Znovu v Maroku

Říká se do třetice všeho dobrého… Pro nás to zatím tedy 100% platí. Již po třetí jsme se spolu se Surfařem vydali do Maroka. Důvody byly celkem pragmatické – zastesklo se nám po teple, cestování a surfování, ale nesmělo to být moc daleko. A vlastně se nám nechtělo ani moc plánovat a organizovat, což bychom museli, pokud bychom jeli někam, kde to neznáme. Takhle jsme to měli až neskutečně jednoduché.

Letiště Agadir Al Massia

Letenky z Berlína do Agadíru jsme s Easyjetem měli za hubičku, dokonce i s velkým batohem. Jako dopravní prostředek do Berlína jsme tentokrát zvolili naší skvělou VW Caddy. Vyjeli jsme v pátek večer, přespali jsme v pohodlí autíčka (naši lůžkovou úpravu si můžete prohlédnout zde) a v sobotu v 5 ráno jsme přijeli na domluvené parkoviště. U Schönefeldu jsme si zarezervovali parkování včetně odvozu a fungovalo to krásně. I v tu příšernou ranní hodinu na nás čekal milý řidič, který nás po zaparkování Caddynky dovezl až ke vchodu na letiště.
Až přiletíme, zase nás pěkně vyzvedne a my se nebudeme muset bát, jestli se autu něco nepřihodilo.

Čtyři hodiny letu a jste ze srdce Evropy v Africe na břehu oceánu. Na letišti jsme byli široko daleko jediné letadlo, takže se místní taxikáři mohli přetrhnout. Na první pohled jsme si všimli změny ve vozovém parku. Zatímco před dvěma lety místní silnice ovládaly opečovávané vraky z Německa vyhozených mercedesů, teď se mezi nimi začínají objevovat Škodovky a, světe div se, i Volkswageny.

Škodovky jsou i v Maroku!

Nás ale taxíky nemusí zajímat, máme odvoz zajištěn. Kamarád Hassan přijíždí na čas, také v novém a lepším voze. Je to teď nařízení krále, že stará auta se musí do pěti let vyměnit. Taxikáři na to mají dokonce příspěvek, aby se zvýšila bezpečnost a snížily emise. Říkala jsem už, že Maročani svého krále milují? Díky němu je prý v Maroku také bezpečno, což kvitujeme. Je to ostatně vidět i v ulicích a na silnicích. Uniformy jsou vidět velmi často, zato žen v burkách a nikábech ubylo.

Momentka z auta, obecně totiž není dobré muslimské ženy fotit

Pokud jste se začali bát, že jsme přistáli v jiné zemi, uklidním vás. Některé věci se nezměnily. Cesta autem je stále stejně dobrodružná a na silnici můžete potkat od psa či osla přes vozidlo (často domácí výroby) až po nadměrný náklad. A provoz stále plyne tak, že na dvou pruzích jedou vedle sebe čtyři auta, která se pak záhadně seřadí do jednoho pruhu, aby z něj v mžiku zase vytvořila pruhy tři.

Někdy nevíte, jestli dům teprve staví, nebo už padá…

Na většině budov stále není na první pohled zřejmé, zda jsou dostavěné a jestli je to jen rozestavěná novostavba nebo už chátrající objekt. Podél silnic se pasou kozy, v odpadcích řádí kočky a mezi auty se proplétají (kromě jiného) toulaví psi. Dokonce i pachy zůstaly stejné: koření, hašiš, oceán, rybina, výkaly, splašky. Prostě Maroko.

Západy slunce mají v Maroku překrásné!

A kam vyrážíte v zimě za sluncem vy?

Ocením vaše komentáře a postřehy!