Když se vracíme po náročném dni (Surfování s instruktorem a půjčování auta), mám už toho plné kecky. Mustafa nás ale zval na barbecue, a protože jsme mu koupili nějaké pivo (alkohol lze v Maroku koupit pouze ve specializovaných obchodech a ty jsou jen ve městě) chtěli bychom ho jít pozdravit aspoň na chvilku. Situace se pro nás lehce komplikuje jen tím, že to naplánoval na Anchor point, kam část osazenstva musíme odvézt a jede se na 2x.
Na náměstí složitě tvoříme karavanu – motorka, Mustafovo auto a na konec my. Radary asi v noci nefungují, protože to naše vodící vozidla rozpálila tak, že jim po tmě sotva stačíme. Naštěstí to na Anchor není daleko (minule jsme to chodili i se surfy, když jsme začínali na Mystery).
Ukazuje se, že máme k dispozici krásný apartmán s terasou přímo u moře. Pronajal si ho Mustafův kamarád a odjel o den dříve, tak ho smíme využít. Naši hostitelé jsou na něj pyšní, hned nás provázejí nahoru do patra, kde jsou dvě ložnice, jedna dokonce s balkónkem. Upozorňují nás na použité dřevěné detaily, je patrné, že tu zrecyklovali několikery staré dveře s krásnou patinou. Výsledek tak opravdu stojí za to.
Ve vedlejším apartmánu jsme se byli podívat minule, psi na jeho střeše jsou pořád! Teď v něm bydlí francouzská dvojice, která sice zprvu z naší invaze nadšená nebyla, když je ale Mustafa pozval k jídlu, úplně roztáli. 🙂 Přijeli sem již podruhé, aby si pán zasurfoval na slavném Anchor pointu, ale mají smůlu, ani jednou tu nebyly správné vlny. Vyprávím jim, jak jsme pozorovali profíky v březnu (Jiná liga) a oni mi doslova visí na rtech – tohle přesně by chtěli!
Zatímco my si povídáme, Berbeři kmitají. Jinak se to nazvat nedá. Každý má svůj úkol, jeden rozfoukává uhlíky, druhý připravuje maso, třetí krájí zeleninu na salát, další zapojuje mobil k reproduktorům a samozřejmě se chystá i šíša. Bledé tváře z Čech, Švédska a Francie u toho tak akorát zdobí, místní pracují a pauzu udělají jen proto, aby dali „repeat“ na písničku Shauna Paula „She Doesn’t Mind“.
Máme přednost i v jídle. Nejprve večeři krásně naservírují pro nás, teprve když my dojíme, nají se z jednoho velkého talíře také oni. Podává se kuřecí maso, salát a chleba. Existuje jediné koření, které opravdu nejím, koriandr. Z jeho chuti se mi stahuje žaludek a nemohu s tím nic dělat. Takže hádejte, jaké hlavní koření dávají Berbeři do salátu? :-/ Naštěstí ho nasypali na hromádku stranou, protože oni si v tom (hnusu) obalují i maso.
Kolem půlnoci začínají bledé tváře odpadávat. Nejprvé se vytratí Francouzi, poté odjíždíme my a vezeme zpět i Švédskou dvojici. Zbytek zůstává a jak to tak odhaduji, potáhnout to do ranních hodin.
