… vyvolávají taxikáři v Taghazoutu, když vidí turistu hledajícího jízdní řád autobusu. Žádný není, to už víme, ale máme auto a když tedy nějsou síly na vlny, vyrážíme do víru velkoměsta. Mám zálusk na místní trh, podle Wikipedie je třetí největší v Maroku, dokonce ještě větší než v Marrákeši. Nastudujeme mapu, přijedeme k trhu a ejhle, oni mají v pondělí zrovna zavřeno. Nevadí, dáme si nedaleko výborný hamburger a od pána u vedlejšího stolu dostáváme výčet toho nejzajímavějšího, co stojí v Agadiru za vidění.
|
|
|
|
Pohled přes pláž na pevnost Kasbah, pod kterou je na svahu obrovský nápis „Alláh, země, král“. Nápis je vyskládaný z oblázků, které jsou v noci nasvícené, takže je čitelný.
|
|
|
|
| Zatímco pro nás ostatní byl vítr nepříjemně silný, kite-surfer si ho užíval. |
Na západ slunce jsme se vydali na Kasbah, ze kterého je krásný výhled na město. Zdá se vám málo exotické? Je to proto, že v roce 1960 byla většina historického města srovnána se zemí během zemětřesení. Od té doby ve městě probíhá mohutná výstavba v evropském stylu. Z původní pevnosti dnes jsou jen ruiny, které slouží jako romantická vyhlídka a samozřejmě ždímačka na peníze. Jakmile vystoupíme z auta, už nás cpou na velblouda. Obejdeme to nebohé zvíře a už se nám vnucuje samozvaný průvodce. Vracíme se do auta a stejně nás otravuje taxikář, asi si myslel, že jsme nahoru vyletěli. Předražené parkovné nás už nepřekvapí, vydáváme se zpět do hustého provozu.
|
|
