Test expedičního jídla Mountain House

Milovníci dlouhých pochodů s batohem vědí, že občas záleží na každém gramu. Výbavu člověk nějak vyřeší, ale jídlo na vícedenní akci znamená zátěž: vařič, ešus a pak ještě ty suroviny… Nasčítá se to a to velmi často nakonec člověk kvůli váze skončí s yum-yumkami, které, jak víme, bůhví jakou energetickou hodnotu nemají. Takže jsem ráda, že jsem měla možnost otestovat jednu ze značek, která se snaží tento věčný boj hladového poutníka vyřešit.

Vzpomínám si, že před náročnějším trekem v Patagonii jsme si brali zubní pastu a opalovací krém do dvojice a já jsem přepočítávala stanové kolíky a brala si jen nutné minimum. Až tak jsem toužila ulevit zádům. 😃 Potom jsem závistivě hleděla od špinavého ešusu k vedlejšímu stanu, kde si strávník pochutnával na něčem přímo z pytlíku. Prostě si v malém ešusu uvařil vodu, tu nalil do sáčku, pár minut počkal a bylo. Nakonec mu stačilo olíznout lžíci a mohl jít (a ještě měl super pytlík na odpadky, což se v národním parku vždycky hodí).

Já jsem byla odkázána na něco buď málo špinícího- tedy vodového (polívku), nebo mě čekala drhnoucí anabáze. Jar si s sebou nepotáhnete, a i kdyby jo, v NP ho použít nesmíte… Zkrátka kouzelné jídlo z pytlíku se mi vrylo do paměti, a když jsem dostala možnost jej sama otestovat, neváhala jsem.

Objednala jsem si bick pack pro dva- Pasta with Lasagne Sauce. Lasagne miluju a byla jsem zvědavá, jak se s jejich obdobou Mountain House popere. Testování jsem odkládala, až budeme někde opravdu akční, abychom měli hlad a patřičný výdej energie.

Kdo by to byl řekl, že i výživné jídlo pro dva dokáže být skladné?

Postupovala jsem dle návodu, rysku jsem však přehlédla a množství vody proto odhadla od oka. Nevadí, výsledek měl možná o malinko řidší konzistenci, než výrobce zamýšlel, nicméně v mých očích zcela splňovala představu o omáčce. 😃

Přestože jsem byla poněkud skeptická, jídlo mi celkem chutnalo. Já osobně bych si ho rozhodně přisolila, ale Horolezec si mlaskal, že takhle je to zdravé. Příjemně mě překvapilo množství masa. Řekněme, že ho tam bylo více, než někdy v lasagních podávaných v českých restauracích. Oproti obvyklým “kotlíkům” či těstovin od Maggi převažovaly v Mountain House rajčata (množství neuvedeno) a maso (16 %)  nad těstovinami (19 %) a to já kvituji. Nesnáším suché těstoviny. 😃

To není yum-yumka! A ten malý sáček neobsahuje koření, je to pohlcovač vlhkosti.

Když už jsme u toho složení, přijde mi zvláštní, že v české verzi se jídlo jmenuje Těstoviny s hovězím masem v omáčce na způsob lasagne se směsí sýrů Mozzarella, Ricotta a Cheddar, přitom se z popisu obsahu vytratila informace, že Cheddaru jsou tam 2 % a Ricotty dokonce jen 1 %. Škoda, jako spotřebitel hledící na složení jsem si připadala trochu oklamaná. 🙁

Čeho jsem se při testování hodně bála, bylo množství. Postačí jeden sáček pro dva? Nebude mít Horolezec za pět minut zase hlad? Pravda je, že na to hleděl s obavou, nicméně jsme se shodli, že jsme se najedli tako akorát. Tedy že nemáme pocit hladu, ale jsme schopni pokračovat v lezení. Měli jsme dostatek energie, ale přitom nás nic netížilo v žaludku.

Mrazem vysušené jídlo Mountain House stačí zalít vroucí vodou přímo v sáčku, nechat pár minut odstát a můžete podávat.
Mrazem vysušené jídlo Mountain House stačí zalít vroucí vodou přímo v sáčku, nechat pár minut odstát a můžete podávat.
V prvním testu u mě Mountain House obstál na slušnou dvojku. Kladně hodnotím skladnost, praktičnost, výživové hodnoty i to, že nasytí páreček hladových horolezců. Trochu zavádějící mi přijde nekompletní český popis složení a návod. Osobně bych jídlo přisolila a dokořenila a klidně bych přidala i nějaký ten sýr. Cena za dvojporci je v e-shopu 247 Kč, což mi na stravování na našich běžných výletech přijde hodně. Na nějaký třídenní přechod hor by to ale mohla být dobrá investice.

 

1 komentář na „Test expedičního jídla Mountain House“

Ocením vaše komentáře a postřehy!