Aktivní rodina na cestách dodávkou kombinující práci a objevování
[:cs]Agádír očima ELLE[:en]Agadir očima ELLE[:]
[:cs]
Předesílám, nejsem pravidelnou čtenářskou ELLE, ale čas od času si udělám radost a dopřeji si ten luxus. Magazín za 100 Kč, který inzeruje věci zcela mimo cenovou kategorii, kterou bych mohla nebo chtěla utratit, mi přeci jen může zprostředkovat netradiční zážitky. A ano, občas se zasním a kochám se 🙂 Jenže tentokrát listuji, listuji, s potěšením kvituji, že Jan Plecháč neunikl pozornosti, abych vzápětí vykřikla překvapením.
ELLE cestování představuje tři luxusní hotely a jeden z nich v Agádíru, který popisuje autor článku takto: „… půdorys města s širokými bulváry připomínajícími spíše New York…“
Agádír ve skutečnosti
Takže abych to uvedla na pravou míru. Agádír je podle mě New Yorku podobný asi tak jako pražský Jižák. Ano, jsou tam široké silnice, ale pasou se na nich osli, místní řidiči zcela ignorují jízdní pruhy (Jak řídit v Maroku) a budovy rozhodně nedosahují závratných výšek. Agádír totiž v roce 1960 prakticky celý zdevastovalo zemětřesení, a tak bylo město znovu vybudováno s větší opatrností. Navíc vzhledem k tomu, že Maroko je bývalý francouzský protektorát, sneslo by se snad lépe srovnání s Paříží než s New Yorkem.
Je mi líto, ale článek mě nepřesvědčil, že by autor z Agídíru viděl víc než web samotného hotelu. Dokonce si snad to město ani nevygoogloval. A to je mi u takového magazínu opravdu líto. Textu je tam na těch úctyhodných 226 stran pomálu, tak by aspoň mohl být obsahově správně a nedělat ze čtenářek hlupačky…
[:en]
Předesílám, nejsem pravidelnou čtenářskou ELLE, ale čas od času si udělám radost a dopřeji si ten luxus. Magazín za 100 Kč, který inzeruje věci zcela mimo cenovou kategorii, kterou bych mohla nebo chtěla utratit, mi přeci jen může zprostředkovat netradiční zážitky. A ano, občas se zasním a kochám se 🙂 Jenže tentokrát listuji, listuji, s potěšením kvituji, že Jan Plecháč neunikl pozornosti, abych vzápětí vykřikla překvapením.
ELLE cestování představuje tři luxusní hotely a jeden z nich v Agadiru, který popisuje autor článku takto: „… půdorys města s širokými bulváry připomínajícími spíše New York…“
Prosincová ELLE, strana 205
Takže abych to uvedla na pravou míru. Agadir je podle mě New Yorku podobný asi tak jako pražský Jižák. Ano, jsou tam široké silnice, ale pasou se na nich osli, místní řidiči zcela ignorují jízdní pruhy (Jak řídit v Maroku) a budovy rozhodně nedosahují závratných výšek. Agadir totiž v roce 1960 prakticky celý zdevastovalo zemětřesení, a tak bylo město znovu vybudováno s větší opatrností. Navíc vzhledem k tomu, že Maroko je bývalý francouzský protektorát, sneslo by se snad lépe srovnání s Paříží než s New Yorkem.
Je mi líto, ale článek mě nepřesvědčil, že by autor z Agadiru viděl víc než web samotného hotelu. Dokonce si snad to město ani nevygoogloval. A to je mi u takového magazínu opravdu líto. Textu je tam na těch úctyhodných 226 stran pomálu, tak by aspoň mohl být obsahově správně a nedělat ze čtenářek hlupačky…