Letos jsem se poprvé stala terčem článků o tom, jak správně podat dětem vánoční příběh. Trik je zvládnout to tak, aby až zjistí, jak je to s tím Ježíškem doopravdy, nepropadly depresi a netrpěly pocitem, že jsme je jako rodiče obelhali. Naše letošní cesta, která se z podzimu v Řecku neplánovaně přelila do zimy na Krétě, měla být původně Vánoc oproštěna. Mysleli jsme si, že se nám tu vánoční atmosféra úplně vyhne, ale nakonec nás dohnala tím nejpřekvapivějším způsobem.
Jak jsme přišli o drona
Cestování s malým dítětem je trénink řady dovedností. Mimo jiné skvělého načasování, bdělého hlídání a dokonalého balení. Při přesunu z pláže Tholos na pláž Vai jsme sice zvládli nachystat auto ve skvělém čase, ale malá Cestovatelka to odnesla s jedním odřeným kolenem. A možná právě kvůli němu jsme jednoho předvánočního pondělí zapomněli na betonovém molu úhledně sbaleného drona.
Jako vše v dodávce má i dron svoje místo. Bohužel je tak stranou všeho, že jsme si celé čtyři dny nevšimli, že je neobsazené. Jsme realisté, a tak jsme se na Tholos vraceli jen s malou nadějí. Dokonce jsme zvažovali, zda těch asi 150 kilometrů navíc má smysl a zda si jen neprohloubíme vzniklou díru v rozpočtu. Nakonec jsme ale po večeři posadili vykoupanou Cestovatelku do sedačky a vyrazili hledat.
Nebyl tam. Šli jsme spát s plánem, kde všude se druhý den zeptáme. A ten jsme opravdu realizovali. Tedy… já jsem hlídala, aby si malá Cestovatelka nerozbila i to druhé koleno, ale Muž vyzpovídal každého rybáře v okolí, lidi v kavárně i nejprve trochu protivného majitele blízké restaurace. Starší, elegantní, prošedivělý pán ho varoval: ,,Řekové cenné věci moc nevracejí”. Slíbil ale zavolat, kdyby náhodou.
Nálada při cestě zpět byla na bodě mrazu a když se další den nikdo neozval, přestali jsme doufat. Přišli jsme o cenného pomocníka a také o spoustu krásných videí, které jsme nestačili zazálohovat. Když už nás sluníčko a moře pomalu dostávaly z deprese, ozval se telefon. Mužovi někdo volal na řecké číslo. ,,Máme stopu!” Majitel restaurace slyšel, že nějaká slečna z vesnice napsala na Facebook, zda někdo z okolí nepostrádá drona. Kontakt na ni neměl, ale slíbil zjistit víc.
Přestože je Řecko pravoslavné, slaví Vánoce podle našeho kalendáře. Přesně týden od zapomenutí drona, 23.prosince jsme z vánočně přeplněného parkoviště v Sitii zkoušeli volat do restaurace v Tholosu. Měli jsme naložené auto zásobami na další dva týdny, které jsme plánovali strávit v odlehlé části ostrova. Jestli se máme vracet pro dron tak teď.
O hodinu a půl později jsme nervózně parkovali před supermarketem, kde se měl dron nacházet. Naposledy jsme konzultovali, kolik bude vhodná výše nálezného a Muž vyrazil. Po chvíli čekání přijel mohutný Řek se dvěma teenegery. Na dálku na mě působil hodně přísně a zamračeně, a tak jsem byla zvědavá, jak to dopadne.
Není to poprvé…
Se ztrácením drahých věcí na cestách máme bohužel už dost zkušeností. Mně se povedlo ztratit foťák v autobusu při cestě z Argentiny do Chile. Měla jsem to štěstí, že jsem ho získala zpět.
Muž takové štěstí se svojí bundou zapomenutou v kajutě na trajektu cestou na Sardinii bohužel neměl. I když jsme na to přišli jen pár minut po vylodění, nepodařilo se nám ji získat.
Já jsem měla v Patagonii štěstí na slušné řidiče, Muž měl na Sardinii smůlu. Jak obstojí Řekové?
Ježíšek existuje
Od prvního telefonátu, že extistuje stopa, jsme čekali, kde bude háček. Nedokázali jsme přijmout fakt, že bychom měli takové štěstí a drona získali jednoduše zpět. Připravovali jsme se, že bude muset dokazovat, že je náš, platit nálezné na všechny strany, nebo si ho dokonce odkupovat zpět. Vždyť to mohl být už pro někoho dárek pod stromeček. Nic z toho se ale nestalo.
Drona našel majitel supermarketu hned druhý den ráno po našem odjezdu. Šel si na molo zarybařit. Drahý nález ukázal doma a požádal dceru, aby zjistila, zda ho někdo nepostrádá. O jejím facebookovém statusu se někdo zmínil v restauraci a hospodský si vzpomněl na nás. Nejen, že nás kontaktoval, ale ještě za nás dovypátral, u koho se dron nachází. A nikdo z nich za to nic nechtěl. Nabízené nálezné dokonce důrazně odmítli. Přitom pro rodinný rozpočet by i pár procent z hodnoty téhle hračky bylo docela slušné přilepšení. Místo toho nám popřáli krásné Vánoce.
Naše radost z nálezu dostala úplně jiný rozměr. Byli jsme z toho množství dobroty úplně zaskočení a chvilku nám trvalo, než jsme to vstřebali. Nakonec nás to ale přeneslo na vánoční vlnu. Protože vlídnost a dobrota jsou přece podstata Vánoc. 😉
A tak až malá Cestovatelka bude jednou čekat na Ježíška, nebude si představovat dítě v jesličkách, ani dědu s červenou čepicí. Bude vědět, že dárky má od rodiny a přátel. A ti jí je dali, protože Ježíšek existuje skrze radost, kterou na Vánoce uděláme někomu jinému. Nevypočítavě, bez nároku na odměnu či nálezné.