PRAGTIQUE = pravé suvenýry z České republiky

Možná to znáte – přijedou vám přátelé ze zahraničí, nebo naopak někam vyrážíte a sháníte něco typicky českého jako dárek. Ne vždycky se hodí Becherovka, je třeba vymýšlet něco sofistikovanějšího, nebo prostě jen chcete být originální. Přesně tohle jsem nedávno řešila, kdy jsem chtěla do zahraničí poslat něco typicky českého, ale standardní nabídka suvenýrů mě neuspokojila. Nevzdávala jsem to a objevila PRAGTIQUE. Úžasný obchůdek se suvenýry, které jsou v Čechách navrženy i vyrobeny a ještě o naší zemi něco vypovídají. Designová kapka v moři kýčů s ruskými motivy… prostě ideál!

Pokračovat ve čtení „PRAGTIQUE = pravé suvenýry z České republiky“

Kde se o vás mile postarají? V Mille Miglia!

Architektův ateliér se letos poprvé prezentoval na ForArchu. A protože se tam na vás neustále snáší houfy naháněčů, stane se, že občas někde svoji vizitku necháte. Architekt ovšem díky tomu vyhrál poukázku do restaurace Mille Miglia na Jarově, což jsme tento víkend konečně využili.
První dojmy: Kam to jedeme?!? Ano, restaurace je opravdu trochu dál od centra a od hlavní ulice. Vlastně bych ji v těchto končinách vůbec nečekala. Z venku působí prázdně, ale uvnitř je lidí tak akorát, abychom se nepřekřikovali, ani se tam nebáli. 🙂 Retro obrázky z prostředí automobilových závodů krásně korespondují s Porsche jednoho z hostů, které je zaparkováno přímo před vchodem. Jeho majitel živě (a hlasitě) diskutuje výbavu luxusních vozů, jako by byl sám majitelem celého Auto Jarov.
Interiér restaurace, foto Mille Miglia
Uvnitř překvapí příjemný interiér, který je oproti klasické pizzerii vzdušnější. Tady nehrozí pocit, že sedíte na klíně hostovi u vedlejšího stolku, nebo že byste si nechtěně vyslechli, co probírají párečky kolem. 
Obsluha byla neobyčejně milá. Číšník velmi ochotně pomohl s výběrem jídla, someliér zkonzultoval víno, a přitom ceny za jídlo i víno jsou více než příznivé.
A co jsme tedy ochutnali? Antipasto je velkorysá porce italských uzenin, sýrů, oliv a sušených rajčat doplněná o pečivo a misku s olivovým olejem a balsamicem. Pominu-li samotné lahůdky, které byly opravdu čerstvé a chutné, byl donesený olej a balsamico jednoznačně nejlepčí, co jsem kdy měla! 

Z hlavních jídel si Architekt pochvaloval pizzu Bella Vista (pizzy tu dělají na dřevě jsou na to hrdí) a já jsem si pochutnala na Tagliatellých alla ragú bianco. Skvělá kombinace chutí! Dezert si nikdy nenechám ujít a tady jsem měla možnost si dát brownies. Sice jej podávají jen s vanilkovým krémem (preferuji zmrzlinu), ale zase mě mile překvapily oříšky. A kapučíno s hustou pěnou udělalo za celým večerem pěknou tečku.
Nakonec nás velmi mile překvapil ochotný číšník. Přestože jsme se rozhodně neupejpali, nepodařilo se nám vyčerpat poukázku na 1500 Kč v plné výši. Nejsme z těch, kdo by si nechali honem něco balit s sebou nebo se přecpával. Užili jsme si krásný večer a zbytek bychom jim tam klidně nechali. Proto musím ocenit, že nám číšník nabídl, abychom si ještě vybrali nějakou lahem vína na doma.
Máme slabost pro italskou kuchyni a sem se rozhodně ještě podíváme! A jakou italskou restauraci máte rádi vy?

Agadir očima ELLE

Předesílám, nejsem pravidelnou čtenářskou ELLE, ale čas od času si udělám radost a dopřeji si ten luxus. Magazín za 100 Kč, který inzeruje věci zcela mimo cenovou kategorii, kterou bych mohla nebo chtěla utratit, mi přeci jen může zprostředkovat netradiční zážitky. A ano, občas se zasním a kochám se 🙂 Jenže tentokrát listuji, listuji, s potěšením kvituji, že Jan Plecháč neunikl pozornosti, abych vzápětí vykřikla překvapením.
ELLE cestování představuje tři luxusní hotely a jeden z nich v Agadiru, který popisuje autor článku takto: „… půdorys města s širokými bulváry připomínajícími spíše New York…“ 
Prosincová ELLE, strana 205

Takže abych to uvedla na pravou míru. Agadir je podle mě New Yorku podobný asi tak jako pražský Jižák. Ano, jsou tam široké silnice, ale pasou se na nich osli, místní řidiči zcela ignorují jízdní pruhy (Jak řídit v Maroku) a budovy rozhodně nedosahují závratných výšek. Agadir totiž v roce 1960 prakticky celý zdevastovalo zemětřesení, a tak bylo město znovu vybudováno s větší opatrností. Navíc vzhledem k tomu, že Maroko je bývalý francouzský protektorát, sneslo by se snad lépe srovnání s Paříží než s New Yorkem.
Je mi líto, ale článek mě nepřesvědčil, že by autor z Agadiru viděl víc než web samotného hotelu. Dokonce si snad to město ani nevygoogloval. A to je mi u takového magazínu opravdu líto. Textu je tam na těch úctyhodných 226 stran pomálu, tak by aspoň mohl být obsahově správně a nedělat ze čtenářek hlupačky…

Agadir z Kasbahu
Bezpečnost v agadirskych ulicich

Designblok 2014 končí

Letošní Designblok končí zítra, takže pokud jste ho ještě nenavštívili, máte nejvyšší čas! Část jsem vám ho už představila na jeho začátku, teď se ale konečně dostávám ke zbytku jeho prezentací.

Superstudio Hra

Nejprve musím vyzdvihnout dokonale využitý prostor dvora v Mikulandské. Krásné posezení pod mohutným stromem spolu s dobrotami z Chester- Ambiente? Skvělý nápad!
Musela jsem litovat všechny ty děti, které sem dříve chodily do školy a přesunuli je jinam. Těžko si umím představit v centru města hezčí prostředí, ale je pravda, že nejsem odborník na základky. 😉
Je libo 3D zážitek?
Návrat do dětství v podobě cvrnkání kuliček měl obrovský úspěch. Pána na snímku jeho manželka musela doslova rvát ven.

Skvělý nápad, ale bohužel průšvih v provedení. Prezentace designérů a návrhářů čelem realizátorům jejich tvorby. Krásné, až dojemné, ale při bližším zkoumání zjistíte, že jména jsou přeházená! Autoři výstavy sice byli na tuto chybu upozorněni, ale nic s tím neudělali. A při tom by stačilo jen vytisknout A4 se správným pořadím jmen a přelepit to….

Openstudio – dům U Minuty

Prostor vyhrazený školám a mladým designérům. Najdete zde šperky, módu a také instalace, o kterých budete hodně přemýšlet 🙂 

Stavebnice Merkur je nesmrtelná!

Osvětlení: Jan Plecháč a Henry Wielgus – jména, na které na Designbloku narazíte velmi často a je to dobře. Měli byste si je zapamatovat 😉
I letos byl jedním z partnerů Heineken. Nutno přiznat, že jejich UV prezentace měla úspěch. Pokud jste si zakoupili jejich designovou hliníkovou lahev, v jejich expozici pod UV světlem jste krásně svítili. Expozice ale fungovala i bez lahve 🙂
Jiný způsob prezentace… v místnosti nebylo nic jiného.

Výhled z Colloredo-Mansfeldského paláce
Co se na Designbloku líbilo vám? 

Bloggers Talk, Designblok

Minule jsem si chválila, jak se mi v případě Designbloku daří spojit příjemné s užitečným. Na Bloggers Talku to platilo dvojnásob.
Toto malé mezinárodní setkání bloggerů se uskutečnilo v rámci spolupráce Meet Czech Design a SOFFA, o kterém v budoucnu rozhodně napíšu. Tento online magazín totiž patří k mým hlavním objevům letošního Designbloku. 
Pozvaná pětice bloggerů nejprve v rámci workshopu,předváděla vlastní styling zadaného prostoru. Video, které během akce vzniklo, mě nadchlo profesionalitou svého zpracování, tleskám!

Všimli jste si toho stylingu s páskou na stěně? Myslím ten, kde v prostoru zůstane jen židle Ton, lampa a pár zavěšených vzkazů. Tento styling připravila Bára Perglová, která podle mě dovedla minimalismus k dokonalosti. Její styling koresponduje s jejím životním stylem. Jak během diskuze řekla, podařilo se jí postupně se zbavit většiny svých věcí a zjistila, že si vlastně vystačí jen s taškou na notebook a jedním kufrem.
Její vyprávění o cestování po Evropě autem jen s přítelem a psem se nápadně podobá naší báječné dovolené ArcHor. Beru to jako inspiraci a podnět k zamyšlení.

Kromě představení samotných stylingů se bloggerky (mužský zástupce dorazit nemohl) představovaly a snažily se najít odpověď na otázku: Jak psát dobrý blog? Později ale došlo i na ožehavější témata jako: blog jako nástroj ke komerční spolupráci, placený obsah na blogu, blogovací bublina a propagace blogu vs. ztráta soukromí.
Mile mě překvapilo, že se všechny shodly na několika základních věcech. Blog se musí dělat s láskou, z potřeby tvořit a sdílet, ne pro peníze. 
Katie se na svém blogu drží přísných pravidel. Její blog je jen a pouze o designu a o věcech, na kterých pracuje. Nezmiňuje tam svůj osobní život, po dohodě s manželem (ten jí to přímo zakázal), nepíše o něm, ani o jejich domě. 
Kromě soukromí si pečlivě střeží i vlastní integritu blogu a odmítá na něm jakýkoliv placený obsah. Blog sám o sobě není prostředkem k vydělávání peněz, ale získává díky němu práci v dalších projektech, takže už nepracuje v PR jako dříve.
Přístup Asii je zcela odlišný. Její blog je celý o ní a jejím domě. Díky němu se také mezi bloggery prosadila, protože prý tak výjimečný, že o něm chtěli všichni psát. Pro jinak plachou bloggerku je internet prostor, kde se dokáže prezentovat bez ostychu a svoje čtenáře ráda zahrnuje do všech svých aktivit.
Ani její blog není sám o sobě výnosný, ale stejně jako Katie díky němu získává zakázky, dokonce úplně jiné než dřív. Zatímco po škole se Asia věnovala hlavně ilustraci, dnes fotí, píše a dělá styling.

Nakupování fanoušků a podbízení se podle těchto bloggerek nemá dlouhodobý efekt, blogovat by člověk měl totiž primárně pro sebe. Jak řekla Jana, pro 300 čtenářů denně píše se stejnou radostí jako pro těch 26 na začátku.
I když si psaní máme především užívat, nějaké tipy na zvýšení čtenosti bloggerky přeci jen sdílely:
  • používat sociální sítě a nová média
  • rozesílat newsletter e-mailem
  • mít po ruce vizitky
  • zapojovat se do diskuzí na blozích s podobným obsahem
Platí ale: všeho s mírou!
Odcházela jsem s výbornou náladou, spoustou inspirace a s chutí psát. A to je, myslím, nejlepší důkaz, že se akce mimořádně podařila. 
Děkuji všem!