Somálští piráti ovládli filmový průmysl

Filmová dramata čím dál častěji využívají téma novodobého pirátství. I když v českém zpravodajství slýcháme spíše o terorismu, rozmáhá se v chudých afrických zemích nový trend, který, jak se zdá, zaujal i scénáristy. Práci mají ulehčenou, mohou čerpat z divácky velmi atraktivních skutečných příběhů.
Shodou náhod jsem měla možnost během posledních několika měsíců vidět hned dva filmy s touto tématikou. První z nich – Únos – film dánského původu, budu porovnávat s americkou novinkou Kapitán Phillips.
Musím se přiznat, že pro severské filmy mám slabost. Herci hrají civilně, neplýtvá se slovy ani efekty. Když se to v Únosu spojí s mírně dokumentárním stylem, nepochybujete ani minutu, že tak se to přesně děje i ve skutečnosti. Vyhovoval mi také úhel pohledu – není tu klasický „american hero“, jen majitel lodní společnosti a chudák kuchař, který zprostředkovává vyjednávání. Pravděpodobně se nikdy neviděli a film vám ani nebude podsouvat, že by se z nich po tomto zážitku stali nejlepší přátelé (jak by to asi použila americká produkce).
 

Majitel vystupuje od začátku jako chladný profesionál, který se nenechá vyvést z míry. Díky němu si divák uvědomí, jak odlišná je mentalita Somálců, kteří loď zajali. Ač z počátku působí relativně kultivovaně a organizovaně (mají s sebou profesionálního vyjednavače), postupem času se projeví, že jim takové chování není vlastní. Čas ani lidské životy pro ně nemá hodnotu, zajímá je jen to, kolik peněz jim společnost nabídne. Vyjednává se o milionových (miliardových v přepočtu na české koruny) částkách, ale od pohledu vám musí být jasné, že tihle chlápci z toho uvidí sotva pár drobných a že vůbec nemají pojem o reálné hodnotě takových peněz. Obchodník, který je zvyklý jednat s profesionály, je tak konfrontován se zcela odlišným světem. Ač působí nepřístupně, jak se situaci přiostřuje, dokáže si diváka naklonit.
 
 
Film nechvátá, ale i na 99 minutách dokáže vystihnout houstnoucí atmosféru několikaměsíčního vyjednávání. S každou scénou vás nenásilně přitáhne blíž a na konci filmu si uvědomíte, že jste prakticky nalepeni na obrazovce. Třešinkou na dortu pro mě byl seznam lokací a výčet security, která umožnila, aby se natáčelo v somálských vodách.
 
 

Kapitán Phillips je pravým opakem. Od první scény víte, že tohle je sólo pro Toma Hankse, a i když se v obsahu filmu zmiňuje i jeho somálský protějšek, je to o Hanksovi, tedy vlastně Phillisovi. Hrdina, který zachránil svou loď i posádku, sám se pokusil o útěk a nakonec se nechal zachránit americkým námořnictvem. Holywood z toho vytěžil maximum a jako bonus přidal scény jako z náboru do Navy SEALs.

 
 
Kromě přehnané propagace armády bych filmu vytkla zdlouhavost. Místo 134 minut to hravě mohlo být 120 a divák by nebyl o nic ochuzen. A i tak je škoda, že mimo dramatického příběhu jednotlivce se do filmu nedostalo nic bližšího o pozadí těchto únosů ani o pravidlech hry. Drobné narážky typu: Pirát: „Už jsem tahle vydělal 6 milionů!“, kapitán: „ A co tu potom děláš?“, nebo propracovaný systém proti-pirátské obrany naznačují, že je pirátství hlubší problém, který rozhodně není tak černobílý, jak se na první pohled zdá.
 
 
Jednoznačným trumfem snímku Kapitálna Phillipse je Tom Hanks. Jeho přeměna z ostříleného kapitána, který se snaží piráty přelstít, na zbídačenou trosku, která už píše manželce na rozloučenou, je dokonalá. A kontrast jeho nastupujícího psychického zhroucení proti úsečným dotazům ošetřovatelky vám nažene husí kůži.
 
Tom Hanks a skutečný kapitán Phillips

Oba filmy mají obrovskou sílu v tom, jak v divákovi vyvolají odpor vůči pirátům. Nedokáži porovnat, při kterém z filmů jsem nadávala více, ale moji sousedé museli mít dojem, že jsem rasista. Jinak se filmy liší zcela zásadně. Zatímco v Únosu jsou rukojmí zachráněni výkupným, Kapitán Phillips ukazuje, že Američané nevyjednávají, ale jednají. Ještě že tak, možná by jinak byl ten film ještě delší.


Je otázkou, kdy si někdo troufne na trochu hlubší pohled na problém, který se podle posledních zpráv neustále rozšiřuje. Únosy již neorganizují pouze Somálci, rybaření s kalašnikovem v ruce se zalíbilo také v Guinejském zálivu. Scénáristé tak mají k dispozici čerstvou látku a já doufám, že se jí ujmou spíše evropským než americkým způsobem.

Ocením vaše komentáře a postřehy!