus
• Bonanza Coffee Roastery
• Companion Coffee
• Silo Coffee
• Happy Baristas

[:]