[:cs]Nedávno jsem dostala možnost napsat o mém cestování dodávkou v těhotenství na Lidovky.cz. Jak už to bývá, pár věcí mě napadlo těsně po odevzdání textu, takže si nyní můžete přečíst mírně upravenou verzi. 😉
Nejsme typičtí nomádi. Nevzdali jsme se své práce, neprodali veškeré pozemské statky a nevydali se na cesty na dobu omezenou našimi úsporami. Několik let jsme se připravovali na to, jak si ze svých snů udělat udržitelný životní styl, který by nám umožňoval dlouhodobě cestovat, a přitom se nevzdát zázemí a kontaktů, které máme v Čechách.
jak jsme k dodávce přišli
Dříve jsme cestovali VW Caddy, do které jsme si vyrobili spací vestavbu, a díky tomu jsme měli jasnou představu, co potřebujeme. Auto pro naše delší cesty musí mít sociální zařízení a solární panely, abychom mohli stát kdekoliv a nebyli omezeni ani v hygieně ani v práci.
Z počátku jsme hledali ojetou dodávku, do které bychom si vestavbu vybudovali sami. Pak jsme ale začali počítat a zjistili jsme, že to nedává smysl. Vestavba se jen na komponentech stávala dražší než auto samotné, plus bychom si museli někde v Praze pronajmout vhodné prostory a obětovat tomu veškeré volno. Vynaložený čas, energie a prostředky by nakonec pravděpodobně nebyly v přímé úměře s kvalitou výsledku. Jsme přeci jen kancelářské krysy. 😉
Po roce hledání auta a rozmýšlení nad dispozicí jsme nakonec objevili firmu KPS Automobile, která vyrábí individualizované vestavby do dodávek. Absolvovali jsme u nich den otevřených dveří, dodávku s jejich vestavbou si na týden pronajali a nakonec si i začátkem roku 2017 opravdu objednali auto s vestavbou dle našich představ.
Jak se později ukázalo, chyba byla objednat si auto včetně vestavby jako kompletní balíček. Přes veškerou snahu se firmě nepodařilo uhlídat dealera Fiat, takže ač měla být celá zakázka hotová na podzim, náš Fiat Ducato dorazil do Čech po mnoha urgencích až v prosinci. I když se pak v KPS Automobile asi snažili zpoždění dohnat, předávka vozu se nám ze září 2017 posunula až na březen 2018.
Nemít s autem velké plány, možná bychom to čekání snášeli lépe, ale my jsme měli na říjen zorganizovanou svatbu v zahraničí, ve které auto hrálo klíčovou roli. Kvůli špatné komunikaci z Fiatu se přesun termínu nepovedlo zajistit, takže jsme svatbu museli odložit. S dalším životním rozhodnutím už jsme však čekat nechtěli, a tak jsem v době, kdy jsme s vysněnou dodávkou konečně mohli vyjet, byla na konci prvního trimestru.
dodávkou v těhotenství?
Přiznám se, že nás ani nenapadlo naše cestovatelské plány měnit. Těšili jsme se až příliš dlouho a moje těhotenství probíhalo bez problémů. Stačilo vyřešit termíny kontrol a povinných těhotenských vyšetření. Díky vstřícné gynekoložce ale ani to nebyla překážka. A tak jsme v dubnu vyjeli do Portugalska.
Když jsme dorazili k Atlantiku, bála jsem se, že v surfařské a bydlíkářské komunitě budu s těhotenským bříškem působit nepatřičně. Hned druhý den se ale ukázalo, že moje obavy byly zbytečné. V Portugalsku to mezi bydlíkáři vypadalo na pořádný babyboom. Kam jsme přijeli, tam byly páry v očekávání nebo v obležení dvou až tří capartů. Na pláži to pak někdy připomínalo školku. Zatímco rodiče se střídali ve vodě, děti se bavily například soutěžením v tom, kdo se v neoprenu víc obalí pískem.
Vypadalo to naprosto idylicky, a tak s tím, jak rostlo moje břicho, rostla i naše chuť na cestování ve třech. Ale ani těhotenství nepředstavovalo pro naše cesty žádný problém. Když jsem byla unavená, mohla jsem se kdykoliv natáhnout. A jak si asi umí představit zejména ženy, přítomnost toalety přímo v dodávce byla k nezaplacení.
Vlastně jsem oproti očekávání na cestách nepřišla na nic, co by mi jako těhotné přinášelo nějaké obtíže. Naopak vidím samá pozitiva. Byla jsem na čerstvém vzduchu, měla dostatek pohybu i odpočinku a prakticky neomezený přístup k čerstvému ovoci, zelenině a rybám. Jízda dodávkou má podle mě navíc oproti osobáku jednu zásadní přednost – sedíte výš a vzpřímeněji. Jako těhuli se mi tak snadno nastupovalo a vystupovalo a ani při delších přejezdech mě netlačilo břicho.
V dodávce jsme následně žili i v Čechách až do mého nástupu na mateřskou dovolenou. V letošních extrémních vedrech to sice bylo v Praze někdy náročné, ale to by asi bylo i v bytě. O víkendech jsme z města prchali a alespoň vyzkoušeli české kempy v blízkosti vody. Kdo nezažil, neuvěří, za co všechno jsou provozovatelé kempů schopni požadovat peníze, ale to je kapitola sama o sobě.
Teprve šest týdnů před porodem jsem dodávku opustila. Vedra už byla k nesnesení a já jsem navíc začala pociťovat první omezení – špatně se mi s břichem lezlo na vyvýšenou postel a umýt si vlasy v předklonu v malé koupelně už bylo takřka nemožné.
Dodávkou v těhotenství!
Moje změna stavu nás od cestování neodradila. Za první čtyři měsíce jsme s dodávkou najezdili přes 14 000 kilometrů. Strávili jsme týden na severu Itálie, šest týdnů v Portugalsku a celé léto nomádili křížem krážem po České republice.
Ohlédnu-li se zpět, umožnila nám dodávka strávit moje těhotenství velmi intenzivně, svobodně a pohodlně. Přestože by někdo mohl očekávat ponorkovou nemoc, troufám si říct, že nás společný čas strávený v plechovém domečku s partnerem naopak sblížil. Skvěle jsme si také otestovali, že námi nakonfigurovaná vestavba nám 100% vyhovuje a jsme připraveni na další dobrodružství.
Teď už plánujeme první cestu ve třech. 🙂
[:]