Rubrika: Afrika

Surfování s instruktorem

Během večerního posezení nás Mustafa seznámil také se svým kamarádem – instruktorem surfingu. Povídali jsme si o jeho cestě na Bali, kde surfoval asi měsíc a podle fotek tam zvládal vlny takovým způsobem, o jakém se mně ani nesnilo. Až před spaním mě napadlo, že bychom ho možná mohli poprosit o nějaké lekce. Mně to asi moc nepomůže, když se plácám v začátcích, ale můj surfař by z toho měl radost.

Kolegyně Petra říká, že věci nám přicházejí do cesty tak, jak mají. Přesně tak nám druhý den ráno přichází instruktor do cesty v momentě, když řešíme, kam jít surfovat. Nechceme otravovat Mustafu kvůli odvozu, ale přímo v Taghazoutu vlny nejsou. V tom se objevuje instruktor a shodou náhod má čas i chuť, takže během půl hodiny vyrážíme jeho autem na pláž.

Pokračovat ve čtení „Surfování s instruktorem“

V Maroku jsme jako doma

Díky silnému větru jsme přistáli asi o půl hodiny dříve a i pasovou kontrolou jsme prošli nadočekávání rychle. Vypadá to tedy, že na domluvený odvoz budeme čekat minimálně hodinu. Prostudujeme kurzy směnáren a když už chceme vyjít ven a řešit, co s časem, objeví se před námi cedule s pečlivě vypsaným jménem mého surfaře. Ukazuje se, že kamarád Hassan musel do práce, tak místo sebe pro nás s předstihem poslal taxikáře, kterého ještě pro jistotu kontroluje přes mobil.

Pokračovat ve čtení „V Maroku jsme jako doma“

Znovu do Afriky

Na konci léta se zdálo, že pokud pojedeme na dovolenou opět do Maroka, bude to velká výprava možná dokonce spojená s horolezectvím. Dave se totiž při jednom ze společných výletů za hranice zmínil, že se v zimě s ženou chystá do marockých skal. Horolezec/ surfař byl nadšený: „To je super, když nebudou vlny, budeme lézt!“. Já Davidovi v duchu nadávala, že radši nemlčel. Vždyť takhle by to pro mě bylo spíš sportovní soustředění než dovolená. Naštěstí se ukázalo, že skály jsou od našeho surfového spotu pěkný kus cesty, takže se  balíme „jen“ na surfování.

Pokračovat ve čtení „Znovu do Afriky“

Pýcha předchází pád – jak jsem se zranila v Maroku

Na sklonku mé první cesty do Maroka už oceán řádil takovou silou, že jsme si netroufli na surfování. Vlny byly příliš velké. Místo toho jsme si dopřáli trochu povalování a procházku po pláži. Přes Panorama beach jsme si to namířili dále až za Tamraght, což je zhruba 5km. Měli jsme každý o čem přemýšlet, neboť můj čas na společné dovolené se krátil. Už za čtyři dny jsem měla odletět zpět do Čech a na mé místo měli dorazit Surfařovi kamarádi. Možná proto mi chtěl udělat radost a podpořil můj dávný sen projet se po pláži na koni. Pak už jen sledoval můj pád a následující hodiny a dny bezesporu patřily k těm nejhorším v jeho životě.

Pokračovat ve čtení „Pýcha předchází pád – jak jsem se zranila v Maroku“