9 zastávek na roadtripu z Lisabonu do Porta

Je to již pár let, co jsem se zúčastnila roadtripu z Lisabonu do Porta. Výlet se nám povedl znamenitě, a tak když se kamarádka teď o víkendu pochlubila, že dávají dohromady s mužem itinerář s podobným záměrem, věděla jsem, že je na čase oprášit staré zápisky a fotky.

Jaká místa doporučuji v rámci roadtripu neminout? Kde se mi líbilo moc a co  můžete naopak s klidným svědomím vynechat?

Boca do Inferno

Na nejzápadnější místo Portugalska je to z Lisabonu autem jen kousek a přitom se přenesete do úplně jiného světa. Po proplétání se hustým městským provozem se ocitnete na skaliscích bičovaných větrem a mohutnými vlnami, takže pokud si troufnete ke kraji, dejte pozor, ať vás to nespláchne.

Samo městečko Cascais kouzlem příliš neoplývá – tvoří ho v podstatě jen hotely a letní sídla Lisaboňanů.

sintra

Asi nejhezčí úsek našeho roadtripu byl z Cascais do Sintry. Silnička se zařezávala do svahů pokrytých eukalypty a borovicemi, mezi kterými místy prosvítal oceán. Na nejkrásnějších vyhlídkách stály honosné vilky či farmy, jejichž majitelé museli za takto luxusní místa určitě zaplatit tučnou sumu.

Sintra je barevné městečko v kopci, kde se mísí barvy a styly architektury. Od návštěvy hlavních památek vás mohou odradit davy turistů, to je nutná daň za zápis v UNESCO a dostupnost z hlavního města. Neklesejte na mysli, zážitkem je i „zabloudit“ v úzkých uličkách, okouknout místní obchůdky a zkusit najít nějakou dobrou restauraci.

mafra

Za Sintrou jsme najednou přejely hory a ocitly se v jiném pásmu. Země už nebyla svěží a voňavá, ale pustá a vyprahlá. Jistá ušmudlanost se ukázala i jinde. Domy přestaly být upravené a reprezentativní, ale začaly působit oprýskaně a špinavě. O to kontrastněji působil obrovský palác v Mafře. 

Palác nechal postavit král Jan V. s tím, že jedno křídlo bylo jeho a druhé jeho ženy. Když se náhodou chtěli potkat, posílali si poslíčky s dopisy, aby se domluvili. 🙂

Otevírací dobu do 17 hod jsme pošvihly o pár minut, ale při pohledu na ten kolos jsem byla možná ráda. Vždyť i průvodce říkal, že je tam snad 4700 dveří.

Dále vedl náš roadtrip do Torres Vedras (čti Toreš Vedraš), kde jsme zvažovaly zůstat přes noc, ale už při průjezdu městem se nám tam nelíbilo. Hned jsme ocenily možnost dojet dle libosti někam jinam. 

Óbidos (čti Óbiduš)

Moje nejoblíbenější zastávka celého roadtripu. Kouzelné městečko se dá téměř celé obejít po zachovalých středověkých hradbách, což je při západu slunce naprostá romantika. A i kdyby vás nebavil středověk, věřím, že si vás ty malé, bílé domečky s červenými střechami a rozkošnými komíny získají.

Dámy, doporučuji tenisky! Místní kočičí hlavy a ani hradby nejsou vhodné pro podpatky či žabky.

My jsme tu přespaly v malém penzionku a užily si luxusní večeři za zvuků fada. Tady jsem se poprvé v Portugalsku opravdu hodně dobře najedla. Ráno při odjezdu jsme už míjely plné autokary, takže doporučuji přijet buď brzy ráno, nebo na západ slunce jako my.

Fado je na naše poměry velmi procítěný zpěv nejčastěji doprovázený dvanáctistrunnou kytarou. Ukázka zde.

Batalha (čti batalja)

V Batalhe jsme se chtěly zastavit jen krátce. Je to malé městečko s jedinou zajímavostí- klášterem s obrovskou nedokončenou gotickou katedrálou. Nenapadlo nás, že bychom měly nějak pospíchat, takže jsme se nejdřív prošly kolem dokola a pak teprve zjistily, že nám zavřeli před nosem. Po krátkém zvažování jsme se rozhodly odklonit se od plánu a raději v Batalhe přenocovat, abychom se do katedrály mohly podívat.

V Batalhe jsem spala na snad nejkratší posteli v životě. Přestože jsem si na tuto manželskou postel lehla napříč, čouhaly mi z ní nohy!

Ranní slunce malovalo v katedrále překrásnými barvami a my si ji užily prakticky samy. V porovnání s tou v Alcobace působila tato daleko temněji a mohutněji.  Výjimkou byla postranní kaple, kam se ovšem platilo vstupné zvlášť. Měla tak bohatou výzdobou, že to na můj vkus bylo až příliš, i když musím říct, že nechápu, jak se jim povedlo vytvořit krajku z kamene 🙂 

Nejlépe jsem se cítila v křížových chodbách kolem malé zahrady. Panovalo v nich uklidňující ticho dotvářené jen šuměním fontán.

V klášteře se také nachází hrob neznámého vojína hlídaný čestnou stráží. Ta sice nesmí mluvit, ale na mě úplně klidné hvízdala. 🙂

Coimbra

Naše poslední zastávka před Portem a zároveň největší z uvedených měst. Odpovídá tomu provoz, na který jsme si musely zase trochu zvyknout, ale nakonec jsme zvládly i zdárně zaparkovat a mohly se zapojit mezi místní studenty. V Coimbře se totiž nachází nejstarší portugalská univerzita, kde mimo jiné najdete i úžasnou barokní knihovnu Biblioteca Joanina. My jsme si Coimbru prolétly, užily si atmosféru a drobné nákupy a vyrazily do Aveira.

aveiro

Městečko na břehu oceánu je prošpikované kanály jako malé Benátky, mohu jej však doporučit pouze na procházku. Naše pokusy dobře se tu najíst dopadly tragicky. Po několika neúspěšných pokusech objednat si v restauraci jsem nakonec zkusila tradiční portugalskou polévku Caldoverde. Bohužel mě tedy rozhodně nenadchla. Byla to v podstatě jen slabě osolená voda s trochou jíšky, ve které plavaly kousky růžičkové kapusty a jeden kousek párku. 🙁 

S naším zájmem o přírodní scenérie i chrámy jsme si cestu protáhly na dva dny, ale pokud bych měla roadtrip zkrátit na jeden den, zastavila bych se asi na Boca do Inferno či Sao Martinho do Porto, v Óbidosi a Alcobace, nebo Batalhe.

Na příjezdu do Porta raději počítejte s kolonami, je to po té poměrně liduprázdné cestě docela šok. My jsme navíc byly dost ve stresu, abychom stihly včas vrátit vypůjčené auto, ale nakonec se to zvládlo.

Šťastnou cestu!

 

PS: Máte-li nějaké doporučení či připomínky k tomuto roadtripu, sem s nimi! Vím minimálně o jednom páru, který je teď bude mít možnost vyzkoušet 🙂