Po stopách nejlepšího portského vína

Kamarádka říká, že se k dobrému červenému musíte propít. U portského to podle mě ale neplatí, to prostě musí chutnat každému hned. 🙂 Ale i kdyby to náhodou nebyl zrovna ten váš “šálek kávy”, při návštěvě Porta se mu prostě nevyhnete. Které ze sklepů a vinic jsme během naší cesty navštívili v Portu a v údolí Douro a kde to stojí za to?

Porto

Zažila jsem Porto s odstupem asi sedmi let a nestačila jsem se divit. Z dříve prakticky neznámého města se stala trendy destinace, kam se slétají turisté z celého světa za skvělým vínem, dobrým jídlem a nezaměnitelnou atmosférou strmých klikatých uliček. Pokud se ale obrníte trpělivostí a vybavíte se skvěle padnoucími botami s pevnou podrážkou, nic vás při objevování města nezastaví.

Povinnou zastávkou pro milovníky portského je čtvrť Vila Nova de Gaia. Víno se sem historicky sváželo na lodích z vinic umístěných proti proudu řeky, jak ale doba postoupila, lodě nahradily cisterny kamionů. Další postup je ale neměnný- ve sklepích na Vila Nova Gaia se víno uskladní a za pár měsíců až let je hotovo. A my můžeme jít obdivovat. 🙂

Co při objevování portského nevynechat

Nejprve se pořádně nasnídejte! Na brunch si zajděte určitě sem. Je to jedna z nejhezčích kaváren, kde jsem kdy byla. Obsluha je milá, prostředí fantastické a káva i jídlo na jedničku. Pak už je čas na sklepy. 🙂

Asi nejznámější značkou portského je Sandeman. V Portu je zastoupen hned na třech místech: sklepy nabízejí prohlídku s průvodcem a na závěr ochutnávku (za 12€ ochutnáte 2 druhy, za 15€ tři).  Milovníci koktailů si mohou od března do října užívat na Sandeman terase a ti největší fanoušci portského se mohou u Sandemana dokonce ubytovat.

Ferreira je jediná značka, která zůstala v rukách portugalských majitelů. Chcete-li tedy vidět tradici, tady neuděláte chybu. Klasická prohlídka včetně ochutnávky dvou druhů portského vína stojí 12€, Ferreirinha zahrnuje tři druhy portského a vyjde na 16€ za osobu. V opravdu exponované dny tu navíc máte šanci, že skupiny nebudou tak mohutné. Ferreira se totiž nachází ze všech sklepů nejdále od Ponte Lui, takže tam spousta turistů vůbec nedojde.

Pravým opakem Ferreiry je moderní pojetí Porto da Cruz. Na nábřeží nemají otevřené klasické sklepy, ale moderní budovu, kde si můžete zdarma projít multimediální prezentaci o víně. Ochutnávat víno tu můžete ve zvláštní místnosti v patře, nebo hned dole v obchůdku, ze střešní restaurace pak můžete obdivovat Porto téměř ze 360°.

Douro

Náš letošní objev a asi největší překvapení z našeho pětitýdenního putování bylo údolí řeky Douro. Právě odtud pochází všechno víno, které je třeba na pravé portské. O tom, že je to speciální oblast jsme se přesvědčili i na vlastní oči. Jak to ale nejlépe popsat?

Představte si malebné kopečky, které vytvářejí úzké, klikaté údolí tak akorát pro řeku Douro. Jejich svahy však nejsou pokryté stromy, ale každý centimetr čtvereční je tu využit na vinice, které se jako šňůrka vlní po vrstevnicích. Pravé úhly, jak je známe z Čech nebo třeba Německa, tu nehledejte. Tady se přírodu nesnaží za každou cenu zkrotit, tady ji pouze kultivují. Jinak by to vlastně ani nešlo, některé vinice jsou staré třeba dvě stě let, a tak by se zásah do nich rovnal svatokrádeži.

Přestože se nejedná o nějakou obrovskou oblast, dělí se Douro na tři části, podle teplot a srážek (což jsou faktory nejvíce ovlivňující zrání vína). Zjednodušeně řečeno, čím více na východ, tím jsou teploty vyšší a srážky nižší a podle toho se mění také odrůdy, které se v dané lokalitě pěstují.

Veškerý život se tu točí kolem vína a s ním spojeným turismem. Majitelé vinic, často rodiny s dlouhou tradicí, se naučili, jak se svým tekutým pokladem pochlubit. Téměř všechny vinice, tzv. Quintas tak dnes nabízejí prohlídky, degustace, ale třeba i ubytování.

Pokud pojedete autem z půjčovny, ujistěte se, jak má vyřešeno placení mýtného. Na cestě do Doura je totiž elektronické mýtné, u kterého mají různé půjčovny odlišné podmínky. Hodit se vám bude spíš menší autíčko, protože v celé oblasti Doura jsou silničky úzké, ale pohybují se na nich často kamiony a technika, kterým se budete vyhýbat. Dále si sem můžete udělat výlet vyhlídkovou lodí, zpáteční plavba začíná na 60€/osobu. Levnější, ale jistě podobně působivá může být i cesta vlakem. Jedna jízda by se měla pohybovat kolem 14€.

Quinta do Vallado

Jedna z nejstarších vinic v oblasti, která stále patří potomkům slavné “dámy v černém” doně Antónie Adelaide Ferreiry. Ta se, poté co ovdověla již ve třiatřiceti letech, stala jednou z nejdůležitějších osobností portugalského vinařství. Její vliv byl tak významný, že v Portugalsku o ní dokonce natočili životopisný seriál.

Vallado na její odkaz hrdě navazuje, i když dnešní majitelé se již nevěnují výhradně jen portskému, ale i klasickým vínům. Jejich pokrokový přístup je patrný na první pohled. Vallado je jedna z moderně rekonstruovaných vinic, což byl mimochodem důvod, proč jsme si ji vybrali. Architekt vzdychal a plesal, ale i já jako laik jsem musela uznat, že se stavba povedla.

Prohlídky v angličtině probíhají celoročně v 11 a ve 14:45 hodin, trvají asi hodinu a půl a jsou zakončeny degustací pěti vín. Ochutnáte zde bílé, růžové, červené i portské víno a co vám bude chutnat, to si můžete hned koupit. (Cenově to tu vychází výhodněji než později např. v Pingo Doce, ale rozdíl je tam asi 0,5€).  Nás na prohlídce bavil velmi přátelský přístup personálu i to, že jsme si proces prošli od vinic, přes „trubky“ až po staré sudy.

Pokud by vás stejně jako mě napadlo, že byste si chtěli sbírání hroznů v Douru vyzkoušet a nechat se najmout jako brigádník, musím vás varovat. Nejen že se na vinicích běžně pracuje při teplotách kolem 45°C, ale ještě byste si za takovou “stáž” museli tučně zaplatit. Na opečovávání vzácných vinic a na sklizeň jsou najímáni výhradně zkušení místní. Stát se alespoň na chvíli jejich posilou je tak bráno jako pozice pro vyvolené (a movité). O něco dostupnější a asi i příjemnější je tradiční zvyk “šlapání vína”. V jisté fázi sklizně je třeba zajistit rovnoměrné kvašení v kádích bez toho, aby došlo k popraskání peciček v hroznech. S moderními technologiemi už i na tohle mají robotické nohy, ale některá vinařství stále část úrody zpracovávají po staru a za poplatek si tak můžete „odšlapat“ svých několik hodin i vy.

Quinta do Seixo

Kontrast oproti modernímu pojetí Quinty do Vallado tvoří Seixo, která naopak klade důraz na vše původní. Seixo patří do velké mezinárodní rodiny Sandemana, ale při výrobě portských vín přísně dbá na to, aby vše pocházelo z Portugalska.

Celý areál působí již od vstupní brány neuvěřitelně luxusně. Při příjezdu počítejte s adrenalinem, neboť úzká cesta se klikatí mezi vinicemi, místy působí velmi vzdušně a potkat auto v protisměru znamená mít to na centimetry. U samotné quinty pak ale zaparkujete ve stínu starých stromů, budete se kochat famózním výhledem na údolí a na stres z jízdy nahoru rychle zapomenete.

Sandeman si potrpí na kvalitu prostředí i služeb a je to znát. I tady působil nějaký šikovný architekt, ale daleko méně okázale. Spíše nechal vyniknout původní budovu a sem tam jí nenásilně vypomohl. Také personál je tu velice profesionální. Už jen slečna na recepci hovořila plynně asi šesti jazyky, což není v Portugalsku vůbec běžné.

Průvodce, přestrojen do sandemanova kostýmu, vás provede celou historií a výrobním procesem, ale většinou vám to poví v muzeálních částech, k výrobě jako takové se dostanete málo. Pokud jste před tím byli na jiné vinici, možná zaznamenáte drobné rozdíly v přístupu i postupech. Získáte tak ale daleko ucelenější představu o tom, co to znamená pravé portské víno.

Pokud byste neměli auto, nebo mohli navštívit jen jedno místo a chtěli ochutnat co nejvíc, doporučila bych asi vesničku Piňao. Kromě krásného prostředí tu najdete zastoupení mnoha vinařství. Přijdete tedy sice o zážitek z poznávání vinic, ale chuťové pohárky neošidíte.

Údolí řeky Douro nás naprosto uchvátilo. Místní komunita bez větších problémů zvládá udržovat místní tradice, a přitom nezaspala dobu a dokáže se vypořádat i s množstvím turistů. Rozhodně víme, že jsme tu nebyli naposledy!