Pronájem auta v Maroku

Předpověď na další dny neslibuje žádné zlepšení, v Taghazoutu prostě vlny jen tak nebudou. Protože nechceme být závislí na Mustafovi apod, začínáme zjišťovat možnosti místních půjčoven.

Vypadá to, že běžná cena za pronájem vozu na týden je asi 2500 dirhamů (6250 Kč), což se nám platit nechce. Nebyl by to ale náš chytrý kamarád, kdyby neznal nějakého majitele půjčovny! Rázem se s cenou dostáváme na 1320 dirhamů za 6 dní.

Když kvůli surfování s instruktorem nestihneme předání auta přímo v Taghazoutu, nezanevře na nás a zařídí náš transport do Agadíru: na náměstí nás posadí do taxíku, který nás v Agadíru vysadí před domluveným hotelem, kde už čeká Hassan. Přesedáme k němu a pokračujeme až do půjčovny, kde sice všude píší denní sazbu 350 dirhamů, ale o nás již vědí, že máme 220. Jsem zvědavá, jakou plečku dostaneme, když máme takovou slevu, ale nestačím se divit, jak pěkné autíčko to je. Vedle této Dacie vypadá můj Fiat jako hromada plechu.

První zastávka – čerpací stanice. Auto jsme dostali jen s rezervou, musíme tedy natankovat. Opět je to tak trochu poznávací zájezd. Jak jsme byli poučeni, v Maroku jsou ceny pohonných hmot všude stejné. Nestane se vám tak, že by jedna účtovala 35 a jiná 39 Kč/litr jako u nás. Další překvapení – nemají tu různé druhy, znají jen diesel a benzín. Když přijedete na benzínku, nesmíte si natankovat sám, od toho je tu personál, i když stojany jsou tak chytré, že si na nich jednoduše navolíte buď počet litrů, nebo cenu, za jakou chcete natankovat.

Podobné stojany jsem viděla na Islandu, tam ale stojí osamoceně i v pustině a jsou plně samoobslužné. Aktivují se, když do nich vsunete platební kartu. Navolíte kolik, nebo za kolik, a už jen přidržujete hadici. Peníze se vám odečtou z účtu a jedete dál.

Všímáme si, jak se tu přes všechen chaos dodržuje rychlost. Opravdu, místní řidiči se sice nacpou, kam můžou, ale překročit předepsanou rychlost si nedovolí. Důvodem jsou enormě vysoké pokuty a neustálé konktroly na silnicích. Kromě zabudovaných radarů, na které je řidič upozorněn, policie kontroluje řidiče také namátkou, ale tak často, že jen na trase Taghazout – Agadír je vidíte i 2-3x do týdne. Když nemají koho zastavit kvůli rychlosti, zpomalí dopravu tím, že u náhodně vybraných aut konktrolují pásy a doklady.

Uplácet si troufnou místní jen v případě, že je zastaví jejich známý. Z toho, co jsem pochopila, je to ale ještě horší, protože pokud to není vysloveně kamarád, vždycky na vás něco ví, takže úplatek je vlastně nezbytnost.

Surfař je nicméně vzorný řidič a mě k volantu asi jen tak nepustí, tak se nemusíme ničeho bát. 🙂