V Maroku jsme jako doma

Díky silnému větru jsme přistáli asi o půl hodiny dříve a i pasovou kontrolou jsme prošli nadočekávání rychle. Vypadá to tedy, že na domluvený odvoz budeme čekat minimálně hodinu. Prostudujeme kurzy směnáren a když už chceme vyjít ven a řešit, co s časem, objeví se před námi cedule s pečlivě vypsaným jménem mého surfaře. Ukazuje se, že kamarád Hassan musel do práce, tak místo sebe pro nás s předstihem poslal taxikáře, kterého ještě pro jistotu kontroluje přes mobil.

Pokračovat ve čtení “V Maroku jsme jako doma”

Znovu do Afriky

Na konci léta se zdálo, že pokud pojedeme na dovolenou opět do Maroka, bude to velká výprava možná dokonce spojená s horolezectvím. Dave se totiž při jednom ze společných výletů za hranice zmínil, že se v zimě s ženou chystá do marockých skal. Horolezec/ surfař byl nadšený: “To je super, když nebudou vlny, budeme lézt!”. Já Davidovi v duchu nadávala, že radši nemlčel. Vždyť takhle by to pro mě bylo spíš sportovní soustředění než dovolená. Naštěstí se ukázalo, že skály jsou od našeho surfového spotu pěkný kus cesty, takže se  balíme “jen” na surfování.

Pokračovat ve čtení “Znovu do Afriky”

Marrákeš

Následkem úrazu jsem byla stále ještě trochu malátná, a tak pro mě i krátká cesta z hotelu na náměstí byla náročná. Poučeni z předchozí zkušenosti s místními jsme si trasu memorovali. Doprava, doleva, kolem pomerančů… Znovu bychom už za pomoc platit nechtěli.

Pokračovat ve čtení “Marrákeš”

První surfování

Probudila jsem se jako z kómatu a vůbec nic se mi nechtělo. Můj Surfař, kterého doma naopak někdy tahám z postele jen těžko, vystřelil a běžel “zapnout stereo”. Tak jsme překřtili otevírání velkého okna směrem k oceánu. Dokud je zavřené, slyšíte šumění vln zpovzdálí, tlumeně. Jakmile ho ale otevřete, je to, jakoby oceán zaplnil celý apartmán. Dokonce jsem napoprvé měla i pocit, že se s námi celý pokoj houpe. Na Surfaře to působí jako magnetu, musíme hned ven. Myslím, že dnes dojde na první surfování. Pokračovat ve čtení “První surfování”

Cesta do Afriky – vždy je něco poprvé

Ještě stále dokážu překvapit sama sebe! Nevěřila jsem, že se dokáži sbalit do malého batůžku tak, aby s tím EasyJet neměl problém, a povedlo se! Sedím v autobusu jedoucím napříč marockou pustinou a zatím jsem si nevzpomněla na nic důležitého, co by mi chybělo. Času mám přitom habaděj, jsme na cestě už 18 hodin… a tahle cesta zatím přináší mnohá poprvé.

Pokračovat ve čtení “Cesta do Afriky – vždy je něco poprvé”