Po delší odmlce způsobené zdravotními problémy v rodině jsem tu s něčím na odlehčení. 😉 Během našich posledních cest do hor jsme setkali s úplně jinou sortou lidí, protože jsme se pohybovali výrazně níž, než jsme v Alpách zvyklí. Uvědomili jsme si, že některé skupiny se docela opakovaly, a tak jsme pro zábavu vytvořili jakýsi kastovní systém. Kam se řadíte vy?
- G: Hory obdivujete ze zahrádek restaurací v údolí. Stačí vám výhled na vrcholy hor od orosené sklenice. Vždyť ve městech (a v těch rakouských zvlášť) je tak pěkně!
- F: Vyjedete na nejvyšší možné parkoviště a dojdete si na vyhlídku pro fotku. S touhle trofejí (její pořízení může trvat i několik minut, než se povede k plné spokojenosti) se vracíte zpět do auta a následně do bezpečí civilizace. Nic se nemá přehánět!
- E: Od auta na zmíněném parkovišti absolvujete nejkratší vyhlídkový okruh. Někdo dá těch pár kilometrů procházky v plné outdoorové výstroji, jiný v pantoflích. Stylové fotky na Instagramu budete mít oba. Vyjímku tvoří maminky s kočárky- nezastavujeme, uspáváme!
- D: Rychlým tempem obejdete předchozí skupiny a hurá na lanovku. V uctivé výšce pak uděláte nějaký příjemný okruh po pěšině nebo lehkou ferratou, nafotíte ty neskutečné výhledy a odpoledne se vydáte dolů (nejspíš zase lanovkou).
- C: Vyzbrojeni trekovými hůlkami, svačinami a pláštěnkami šlapete poctivě od auta až k první horské chatě. Bude to už víc kilometrů, ale hlavně pár set metrů převýšení, které vám vyrazí krůpěje potu nejen na tvářích. Ještě že v sezóně horské chaty nabízí občerstvení.
- B: Dosažení horské chaty pro vás znamená teprve začátek té pravé zábavy v podobě několikadenního přechodu. Večer vás čeká spacák, žďárák/stan/chata nebo winterraum a nebe tak plné hvězd, jako to nikdy z údolí neuvidíte.
- A: Nestačí vám na ten winterram dojít přímo od parkoviště, ještě musíte mít batoh plný horolezeckého vybavení. To, co pak nahoře mají turisté předchozích kategorií jako půldenní výlet od chaty, přecházíte rychlou chůzí jako nástup pod to hlavní – stěnu. Vás uspokojí pouze chemická reakce vzniklá kontaktem potu, magnezia a skály!
- A+: Sportovně odjištěné cesty necháváte “mrňatům”, jste klasici. Bez kompletní sady friendů u pasu by to nebylo ono!
Já mám za sebou až “A”, na tu poctivou horolezeckou klasicku nemám schopnosti ani odvahu. 😉 Kdybych si chtěla fandit, budu za “A+” považovat naše paraglidování v Dolomitech. Momentálně jsem ale vzhledem k věku malé Cestovatelky “degradovala” na “E”, ale až bude moci do větších výšek, rozhodně ji čeká aspoň “C”. 😉
Jak jste na tom vy? Pochlubte se v komentáři, ať nám tu zvednete náladu v tom marodění. 😉
Já bych řekla, že jsem něco mezi D a C. Jednu cestu vždycky lanovkou, a druhou pak pěšky (co bude nahoru a co dolů se rozhodujeme na místě). Když jsem poznala přítele, tak byl těžké F, naštěstí jsem ho za ty roky už převychovala k lepšímu. 🙂
Určitě B, snaha na návrat k A..
Ahoj, já jsem zakořenil na “Bčku”. Degradace na Cčko nehrozí a postupka na Ačko zatím taky ne, vyhovuje mi totiž tam kde jsem.
Tak to je ideální!
Jsem klasické B/Cčko, jak moje pohory :)) Záleží jak vyjde čas.
A+ a s manzelkou tak A , no a s prckom sa uvidi po zime 😀
Jeee, tak to pak napište! Jinak to máte jako my. S malou Cestovatelkou jsme ale lezení zatím dost šidili. Nebylo hlídání…
Ferraty, mačky, cepíny, takže asi tak A/B 😀
My jezdíme s dětma do hor od malička a cca od pěti let už s chodíme na lehčí a dětské feraty. Teď se taky koukáme po obytném autě pro 4, tak jsou mi Vaše články inspirací. Jsme na tom hodně podobně, zatím jsem ve fázi “udělej si sám”. 🙂
Páni, to jste stateční. My si nejsme jistí, kdy dceru vezmeme na feraty či skály.
Co se týče obytného auta, určitě doporučuji si to vyzkoušet a nějaké si nejdřív půjčit. Nám to při rozhodování finální konfigurace hodně pomohlo a pokud plánujete samovýrobu, tak myslím, že to platí dvakrát.
Držím palce, ať brzy vyrazíte!