O West Highland Way jsem se poprvé dozvěděla, až když jsem si ten název přečetla na dárkovém poukazu od Muže. Zjistila jsem ale, že je to přesně to pravé pro nás.
Vymyslel to dokonale. Věděl, jak mi chybí chození po horách a delší čas v přírodě. Děti beze mě ale zatím ještě večer neusnuly, takže jsem si na nějakou sólo akci musela ještě chvíli počkat. West Highland Way ve Skotsku se ukázala jako dokonalé řešení situace. Vyrazíme tam celá rodina obytňákem a já si přejdu tenhle několikadenní trek. Vždycky ráno vyjdu a odpoledne se s nimi shledám na smluveném místě. Nebudu s sebou muset tahat stan a Muž se nebude stresovat s uspáváním dětí.
Když o naší chystané cestě slyšela má dlouholetá kamarádka Kristýna, byla tak nadšená, že jsem jí navrhla, ať za námi přiletí a jde ho se mnou. Slovo dalo slovo a najednou plán dostal jasné kontury. Kristýna si koupila letenky a my tak věděli, že 14.9. musíme být v Milngavie na sever od Glasgow, kde West Highland Way začíná.
Šumava ➡️ West Highland Way
Na začátku září jsme oslavili druhé a páté narozeniny našich dětí a vyrazili na sever. Během 2000 km, které nás od Skotska dělily, jsme dlouhé přejezdy střídali s návštěvou dětských hřišť. Jeden z nás třeba zrovna vařil, druhý si vzal za úkol co nejvíc unavit děti. Ty zvládaly cestu i přes počáteční vedra naprosto skvěle.
I nám se jelo dobře. Německé dálnice nezklamaly, i když tedy byly opravdu plné, takže jsme párkrát uvízli v koloně. V Belgii sice provoz polevil, ale tamní řidiči byli jedni z nejhorších, co jsme na silnicích zažili. Rychlý přejezd jsme zpomalili až na francouzském pobřeží. Využili jsme hlavní výhodu karavaningu – změnili jsme plány. Rozhodli jsme se dětem dopřát koupačku v moři, a tak jsme odložili přeplutí La Manche. Tím se vyřešila moje obava, co bude Muž s dětmi druhý den dělat, až budu pracovat.
Online cally jsem si rozvrhla tak, abych měla volno až na samotný trek. Jinak jsem se po cestě standardně věnovala klientům a jejich LinkedIn prezentaci. Pracovala jsem z kaváren, community roomů v kempu, ale také z obytňáku, zatímco děti řádily venku. Internet vyřešila občas data, jindy wi-fi v kempu. Příště akorát nesmím zapomenout počítat s časovým posunem na ostrovech. Pro klienty zůstaly domluvené časy stejné, ale já musela být na značkách o hodinu dřív. 😅
Trajekt přes La Manche
Pro trajekt jsme se rozhodli kvůli ceně a větší atraktivitě pro nás i děti. Teda spíš pro mě a děti, protože Muž plavbu nesnáší. To byl také důvod, proč jsme nevyužili nočního trajektu z Amsterodamu rovnou do Newcastelu. Ušetřili bychom si přejezd Anglie, ale Muž by se zaručeně nevyspal.
Trajekty přes La Manche provozuje několik společností. Jejich lodě se mírně liší nabízeným servisem, ale na těch cca 90 minut, které na palubě strávíte, je to celkem jedno. Rezervaci provedete jednoduše online a následně se v přístavu řídíte blbuvzdornou navigací.
Jak se zorientovat při najíždění na trajekt
Nejprve vyberete bránu s logem vaší společnosti. Tam se prokazujete pasy a číslem rezervace. Doporučuje se dorazit asi 2 hodiny před vyplutím. Ale nebojte se, neznamená to, že budete tvrdnout na parkovišti. Pokud bude místo na dřívějším spoji, pošlou vás na něj (bez ohledu na to, že jste si třeba zaplatili levnější trajekt).
Od brány pojedete s číslem řady, do které máte zaparkovat. Cestou vás bude čekat kontrola na celnici. Tady se připravte na to, že budou chtít vidět nejen pasy, ale i pasažéry. My jsme museli přivést obě děti do přední kabiny, aby se je policisté mohli dobře prohlédnout.
Zaparkujete v přidělené řadě a čekáte, až připluje trajekt a vyprázdní se. Pak vás do něj ihned nasměrují. Opět se není čeho bát, uvnitř vám personál ukáže, kam zaparkovat. Nelekejte se, na trajektu se každý centimetr počítá, a tak vás možná donutí najet si k ostatním blíž, než by se vám jinak líbilo.
Z Francie do Anglie, z prava do leva
Při plavbě přes La Manche je v podstatě pořád na co koukat. Úsek, kdy by nebyla na dohled pevnina ani na jedné straně, je krátký. A mimo to je tu neskutečný lodní provoz.
Po přistání v Doveru začíná ta pravá legrace. Vyjedete z trajektu a plynule se zařadíte do provozu, který tu ovšem jezdí vlevo. Na rozkoukání máte chviličku, první kruhový objezd je pár desítek metrů od výjezdu z přístavu.
K našemu překvapení se okamžitě změnily i povely na navigaci. Z kilometrů a metrů se staly míle a stopy. Rychle jsme si přepočítávali povolené rychlosti. Díky tomu, že je Muž za ty roky už opravdu vyježděný, nebyla pro něj jízda vlevo žádný problém. Navigace nás ale rozesmívala ještě několik dní potom. 😉
Obytkou po Anglii
Kromě toho, že se ve Velké Británii jezdí na „špatné“ straně silnice, je tu ještě několik odlišností, na které jsme narazili.
Nocování & servis
Angličané jsou prý milovníci karavaningu. Věřím, že tomu tak je, ale jejich styl je potom odlišný od toho, na co jsme aktuálně zvyklí ze střední Evropy.
Bezplatné možnosti nocování v autě
Spotů pro kempování „na divoko“ najdete poskrovnu. Anglický venkov je pečlivě rozdělený kamennými zítkami, mezi kterými se vinou uzounké silničky a cesty. Když už je někde parkoviště, většinou je opatřeno zákazem, který nepřipouští jiného výkladu (např. je explicitně napsáno, že se tu nesmí kempovat ani parkovat od 22 hod do 6 ráno).
Levné spoty
Na klasické stellplatzy v Anglii narazíte zřídka. Na druhou stranu tu fungují car parky provozované jednotlivými farmami. Většinou se jedná o několik míst někde na kraji louky, kde je možnost dopustit pitnou vodu a vylít šedou vodu a toaletu. Platí se buď rovnou farmáři, nebo do kasičky. V obou případech budete potřebovat hotovost.
Výhodou je, že tu většinou platíte jen za místo (neptají se na počet osob), popřípadě za el. přípojku (pokud ji vůbec mají). Některé spoty mají k dispozici i pračky či sprchy (za poplatek).
Zajímavou alternativou je možnost nocování na parkovištích restaurací a hospod. Předpokládá se, že se přijdete zeptat obsluhy, zda můžete zůstat, a objednáte si alespoň drink. Tady pozor, „česká“ spotřeba piva by se vám mohla nevyplatit. Mě v jednom případě 2 piva vyšla v přepočtu asi na 300 Kč. 😅
Zásadní nevýhodou může být, že vás v noci může vzbudit obsluha, až bude startovat domů, v horším případě opilí hosté při odchodu. Vyzkoušeli jsme a úplně dobře jsme se nevyspali.
Kempy
Rozhodně neplatí, že čím dražší, tím lepší. Vyplatí se dohledat si recenze. Nabídka je velmi široká, ale jednu věc mají všichni společnou, provozovatele moc netrápí papírování. Přijedete, zaplatíte a bydlíte.
Jak jste asi pochopili, možností vylít toaletu mimo kempy je málo. V kempech se dá ale domluvit a za drobný poplatek udělat samotný servis.
Bezkontaktně jste bez kontaktu
V Anglii sice zaplatíte kartou skoro kdekoliv, ale pozor, u čerpacích stojanů si neškrtnete s bezkontaktní kartou (např. v mobilu). Pokud tedy na cestách používáte Revolut, potřebujete od nich kartičku, jinak nezaplatíte. Ano, pokud má benzínka klasickou pokladnu, tak tam už bezkontaktní terminál mají, ale také vám naúčtují vyšší cenu. 😔
Nekonečná ohleduplnost
Jako nás nepříjemně překvapili řidiči v Belgii, tak těmi ve Spojeném království jsme byli úplně nadšení. Počítali jsme s tím, že vzhledem k volantu na protější straně se možná párkrát dostaneme do nějaké prekérky, nebo na nás někdo bude troubit. Za ten necelý měsíc na ostrovech se nám to ale nestalo ani jednou. Naopak jsme se setkali s až překvapivou slušností.
Britové jezdí skvěle. Svižně, takže provoz odsejpá, ale ne nebezpečně rychle. Nikdy neblokují provoz váháním. Kde mohou, tam vás pustí, a když naopak dáte přednost vy jim, nezapomenou poděkovat.
- Tip: Na kruhovém objezdu vám velmi usnadní život, když se už před ním zařadíte do správného pruhu. Někdy jsou klidně 3. První (úplně vlevo) znamená, že jedete prvním sjezdem, druhý druhým… Měnit pruhy uprostřed jde, ale s hustotou provozu a s volantem na opačné straně dost dobře neuvidíte, jestli tam máte místo…
1 komentář na „Cesta obytňákem do Skotska na West Highland Way“