Bezpečnost na cestách autem

Sorry, this entry is only available in Czech.

12 thoughts on “Bezpečnost na cestách autem”

  1. nechci strasit, ale utocnik muze auto snadno demobilizovat
    Nemusi nutne vypoustet kola; staci kola zalozit nebo jedno hnane kolo vyheverovat, nebo auto zatarasit autem. To vse je dostupnejsi nez narkotizacni plyn. Ale treba jim nejde o kovbojku, asi je i pro ne snazsi auto jen tak vybrat bez zapasu. (az na ty ve Villach)

    1. Jasně, to je už ale fakt level, že jdou do konfliktu. To by se dalo zvládnout jen v americkém Earthroameru 🙂 Myslím, že většině zlodějů jde o to, aby se dostali ke kořisti co nejjednodušší cestou… 100% v bezpečí není člověk nikdy, ale když ví, co se může stát, tak aspoň může zkusit problémům předejít. 😉

  2. Hm, tak toto jsem asi číst neměla. V září se chystáme na naši velkou roční (snad) cestu s manželem a dvěma dětma obytňákem po evropě. O bezpečnosti či nebezpečnosti docela přemýšlím, ale uklidňovala jsem se tím, že nikdo o žádných špatných zážitcích nepíše, holky cestujou samy po celém světě, tak to přece nemůže být tak strašné. A fčil toto, ajajaj, to se mi ale vůbec nelíbí! Co tě nezabije, to tě posílí, tak vy už jste posílení, já bych měla infarkt! Nevím jestli to dát přečíst manželovi, ať nestresujem oba! Přeju hodně štěstí a pohodovou cestu!

    1. Naopak! Je velmi dobře, že jste si to přečetla. Teď víte, co se může stát, a tedy tomu i předejít. Strašné to určitě není, ale je dobré znát základní pravidla a být obezřetní. Držím palce na roční cestu! Doufám, že se nám s malou také bude dařit cestovat!

      1. Tak to mám asi štěstí. Se stanem jsem na skútru 50 ccm dojel na Severní polární kruh a kromě situace, kde se chtěli v Lotyšsku kamarádit dva kluci a nabízeli mi, že se se mnou rozdělí o opravdu skvělou marjánku (A opravdu jim nešlo o nic jiného. Pokouřili, odjeli.) jsem až na romskou rodinu ve Finsku poblíž ruských hranic nezažil nic ani v náznaku nebezpečného. A ani tohle možná nebylo nebezpečné. Jen mi bylo divné, že z auta vystoupila překrásná asi šestnáctiletá cikánka a začala se se mnou velmi srdečně bavit. V té době mi bylo padesát, takže to působilo dost podezřele. V hlavě se mi okamžitě rozsvítilo výstražné světélko, (proč se ta holka baví aus gerechnet s tebou?) Tak jsem po chvíli odjel. Naproti tomu loni v Rumunsku jsem byl už autem a při obědě jsem přistihl jedenáctiletého kluka ležícího uprostřed auta za mými zády na zemi, který se mi hrabal ve věcech, aby je podal svému otci čekajícímu venku. Nevím, jestli to způsobily mé dva metry a sto dvacet kilo, ale když jsem vstal, ujeli a nic mi nevzali.

  3. Jezdím Tranďákem vždy na začátku léta do Řecka pracovat a na podzim zpět, vždy několik týdnů cestuju po balkáně. Tyhle pocity při spaní na divoko znám, když je už člověk někde zakempovanej a pak začne v hlavě hlodat, jestli mě tam někdo nemůže přepadnout, hlavně když na skoro opuštěný místo přijede za tmy nějaký auto… Tak už se mi taky několikrát stalo, že jsem v noci nastartoval a radši odjel. Minulý rok na podzim jsem z Řecka jel 3 týdny, když jsem byl v Černý Hoře, kousek od Budvy byla organizovaná pláž s restauracema a u toho velký opuštěný kemp – zarostlá neudržovaná plocha. Přes den jsem si tam parknul, pár aut v tom prostoru parkovalo, chtěl jsem si odpočnout. Po hodině spánku odpoledne vykouknu z okýnka a kolem mýho auta očumuje nějakej čmoud… pak odešel, já si dělal pořádek v autě, šel za svým kumpánem, párkrát kolem mě projeli pomalu svým autem, tak to jsem už na nic nečekal, nasedl do auta, nastartoval… a oni to svoje auto postavili napříč výjezdový cesty z toho areálu… naštěstí tam byla ještě druhá výjezdovka, kterou jsem unikl… chvíli za mnou pak ještě jeli, ale pak jsem je naštěstí ztratil. ale měl jsem docela nahnáno a to bylo za dne a původně jsem tam chtěl nechat auto stát a jít se vykoupat na pláž…

Ocením vaše komentáře a postřehy!