Člověk si v Maroku připadá jako v pohádce. Ne vždy je to však pohádka Tisíce a jedné noci, jak by vás mohlo napadnout. Častěji to bude Oslíku, otřes se a vy si připadáte jako ten oslík.
S nástupem turismu se místní komunita soustředila na rozvoj nového způsobu obživy- kasírování cizinců. Je až neuvěřitelné, jak se v této oblasti zlepšili v Taghazoutu během těch devíti měsíců, co jsem tu nebyla.
Skokového zdražení potravin si všimáme ihned, ale připisujeme to suchu. Naše oblíbené avokádo se zdá být skoro přepychem, ale v Agádíru zjišťujeme, že v Carrefouru zůstaly ceny stejné, podražili tedy jen prodejci v Taghazoutu. Navíc vám účtují podle nálady a toho, zda si vás pamatují. Někdy tak za jogurt zaplatíte 2,5 dirhamů, jindy 2,2, přičemž cena ve městě je 1,45 dirhamů. Takto přistupují ke všemu. Džus ve městě 14 dirhamů, stejná značka na vesnici 27 dirhamů. Účtenku nedostanete, na daně tu rozhodně nevydělávají. Turisté platí, ani nemrknou, místní si mastí kapsy.
Zajímavější je systém parkovného. Každý den se mění a opět je to o lidech. Tedy o tom, kdo vybírá a jak moc vás zná. Jeden den přijedete na pláž a nikdo po vás nic nechce, další den také nic a třetí den se najednou objeví chlapeček ve žluté vestě a důrazně se dožaduje obsahu vaší peněženky. Cenu určuje sám, místní platí třeba jen 2 DH, turistovi řekne klidně o 20 DH.
Stejné je to s parkováním v Taghazoutu – někdy za námi úplně utíkají, jindy po nás neštěkne pes. A pozor na dvojité účtování! Jsou tu takoví machři, kteří se nestydí inkasovat za parkovné a vzápětí natahovat ruku znovu, když vám ukáží, že je volno a můžete vyjet.
Vrcholné číslo ovšem předvedl Berber na pláži u Devil’s rock. Když mě vlny vyplivly až dlouho po mém surfu, na chvilku jsem si sedla na opuštěné lehátko na pláži. Bylo už pozdě, slunce klesalo za obzor, sním i teplota a tedy zájem kohokoli o posezení. Vlastně už jsem na břehu byla sama a ve vodě zbývali jen asi čtyři surfaři. Přesto mi Berber vyrazil naúčtovat 10 minut sezení na lehátku, které by beztak nikdo neobsadil.
Tak trochu čekáme, že do příště tu začnou vybírat vstupné do oceánu, nebo poplatek za mořský vzduch. Jak je vidět, bledá tvář je tu brána jako zvláštní druh zvířete, které si samo tvoří přemíru peněz, a proto je potřeba ho v pravidelných intervalech podojit. Čím více, tím lépe.
Další články o Maroku:
1 komentář na „Turisto, otřes se!“