12. Velké prádlo

Cestování nalehko vyžaduje důkladnou volbu oblečení i z
jiného důvodu, než jen aby to šlo hezky k sobě, bylo to praktické a nebylo v
tom ani zima, ani horko. Když je jasné, že si bude nutné vyprat, je dobré
myslet na to, že si vyprané oblečení budete potřebovat pověsit. A může se stát,
že to zrovna bude v místech s větší koncentrací lidí, tedy potencionálních
diváků pro vaše vlající tanga či trenýrky.

I tady v Maroku nás dostihla potřeba čistého oblečení a to i
přes to, že velkou část dne trávíme v neoprenu. Muž s tím počítal už při nákupu
a trval na relativně velkém balení prášku. Moje argumenty proti nebyly dost
přesvědčivé, prý si bude hodně prát…

Venku pálí slunce a do toho opravdu fouká, jsem sice po
dopoledním surfování úplně mrtvá, ale vidina čistých kalhotek mě vyburcuje k
akci. Ohřívám si v hrnci vodu a z 5 ti litrového barelu odkrajuji hrdlo,
abych měla alespoň improvizovaný lavór. Skauti by ze mě měli radost!

Když mám vypráno, objeví se zvědavý muž: „Co to děláš?“ „Peru.“
„Aha, a poradíš mi, jak se to dělá?“ Povytahuji obočí, ale přikyvuji. Spodní
prádlo, vypraná tílka a sukni věším na okenní mříž. Počítám s tím, že kolem
denně projde dost surfařů, takže podle toho prádlo aranžuji.

Vracím se k muži a ukazuji mu: „Sem dáš tričko, posypeš
práškem, zaleješ horkou vodou, aby se prášek rozpustil, a doleješ studenou.“ „A
co potom?“ „No potom už pereš…“ Muž popadá zvon stojící vedle dřezu a pumpuje s
ním vodu a tričko. Vytřeštím oči a radši se klidím. Následuje asi 30 ti
minutový výbuch vzteku v případě muže, smíchu v případě mém.

Samozřejmě, že si muž zvonem tričko spíše zašpinil, což ho
přivedlo k takovému záchvatu, že jako malé dítě tričkem nejprve mrštil o
podlahu, následně se po něm jal dupat. Skoro pláču smíchy, když se pak
rozčiluje, že teď má na tričku ještě navíc šlápoty.

Uklidní se a odhodlaně se vrací ke dřezu. Vypere si v něm,
plastový barel ho řeže do předloktí a vůbec… Po dvou minutách neustálého
nadávání, jak je to strašná činnost a jak ho bolí ruce, stále bojuje s tričkem
číslo jedna.

Podlaha v kuchyni už připomíná moře za oknem a muž se stále
vzteká. Když se začne svlékat, doopravdy se vyděsím. Co když se definitivně
zbláznil? Ne, jen se rozhodl, že bude jistější prát ve sprše. A tak stojí nahý
pod proudem teplé vody a šudlá tričko, které si tak pečlivě umazal. Mám další záchvat
smíchu z představy, že by si pral přímo na těle, ale nakonec vezme za vděk
barelem.

Jestli jsem si myslela, že to znamená konec poplachu, tak
jsem se šeredně spletla. Kdepak, muž zjistil, že se do sprchy přesunul jen s
tím jedním tričkem a protože je mokrý, nemůže ven. Takže běhám dle instrukcí po
apartmánu a aportuji různé kousky oblečení dle jeho přání. Ve finále nevím, pro
koho je jeho praní náročnější.

Když je konečně hotovo, klade mi otázku: „A to teď jako
všichni uvidí moje trenýrky?“ Podle mého očekávání následuje prohlášení, že
prát si tady už teda rozhodně nebude.