Poslední dobou nás čím dál víc baví cestovat pomalu. Máme tak šanci poznat nějakou oblast podrobněji a také se netrápíme dlouhými přejezdy, takže Muž stíhá i pracovat. Na přelomu srpna a září jsme prozkoumávali okolí rakouského Loferu, kde jsme doposud znali jen pár horolezeckých spotů. Jak se ukázalo, je to ráj pro rodiny s dětmi!
Malá Cestovatelka vášnivě miluje houpačky, takže jsme tomu výlety přizpůsobovali. Rakouská hřiště jsou velmi často zážitkem sama o sobě, ale k tomu bývají v nádherných kulisách, takže si je užijí i dospělí. Ta nejlepší byla často u horních stanic lanovek. Je to dobrá strategie – provozovatel ví, že s atraktivní zábavou pro děti uživí lanovku i v létě. Ceny lanovek jsou adekvátní překonávané nadmořské výšce, 😉 ale např. se Sommercard je máte zdarma.
My jsme vždy vyjeli dodávkou na nejvýše položené zpoplatněné parkoviště a odtud jsme si na hřiště poctivě “vyběhli”. Byly z toho výšlapy do 8km a max. 400 metrů převýšení, takže zvládnutelné i s naší dvouleťačkou v krosně/chodící.
Kromě hřišť a zábavních parků jsme museli navštívit i soutěsky (německy “klamm”). Bývají to koryta říček, jež se prodírají úzkou skalnatou průrvou. Výsledkem jsou tůňky s průzračnou vodou, ohlušující vodopády a díky vysutým lávkám a schodišťům i lehce sportovní výkon. Je to krásná podívaná, která fascinovala i malou Cestovatelku, a navíc jsme se tam krásně schovali před horkem i deštěm.
Tentokrát se mi podařilo zapomenout kartu do foťáku, takže letošní fotografie jsou pouze z mobilu. 🙁
Lofer
Hlavní město námi vybrané oblasti je ve skutečnosti malé romantické městečko, které stojí za to si projít pěšky. Ukazatele vás navedou na bezplatné parkoviště a z něj už je to jen pár metrů na pěší zónu či procházku kolem řeky. Ta je krásná, divoká a populární mezi vodáky. Nepředstavujte si ale ty naše české! Tady se jezdí v peřejích na kajacích, žádná opalovačka s pivkem. 😉
Jen kousek od Loferu se nachazí Kneippův chodník. Jistý Sebastian Kneipp kdysi přišel na to, že prudké ochlazování končetin vede k jejich prokrvování, což přináší celou řadu benefitů. Jeho jménem tu bylo vytvořeno umělé koryto potoka, kde si můžete chladit nohy v různých hloubkách.
Voda je studená tak strašně, že to ne každý zvládne projít, ale je to skvělé místo k osvěžení. Zejména pokud se rozhodnete vyrazit na Schmidt-Zabierow Hütte. S dětmi si tu můžete udělat piknik, protože jsou tu i udržované toalety. Dodávkáři ocení možnost si tu načerpat skvělou pitnou vodu. Ale pozor! Je to oblíbené místečko místních, takže žadné znečištění či pokus o kemping nezůstane nepotrestáno.
Výšlap na Schmidt-Zabierow Hütte jsme podnikli jako bezdětní a pokud nemáte už velké děti s pevným krokem libující si v přelézání balvanů a prudkém stoupání, opravdu se tam s ratolestmi nevydávejte ani vy. I když si vyjedete až na nejvyšší parkoviště, pořád je to slušných 1200 metrů převýšení a ve vyšších partiích už je to i technicky náročnější.
Vordererkaserklamm
Opačným směrem od Loferu najdete první soutěsku. Varianty přístupu k ní jsou hned dvě. S málo chodícími dětmi či za špatného počasí doporučuji vyjet autem až k ní. Necháte-li auto dole na placeném parkovišti, je to nahoru necelé 3km, které ale půjdete mnohonásobně déle, než počítá navigace. Na trase je totiž několik dětských hřišť a dvakrát dokonce jezírka s vory, které unesou i dospělý doprovod. 😉 Samotnou soutěsku projdete asi za půl hodiny, ale na hřišti u ní, či v mělkém korytě řeky děti zabavíte dlouho.
Nám se s dvouleťačkou osvědčilo vyjet si až nahoru a po prohlídce soutěsky vyslat tatínka s autem na spodní parkoviště. Já jsem se pak vydala s dcerou pomalu dolů a a tatínek si to za námi hezky vyšel.
Tip: plavky, suché oblečení na převlečení a ručník pro děti s sebou. Voda je tu až příliš lákavá. 😉
Seisenbergklamm
Další soutěska je hned ve vedlejším městečku. Cestou do Weißbachu (Weißbach bei Lofer) budete pro pravé straně míjet ještě jednu atrakci- Lamprechtshöhle. Jedná se o zpřístupněnou jeskyni, kterou my jsme ale záměrně vynechali. Malá Cestovatelka by se tam asi bála a nám se nechtělo vytahovat roušky.
V samotném Weißbachu už vás k Sisenbergklamm navedou ukazatele na placené parkoviště. U něj je malé hřiště, cestou k pokladně minete toalety. Jakmile projdete kolem kasy, ocitnete se v trochu jiném světě. Takhle “klamm” své krásy odkrývá postupně a je asi nejdelší ze všech, co jsme navštívili. Muž se nechal slyšet, že podle něj je dokonce nejhezčí, v jaké jsme zatím byli!
Neúspěšná pouť za sýrem
Měli jsme chuť si dát trochu výšlap taky po našem. Vyvezli jsme se nad Weißbach na malé placené parkoviště u Pürzlbachu, kde jsme za 3€ zůstali i přes noc. Nechtěla jsem tohle místo doporučovat větším autům kvůli úzké, klikaté silničce, ale až nahoru jezdí linkový autobus klasické velikosti (!), tak tam musí projet všechno. 😉
Našim cílem byla Käsealm nahoře nad jezerem. Sýry milujeme a tady měla být možnost ochutnat a nakoupit přímo u zdroje. Vyrazili jsme po cyklo variantě i s kočárem, a i když jsme se zapotili, nebyl s ním žádný problém. Klasická stezka je o něco kratší, ale také místy prudčeji stoupá.
Bohužel, malá Cestovatelka nám nahoře předvedla takovou scénu, že jsme to museli otočit, i když už byla Käsealm na dohled. Nakonec jsme ještě pořádně zmokli, ale i tak tento výlet doporučuji, protože cesta i výhledy byly krásné.
Adrenalinová jízda
Na nenápadnou, úzkou a prudce stoupající silničku odbočíte pod Waidringem. Nás sem dovedla vidina krásného dětského hřiště (které bylo sice v prudkém svahu, ale opravdu super), ale cestou ke Alpengasthof Oberweissbach jsme potkali malé vozíky, které do kopce táhlo auto. Nahoře se ukázalo, že dolů vede dráha a je to populární adrenalinový zážitek zejména pro tatínky a děti. Nám stačilo hřiště a rybníček s kačenkami, ale pro trochu starší kluky tohle asi bude super zážitek.
Lauchsee – Streubödenalm
Adrenalin a super hřiště vás čeká i když budete pokračovat dál pod Waidring až do Fieberbrunnu. My jsme si tu dali nádherný okruh od Lauchsee na Streubödelnalm, ale můžete si to i zjednodušit lanovkou Streuböden. Ta vede až na Lärchfilzkögel, ale zmíněný dětský ráj je u mezistanice. Houpačky, klouzačky, trampolína, lanový park, potůček s přelezy, hrázemi, mlýny, jezírko s vory, houpací sítě… a k tomu ohrada s poníky a bobová dráha, kolem které se pasou krávy.
My jsme tu měli poměrně chladno a větrno, takže jsme se uklidili na oběd do Streubödenalm a udělali jsme dobře. V krásném prostředí jsme se přecpali a ještě dostali panáka jemňoučké slivovice (říkal Muž, já to nepiju).
Tip: pokud si budete chtít dát okruh jako my, běžte od jezera po cyklo verzi. Line se krásným údolím se super výhledy a výstup nebude tak prudký (celkem to bylo necelých 400m převýšení a asi 8,5km). Navíc cestou uvidíte ohradu s lamami, které byste jinak asi přešli. Dolů to jde po červené krásně rychle, takže zpět u auta budete co by dup. A pokud se budou ratolesti ještě potřebovat vyřádit, u jezera je pěkné hřišťátko, nebo se můžete vykoupat. My tu byli na přelomu srpna a září, kdy venkovní teploty nepřelezly 16´C. Areál už byl volně přístupný a místní se tam chodili běžně koupat. My jsme se zvládli spíše osmělit, než vykoupat, ale i tak to po túře bylo super!
Steinplatte
Chtěli jsme na něj jet dřív, ale čekali jsme na lepší počasí. Taky jsme brali předchozí výlety jako trénink – a udělali jsme dobře! Steinplatte je nádherný masiv tyčící se nad Waidringem, tedy opět jen kousek od Loferu.
Před mnoha a mnoha lety to byl korálový útes na dně oceánu a to je dnes jeho vrchol na 1869 m.n.m.! Tohle období nicméně inspirovalo tvorbu Triassic parku pro děti. Dozví se tu o dinosaurech a vykopávkách ve vnitřních, ale hlavně na venkovních atrakcích. Pro děti, které (jako malá Cestovatelka) ještě dinosaurům nepropadly, tu je “alespoň” nádherné hřiště s jezírkem na brouzdání a dvěma “pískovištěmi”. Ve skutečnosti se tu dají najít zbytky korálů, a proto tu starší děti běhají s kladívky, majzlíky a smetáčky (součást vybavení hřiště), zatímco špunti si vystačí s lopatkou.
Na Steinplatte se opět dostanete více způsoby. Lanovkou z Waidringu, nebo do sedla vede placená silnice na velké parkoviště, které je pak skvělou výchozí pozicí pro řadu výšlapů. My jsme dali jeden odpočinkový na Windbühel, když nám jeden den malá Cestovatelka kulhala. Je to ideální trasa na procházku s chodícími dětmi – jen asi 4 km a 120 metrů převýšení. Po cestě je několik houpaček a pak různé aktivity na trénink rovnováhy apod. Rodiče zase budou bavit výhledy do okolí, na krásné almy a na majestátní Steinplatte. Zejména později odpoledne je to opravdu dechberoucí.
Za zmíněnými atrakcemi pro děti musíte z parkoviště několik set metrů nastoupat. Není to ale žádná tragédie (cca 300m a 7 km). My jsme se s Horolezcem rozdělili. Zatímco on si vyběhl ferratu (C/D) a omrkl vrchol, já jsem si to vyšlápla s malou Cestovatelkou po cyklotrase. Sešli jsme se na hřišti, kde malá uplatnila veškerou pošetřenou energii. Když se dost vyřádila, naložila jsem ji a vzaly jsme to dolů druhou trasou. Byla mnohem příjemnější, takže pokud půjdete bez kočárku, určitě na prvním rozcestníku zahněte doprava (směr nástup do ferraty).
Tip: Na takto populárních místech je opravdu náročné zaparkovat. Rakušané rádi vyráží “do stopy” v osm hodin (v 8:05 už na sebe členové výpravy vytočeně syčí, že někdo zdržoval), kolem deváté najíždí Němci a opozdilci v deset už mají smůlu.
Druhé narozeniny malé Cestovatelky
Po opuštění Steinplatte jsme si dali příjemné dopoledne i Kneippova chodníku, kde jsme si užívali příjemné osvěžení. Bohužel jsme nebyli sami. Nacákaná voda kolem pítka lákala včely a jednu z nich zřejmě malá Cestovatelka přimáčkla dlaní, když se o pítko opřela. Báječná nálada byla ta tam a pochopitelná nevrlost malé Cestovatelky s námi zůstala i další den, kdy měla druhé narozeniny. V kombinaci s deštivým počasím to bylo v dodávce celkem výživné. Ani to nám ale nezabránilo trochu si projít městečko Hinterthal, které už je od Loferu trochu dál, ale zase nás nablížilo dálnici na Salzburg.
Zřejmě se jedná o resort zaměřený spíše na luxusnější klientelu, protože se to tam hemží značkami “Privat”. Na některá místa (třeba k jezerům) se tam člověk v podstatě nemá šanci dostat, jsou na soukromém pozemku. Začíná tu ale spousta túr včetně té na Hochkönig, který je se svými 2941 m.n.m dominantou oblasti. Můj sen pro příští návštěvu- obejít si Hochkönig až na naši další zastávku.
Arthurhaus (Mühlbach am Hochkönig)
Další placené parkoviště vysoko v horách hned u nástupu do turistických tras. V tomto případě parkoviště sousedí s hotelem Arthurhaus, který tu vystavěl nádherné vyžití pro děti. Je přístupné pro každého, ale pokud u nich v restauraci (což doporučuji, vaří výborně) uděláte útratu, dostanete žeton na závoru parkoviště.
Na hřišti jsou klasické atrakce, ale kolem něj se ho hemží zvířátky. V chlívku (a po jeho okolí) najdete prasátko, v ohradě poníky a u nich dvě umělé krávy na trénink dojení. Stačí do nich nalít vodu! V další ohrádce dupou kolem krásné mini-salaše zakrslí králíčci. Ve velké ohradě, kam se smí, dovádějí malé ovečky, slepice a hejna ryb ve dvou sádkách. A hřebem návštěvy je výběh svišťů. Pochopila jsem, že je oplocený pro jejich ochranu, protože se volně pohybují po hřišti, ale když je moc šrumec, prchnou zpět za plot. Když se chováte dobře, nechají se mimo ohradu i pohladit!
Na sviště tu máte možnost narazit i v přírodě. Možná uslyšíte jen jejich typické poplašné pískání, ale pár set metrů od parkoviště je sviští skála. Můžete si tu sednou na lavičku a pozorovat mnohačlennou rodinku. Jen prosím nechoďte až k nim, divocí svišti jsou velmi plaší a do Alp se vrací postupně, byli tu téměř vyhubeni. Marmot marmot byl loven kvůli kožešině a tuku, kterému se přičítají téměř zázračné léčivé účinky. Tady je uvidíte na jejich komforní vzdálenost, takže doporučuji dalekohled s sebou.
Od Arthurhausu jsme si udělali dva výlety. Ten první zvlánou i nejmenší chodci, protože na Mitterfeldalm je to od parkoviště jen dva kilometry. Jde se po široké šotolinové cestě, která stoupá velmi plynule a nabízí krásné výhledy. Na almu se můžete před sestupem příjemně občerstvit, zatímco děti si můžou prohlížet zakrslé králíčky.
My jsme došli ještě o něco dál po Hochkönig Hauptanstieg. Ta se hned za almem promění spíš v úzkou pěšinu, která začne lehce klesat, aby pak nasadí prudké stoupání suťovým polem. Pokud tedy půjdete jen za výhledy jako my, dál už se vám asi nebude chtít.
Náš delší výlet vedl až na Brandstätt Hütte. Možná bychom jinak nechodili až tam, ale vyhnal nás tam hlad, neboť všechny ostatní chaty na trase měly ten den zrovna “ruhetag”. Kvůli přemíře zájmu tu měli ve dvě odpoledne dost vyjedeno, ale na Arthurhausu jsme si spravili chuť dokonalými rakouskými hody.
Pokud uvažujete, kam do Rakouska s dětmi, okolí Loferu upřímně doporučuji. Všechny výlety se dají zvládnout i pokud jste v mojí Typologii návštěvníků hor „G“ a máte jistotu, že se vaše ratolesti vyřádí.
Zajímají vás další tipy na výlety s dětmi? Jeden najdete tady , je ideální pro výšlap i s kočárkem a další budou následovat z Dolomit. 😉