Poznejte divoké islandské West fjords

Typický návštěvník Islandu si projede jihovýchodní okruh a odjíždí s pocitem, že ostrov poznal. Ve skutečnosti se stane jen obětí matky přírody, která rafinovaně rozesela několik fotogenických atrakcí do tzv. Zlatého trojúhelníku, kde se turista snadno ztratí (rozumějte, uvázne), aniž by se vydal dál. 🙂 Začínala tam i moje cesta, protože jsem o ty notoricky známé vodopády a gejzíry nemohla přijít, a ani vám to nerozmlouvám. Jen pokud chcete nasát z Islandu trochu víc, vydejte se i na okružní jízdu po West fjords neboli Západních fjordech. Pochopíte, co je pravá islandská osamělost, rozmary počasí a nakonec, když budete odvážní, se vykoupete i v Grónském moři.

Zpětně se mi cesta na severozápad Islandu doporučuje snadno, ale tenkrát to se mnou tak slavné nebylo. Už z první cesty na jihovýchod ostrova jsem se vrátila s horečkami a následně v Reykjavíku na koleji prodělala super rychlou léčbu. Kamarádi Tomáš se Štěpánem do mě nacpali vše, co se alespoň otřelo o paracetamol, a já byla odhodlaná se za dva dny uzdravit.

Nakonec to trvalo dny tři, ale alespoň jsem stihla pravou rozlučkovou párty jednoho ze studentů, kde jsem z těla vyhnala zbylé bacily alkoholem a vytancovala všechnu chemii. Po chabých třech hodinách spánku jsem vstala a brzy ráno vyrážela s Tomášem a jeho spolužačkami na roadtrip po West fjords. Řídil Tomáš a špatně nebylo mně, ale Ivě, která bohužel asi snědla něco zkaženého. Dokázala ovšem, že mysl může zvítězit nad tělem. Svůj neklidný žaludek zkrotila a nenechala si zkazit skvělý výlet.

West fjords, to jsou vlastně nekonečné kilometry silnic zaříznuté do svahů fjordů, které z jinak celkem pravidelného ostrova trčí jako pařátek směrem ke Grónsku. I když se to na mapě hemží názvy, města byste tam hledali skoro marně. Až na severní část se jedná o mikro osady tvořené několika staveními (a několika myslím třeba tři) a mezi nimi pustina.

Nezažila jsem místo, kde by se tak špatně odhadovaly vzdálenosti. Na mapě to vypadá kousek, v reálu je to na dohled, ale cesta k cíli snadno může trvat i několik hodin. West fjords však kromě nádherných výhledů vyniká ještě jedním specifikem – vysokou koncentrací tzv. hot pots.

Tato jezírka (někdy nádrže) jsou napájena horkou vodou z termálních pramenů. Mohou být zcela přírodní a oku turisty skryta, nebo naopak upravena do podoby koupaliště. Velmi často jsou poblíž jednoduché šatny, kde se do plavek (a pak hlavně z nich) převlečete uchráněni před větrem. Ten West fjords nešetří, a tak je kvalitní čepice či šátek nutností. A i když mám zprávy, že na mnohých místech už jsou hot pots turismem zdevastovány, pořád doporučuji mít plavky a ručník po ruce a vyhlížet více či méně nápadné značky, které k místům ukazují.

My jsme se řídili souřadnicemi v knize Thermal Pools in Iceland, ale doba pokročila, takže přehlednou mapu najdete již i zde.

Přestože jsme tedy pěšky nevyráželi nikam daleko, podařilo se nám na West fjords spatřit celou škálu islandské fauny. Překrásné papuchalky, zarostlé koníky, útočné rybáky, a dokonce i polární lišku. S rybáky se Tomáš odhodlal i k malému pokusu. Chtěl vědět, zda jsou opravdu tak agresivní, jak se říká. Postavil se poblíž jejich hnízdiště a nad hlavou si držel, jako ochranu, klacek. Smysl měl být v tom, že Rybáci údajně útočí na nejvyšší partie, proto by měli potenciálně “zranit” klacek a nikoliv Tomáše.

Experiment však utnula jistá místní dáma, kterou zaujal křik hejna Rybáků natolik, že skočila do auta a přijela těch několik set metrů od své farmy k nám. Následně Tomášovi velmi důrazně islandsko-anglicky vysvětlila, že jestli toho nenechá, dost pravděpodobně mu upraví fasádu nejen rybáci, ale i ona. (volný překlad :-)) Na vyjednávání nebyl prostor, argumentace byla jasná, takže jsme raději jeli otestovat další hot pot. 🙂

Severní část West fjords, kde už je civilizace díky sjízdnosti silnic hustší, jsme jen profrčeli. Mě čekala cesta domů a moje parťáky studijní povinnosti. Jako malý vtip jsem si po cestě zakoupila sáček „jerky“, sušeného velrybího masa, které se z ostrova oficiálně nesmí vozit. Po fiasku při příletu mi už přece jen otrnulo a přišlo mi to jako zajímavý dárek.

Převoz do Čech sice proběhl hladce, ale vlastně si pořád vyčítám, že jsem tím nákupem podpořila lov velryb. 🙁 Jako dárek to navíc vůbec nezafungovalo, protože to nikomu nechutnalo, takže vás prosím: nekupujte si to! Velryby jsem sice na Islandu neviděla, ale jsou to úžasná stvoření a já doufám, že je Island jednou přestane lovit.

Byli jste na Islandu? Jaké zvíře vás tam nejvíce uchvátilo?

Pokud nechcete přijít o nejnovější články, můžete se přihlásit k odběru novinek (formulář najdete v pravé liště). Děkuji!

Fotogalerie: