Neznám nikoho, kdo by při pohledu na pravé surfaře netoužil krotit vlny jako oni. Jenže když už se běžný smrtelník ze zemičky uprostřed Evropy dostane na surf, zjistí, že je to pořádná fuška. A ke všemu vyfasuje obrovské pěnové prkno, které ani zdaleka nevypadá tak cool jako ten longboard či shortboard na videu. 🙂
Já jsem si na longboard tajně myslela už od začátku naší druhé návštěvy do Maroka, ale odhodlala jsem se k němu až ke konci výletu. Musel mě k tomu popostrčit sám Vosna, majitel půjčovny. Nastal tedy čas vyměnit mého “modrého plejtváka” za něco elegantnějšího.
longboard není pro nešiky
Longboard je o poznaní menší, lehčí, tvrdší a méně stabilní než softboard. Jeho povrch se voskuje, sice to krásně voní, ale ještě než ho stihnu odnést od auta na pláž, už mám všechno umazané. Achjo, to jsem celá já.
První výskok na tohle prkénko je provázený nebezpečným rozhoupáním se. Jajaj, je opravdu vratké! A taky se člověk daleko víc napádluje! Nějak si neumím představit, že bych se na tom mohla udržet ve stoje. Přesto když přichází příhodná vlna, pádluji si na ní, jak jsem zvyklá. Jenže ouha, longboard je mnohem pomalejší, musím pádlovat podstatně silněji a nestíhám. První vlna mě podjede, po nejistém návratu na pozici jsem ale připravena se snažit dál.
Následující pokus je překvapivě korunován úspěchem. Vlnu nejen že chytím, ale zvládnu na prkno i vyskočit, sjet a trochu si zatočit. Je to velká motivace pro další snažení, po několika dalších vlnách mi ale začínají docházet síly.
Na surfu je záludné, že většinu času se prodíráte vlnobitím a jen kratičkou (v mém případě nepartnou) dobu strávíte jízdou na vlně. Právě to vypořádávání s vlnobitím stojí nejvíc sil. Na longboardu mám ale oproti “plejtvákovi” jednu nespornou výhodu. Mohu udělat duck-dive. Tedy, pokud ho budu umět.
Nevzdávám to, se srdcem hluboko v neoprenu se po hlavě vrhám do další vlny a málem si rozbiji obličej vlastním prknem. Prskám vodu a vztekám se. Metodou pokus omyl se sice neuvěřitelně vyčerpávám, ale občas se mi to i povede. Pro začátek by to, myslím, stačilo. 🙂
Vyzkoušela jsem si, co to obnáší, přijít o sladkou stabilitu velkého pěnového prkna. Nevzdám to, budu na longboardu bojovat dál, ale můj obdiv k těm, kteří na něm jezdí, jen vzrostl.