Naše zkušenost s kočárkem Thule Urban Glide II

Nejkrásnější místa na Sardinii

Předesílám, že nejsem žádná mamablogerka, nevyzkoušela jsem desítky kočárků a hodnotím čistě subjektivně. Ale považuji se za celkem aktivní mámu, která si ráda zaplatí za kvalitu a pak ji také očekává (ano, jsem náročný zákazník). Protože na náš kočárek od začátku dostávám spoustu otázek a můj vlastní názor na něj se v průběhu užívání průběžně měnil, řekla jsem si, že to konečně sepíšu.

Proč jsme si Thule Urban Glide II vybrali?

Co by prvorodička jsem měla v těhotenství spoustu naivních představ. Jednou z nich bylo, že se budu po porodu schopná rychle vrátit k běhání, kterému jsem se věnovala před těhotenstvím. K tomu jsem snila o tom, jak budu jezdit s kočárkem po Stromovce na inlinech… Další úvahy byly naštěstí také praktické a brala jsem v úvahu to, že jsme oba s partnerem hodně vysocí (já mám 180 cm, on 190), rádi vyrážíme na výlety do terénu a od úzkých vchodových dveří v domě to máme k bytu asi 10 schodů.

Sny o běhání a pohybu v přírodě mě vedly k hledání kočárku s velkými odpruženými koly. Kvůli bruslím jsem chtěla pohodlnou brzdu na rukojeti a s ohledem na naše rozměry a termín porodu mě zajímala i velikost korbičky. Tomu všemu více méně odpovídaly 2 kočárky – Thule a TFK. Thule vyhrál díky jednoduchému skládání, které zvládnu jednou rukou (pokud nechci odpojovat i kola) a lepšímu designu (však víte, že mám doma Architekta😉 ).

Nejkrásnější místa Sardinie
Na Sardinii jsme kočár využili v krásných kulisách.

První měsíce – Thule Urban Glide II varianta s korbičkou 

Chtěli jsme mít pouze jeden kočárek, proto jsme si ke sporťáku dokoupili korbičku. K dispozici byla pouze v černé, což by mi asi v letních měsících vadilo, ale pro naše podzimní děti to nebyl problém. Na kočárek se jednoduše nacvakává pomocí nástavců. To jsem ocenila zejména při denním vynášení do zvýšeného patra. Prostě jsem vycvakla korbu, vzala jí do jedné ruky, druhou složila podvozek, protáhla se úzkými dveřmi, vyběhla schody… Ano, uznávám, že jsem trochu blázen, ale zrovna tohle mi vyhovovalo.😄

Odjímatelná korba byla ale praktická např. i v kavárně, kde jsem musela kočár nechat zaparkovaný u vchodu a nechtěla jsem v něm nechat spící dítě. Takhle jsem jej jednoduše odnesla na židli u stolu, měla ho pod kontrolou a přitom nepřekážela.😉

Přestože jsem kočárek v této fázi měla hodně ráda, necítila jsem se komfortně při představě společného běhání. Přes všechnu snahu mi korba připadala dost tvrdá a pérování pro tak malé miminko nedostatečné. Výlety do pohody i nepohody jsme s kočárkem ale zvládali a musím říct, že nikdy nezklamal.

Nevadilo ani špatné počasí

Thule Urban Glide II sporťák

Teprve s přechodem na sporťák se můj vztah ke kočárku trochu pokazil. Částečně to asi souviselo s tím, že jsme trávili víc času ve městě, malá ještě nechodila, ale já musela často kočár nechávat někde před obchodem, protože bych dovnitř kvůli širokému rozvoru kol neprojela. No a můj pokus o cestování metrem, když jsem musela na eskalátory… Tolik nadávek a jedovatostí co jsem si vyslechla… 

Možná víc než šířka kočáru mi ale začaly vadit drobné “nepohodlnosti”. Jako vyřešení spodního koše. Thule se sice chlubí prostorností, ale vlastně se do něj dost špatně leze. Za nešťastné považuji upnutí na suché zipy. to jsem si tak jednou jela z nákupu a celý se mi vysypal před domem, protože suché zipy nevydržely… A když do něj chcete dostat něco většího ( např. kyblík na pískoviště), nesmíte v něm mít moc dalších věcí (třeba deku), abyste ho tam vpravili.

Thule Urban Glide II – v šedé barvě

Sporťák je stejně jako korba vybaven UPF 50 ochranou, ale obávám se (a nikde jsem to nedohledala), že to neplatí pro boční větrací síťky střechy. Jakmile tedy sklopíte střechu do nejnižší polohy, vzniknou vám z obou stran pruhy, kterými svítí přímo do obličeje spícího dítěte. A podobné je to i s místy, kde látka nedoléhá ke konstrukci těsně, takže jsou tam několikacentimetrové mezery. V zimních měsících v Čechách, nebo s méně citlivým dítětem bychom to řešit nemuseli, ale na naše letní horské túry v Rakousku to bylo poněkud nepraktické.

Na druhou stranu jsme právě tady ocenili ruční brzdu. Na inliny jsem si s kočárkem nikdy netroufla (zas tak stabilní mi nepřijde), ale při návratech z túry do údolí to dost pomáhalo a později při běhání také.

Díky našemu zimnímu pobytu v Chorvatsku, kde jsem začala s kočárkem běhat prakticky obden, se můj vztah s kočárkem zase zlepšil. I při mé výšce se mi běhalo pohodlně a kočárek se dobře ovládal i jednou rukou.

Poslední drobnosti k manipulaci

Z recenzí na Thule Urban Glide II jsem měla pocit, že největší problém je absence polohování nohou. Dítě tak nikdy nemá úplně rovnou plochu. My jsme to vyřešili jednoduchým nástavcem, který mi Muž vyrobil na 3D tiskárně, ale zaznamenala jsem, že se podobná “udělátka” už dají i koupit. Zlaté české ručičky se nezapřou…

U nás jsme spíš než s polohováním nožiček bojovali s polohováním sezení. Sedák se nedá dostat úplně do kolmé polohy, což třeba naši dceru dost vytáčelo. I když jsme dokoupili hrazdičku (nechápu, že není v ceně, bez ní bychom ten kočárek vůbec nemohli používat), za kterou se mohla přitáhnout, bylo znát, že nemá rozhled, jaký by si představovala. Změna polohy sedáku, tedy hlavně jeho napřimování (s dítětem) pak musí probíhat obou ručně a docela se u toho zapotíte, pokud dítě chcete dostat až nahoru.

Jak jsou některé úkony s Thule jednoduché (nacvakávání korbičky, skládání, odjímání kol), tak jinde si to vynahradíte. Třeba když budete chtít kočárek “svléci” a používat jen s korbou. Nebo při péči o kola. I když jsme na kočárek myslím velmi hodní, často řešíme nějaké vrzání, nebo aretujeme přední kolečko, protože nám kočárek táhne ke straně.

Poslední kritický bod už jsem tu naznačila. U Thule si musíte jednotlivé komponenty dokupovat, což je u některých prvků spíše plus, ale třeba absence pláštěnky mi v této cenové hladině přišla zvláštní… 

My jsme z originálního příslušenství využili korbičku (k té jsme dostali alespoň síťku proti hmyzu) a hrazdu. Pláštěnky a kapsu na kočár už jsem řešila jinde. Kompatibilita Thule s dalšími firmami není úplně 100%, ale to nejzásadnější zvládnete pořídit.

Co se týče neoriginálního vybavení, hodně se mi osvědčila česká firma EMITEX. Netrefila jsem se jen s výběrem zimního fusaku, který přes veškerou snahu sklouzával dolů, ale pláštěnky i stínící clony (ano i k nám se dostal fakt, že obyčejná plena není vhodná kvůli přehřívání) mohu doporučit. Adaptéry pro autosedačky jsme nezkoušeli, tuto možnost bychom nevyužili.

Díky nastavitelnému madlu zvládne řízení opravdu každý. Foto Kristýna Hadačová

Thule Urban Glide II ano, nebo ne?

Možná si teď říkáte: „Co by chtěla od kočárku na běhání?” Ale já jsem vás varovala, že jsem kritická.😉 Myslím, že jsem si tenkrát vybrala nejlíp, jak jsem v té době zvládla. To ovšem neznamená, že si nemůžu připustit, že je tam prostor pro zlepšení.😉 Kočárek s korbou si určitě necháme i pro druhé dítě a pak uvidíme, jestli neobjevím lepší sporťák, nebo jestli zvládnu běhat i v Čechách se dvěma dětmi.😉

Ocením vaše komentáře a postřehy!