Naše cesta po Řecku dodávkou se přehoupla do druhého měsíce, a tak je na čase přidat k první várce minipříběhů nějaké aktuální. 😉
Umění improvizace
V dodávce nikdy pořádně nevíte, kde se ráno probudíte. V Zagori, což je oblast na severu Řecka, jsme měli v horách vybraný spot s krásným výhledem do kraje. Když jsme na něj ale dorazili, ukázalo se, že tam neskutečně fouká vítr a s blížící se bouřkou by tam setrvání bylo nesnesitelné. Zaimprovizovali jsme a dojeli na náměstí vesničky, kde to podle P4N mělo být bezproblémové.
Na mě vesnice působila trochu moc nóbl – všude samý boutique hotel, momentálně sice na zimu opuštěný, ale přesto bohatě osvětlený. Měli jsme chuť si po dlouhé době dopřát ten luxus nevařit, ale restaurace se zdály poněkud plné a já z toho prostředí byla celá nesvá. Když se z jedné taverny vyvalily dvě rodiny, osmělili jsme se a vešli dovnitř. Jako bychom na malý okamžik zastavili čas – takové překvapení tu způsobilo zjevení turistů mimo sezónu. 😀
Obsluhoval nás přímo pan majitel a ani se neobtěžoval s jídelními lístky. Beztak byly určitě jenom řecky. 😉 Prostě nám rovnou k jídlu nabídl tradiční polévku, koláč a salát. Bylo to vynikající. Nacpali jsme se všichni tři a pak jsme se opatrně zeptali, zda si myslí, že bychom mohli zůstat s dodávkou na náměstí přes noc. “Můžete, povoluju vám to, já jsem totiž starosta.” oznámil nám restauratér, zatímco odnášel naše dokonale vyškrabané talíře. 🙂
Plážová dobrodružství
Po několika dnech v řeckých horách jsme se vydali konečně k moři. Čím blíže jsme mu byli, tím bylo horší počasí. Cesty vypadaly jako po apokalypse: někde bagry odklízely sesuvy půdy, jinde jen vydatné naplaveniny bahna a klikatá silnice, kterou jsme sjížděli na náš spací spot na kouzelné pláží, byla místy silně podemletá.
Celí vyjukaní jsme dorazili na místo určení. Malá Cestovatelka začala nadšeně ukazovat na moře a my začali vybírat vhodné místo k zaparkování. V tom se ozval mohutný hrom. Dle ranní předpovědi se už od večera mělo vrátit slunce, ale když jsme se podívali teď, zjistili jsme, že se blíží silná bouřka a pršet má až do rána. Opuštěná rajská pláž pod horami, jejíž jediná přístupová cesta je už teď silně podemletá, se v našich očích najednou změnila v peklo. Rychle jsme se sbalili, omluvili se nespokojené Cestovatelce a vyrazili hledat místo, kde přívaly deště přečkáme v bezpečí.
V časové tísni jsme vyrazili na nejbližší P4N spot s tím, že mimo sezónu a v bouřce budeme každému ukradení. Skutečně jsme tak strávili bezproblémovou noc zaparkovaní u pláže přímo v městečku. Druhý den jsme pilně využívali místní wi-fi a hráli si bezstarostně na pláži, takže jsme trochu slevili ze svých bezpečnostních návyků a rozhodli se zůstat ještě jednu noc. Jak se nám to vymstilo!
Někdy po jedné hodině ráno mě Muž vzbudil s tím, že se mu nelíbí, že hned za nás přijelo osobní auto a dvě motorky. V celém městěčku bylo přes den téměř mrtvo, aut kolem pláže jezdilo pomálu a teď v noci, kdy navíc bylo i dost chladno (asi 10°C), je tu najednou takhle živo? Měla jsem za sebou asi třicet minut spánku, takže jsem jen mechanicky začala pomáhat s balením. Moje pochybnosti rozptýlili motorkáři, když začali s baterkami kroužit po pláži kousek od nás. Ať se tu děje cokoliv, bude lépe být co nejdál.
Šetříme penězi, ne zážitky
Rozhodli jsme se na Peloponés přejet ze severu, kde jej s pevninou spojuje impozantní lanový most. Jeho stavba byla tak nákladná, že bychom za přejezd s naší dodávkou zaplatili 20,30€ a vlastně bychom z něj nic neměli. 🙁
Architekta vidina mostu lákala natolik, že byl ochoten riskovat vlastní nepohodlí a i přes silný vítr a vlny zvolil pro naši přepravu trajekt. Malé, rychlé trajekty pendlují po obou stranách mostu, takže výhled na architektonický skvost je zaručen. A ve finále i výrazná úspora, protože přeplavení s 6m dodávkou vyšlo na 11€. 😉
A jak dopadl Architekt? Vyfoukaný, s žaludkem na vodě, ale šťastný jak blecha. 🙂
Ach ta místní fauna
O psech a kočkách už jsem psala, těch se tu toulá spousta. V horách jsme zase s malou Cestovatelkou trpělivě pozorovali stáda ovcí a koz, která nás mnohdy překvapila svou přítomností i na klikatých silničkách. Tím ale Řecko nekončí.
Na mořských mělčinách u odsolovacích nádrží jsme sledovali hejna plameňáků. Neměli jsme je v tak krásných kulisách jako na Sardinii, ale já mám pro ně prostě slabost. Největší zážitek pro nás ale zatím bylo pozorování karet obrovských, které plavaly jen pár metrů od naší dodávky kdesi na Peloponésu. ❤️
Dívčí gang na trajektu
Jak víte z mého Instagramu, přeplavili jsme se na Krétu. Malá Cestovatelka si s námi tedy během jednoho roku užíla už několikátou plavbu trajektem. 😉
Tady si rychle našla kamarádky. Dvě řecké holčičky ve věku 2,5 a 6 let ji hned vzaly do party. Nejdřív z ní měly trochu panenku, objímaly jí a tahaly, kam chtěly. Když se ale Cestovatelka rozkoukala, dala jasně najevo, kdo tomu tady velí. Svoje důrazné “tam” doprovodila vystřelením prstíku vybraným směrem, takže jazyková bariéra neměla šanci. A holčičky také ne, brzy běhaly poslušně za Cestovatelkou. Trajekt jich byl rázem plný.
V Čechách bych se asi propadala hambou, ale v Řecku jsem si zvykla, že dětské chování, které by u nás vyvolalo nejeden hněvivý pohled, či dokonce uštěpačnou poznámku, tady přejdou s úsměvem a zamáváním. Jediný, kdo měl z jejich řádění trochu stres, byl steward. Rozhodl se bránit vlastním tělem eskalátory, aby si děvčátka neublížila. Měl ale jen dvě ruce na tři děti, takže se nestačil otáčet a nakonec kapituloval a přijal pomoc nás matek. 😉
Pražáci jsou všude… i v Řecku dodávkou
Po připlutí na Krétu jsme vyrazili rovnou na pláž pár desítek kilometrů za městem. Za měsíc cestování po Řecku dodávkou jsme si docela zvykli na to, že jsme všude sami, takže nás překvapilo, když jsme na spotu uviděli další bydlík. Údiv přešel v šok. Za celou dobu na cestě jsme míjeli jen jednoho českého bydlíka, jinak jsme potkávali hlavně Němce a Francouze, a teď tu před námi na pláži stála dodávka s pražskou SPZ! Na Krétě jsme tak získali super parťáky, o kterých ještě určitě bude řeč. 😉
Postupně chystám souhrn praktických informací o cestování dodávkou po Řecku, pokud vás tedy zajímá něco konkrétního, určitě mi napište.
Dobrý den, kolik vás vyšel trajekt na krétu? Moc díky za odpověď iza článek:-)
Krásný den, pluli jsme s Anekem z Athén přes noc s kajutou, máme otevřenou zpáteční jízdenku a platili jsme cca 11k.
Levnější trajekty jsou z Githia bez kajuty, ale to jsme kvůli malé zavrhli.