Prcek, co bude jezdit hodně za hranice

Prcek na cestách

Přerušuji nedobrovolný rádiový klid! Mám tolik rozepsaných textů a tolik nápadů na další příspěvky, ale od ledna se mi jaksi nedostává energie. Může za to prcek, kterého na světě máme přivítat začátkem září. Jestli pak plánuje zužitkovat veškerou energii, kterou si teď bere ode mě, tak to se máme na co těšit! 😃 Pokud vás téma babyboomu nevzrušuje, nemusíte se bát, toto je na dlouho poslední text na toto téma a můžete jej s klidným svědomím přeskočit. V opačném případě se dočtete, jak jsem přežila první trimestr a co nás v nejbližší době čeká.

Slýchávala jsem o tom, jak holky svoje těhotenství poznaly téměř okamžitě. Buď si vymýšlí, nebo jsme já natvrdlá, ale do poslední chvíle jsem čekala nástup menstruace. Dokonce si pamatuji, že jsem svůj emocionální výlev 28.12. vysvětlovala jako PMS. Jenže jak se o pár dní později ukázalo, tou dobou jsem už byla ve třetím týdnu těhotenství.

První kila nahoře, ale úsměv nemizí.

Stále nic netuše jsem oslavila Silvestra. O co střídměji jsme pili, o to nezřízeněji jsme se cpali. Hostitelé nás rozmazlovali recepty z Vaňkovy kuchařky a já vykládala, jak to na Bikram yoze vypotím. Stihla jsem tři výživné lekce a pak už najednou měla zpoždění týden. Nedočkavý Muž mě prakticky dostrkal s testem na záchod: Tradá, dvě čárky jak vyšité. A s ním šok. Co si budeme povídat, jedna věc je o TOM mluvit, představovat si TO a “vyrábět TO”, druhá je vědět, že je TO tu.  🙂

Následující týden jsem se s tím postupně srovnávala a sžívala se s novou situací. Všechno se změnilo! Bikram yoga je v prvním trimestru zakázaná, lyže a snowboard v mém “vozembouchovském” stylu nepřichází v úvahu,  v dubnu, kdy jsme se chtěli brát, už pravděpodobně budu mít břicho. Nevím, jestli budu moci surfovat… Bylo toho hodně, co jsem musela strávit. Najednou přede mnou bylo spoustu zákazů a přitom jedinými příznaky údajného těhotenství byl pozitivní test. Ukázalo se, že to bylo poslední relativně normální a svobodné období.

Prcek mění
Letos si už asi nezasurfuju…

Martina míní, prcek mění

Na sklonku šestého týdne těhotenství přišla “spavá nemoc”. Já, které dřív stačilo bez problému šest hodin spánku, jsem najednou potřebovala spát, spát a spát. Nebylo výjimkou, že jsem spala deset hodin v kuse, posnídala a šla se znovu natáhnout. Víkendy jsem tak spala téměř nonstop. A když jsem nespala, bojovala jsem s mírnou nevolností. Hlavně se moc nehýbat! Klíčem se nakonec ukázalo udržovat žaludek neustále plný ideálně ovocných šťáv a citrusů. Normálně mě s ovocem neuvidíte, jak je rok dlouhý, ale prcek zkrátka smýšlel jinak.

Měla jsem pocit, že zvládám jen spát a jíst. Soustředit se na cokoliv jiného byl téměř nadlidský úkol. Stala jsem se skutečným otrokem vlastního těla, takhle neproduktivní jsem snad v životě nebyla. Kolegyně se mi smála, že jsem se konečně dostala na tempo normálního smrtelníka. Haha, jestli tohle někdo považuje za normální nasazení, tak prosím, ale já chci svůj život zpět!

Nastupující depresi zmírnila ustupující nevolnost. V osmém týdnu jsem sice byla i dál příšerně unavená, ale alespoň už jsem doma ráno před odchodem nestrávila dvacet minut na lavičce v předsíni rozvahou nad tím, jestli tu snídani vyhodím radši ještě v pohodlí domova, nebo až někde za stromem na Letné. Dokonce jsem s sebou jako správná skautka nosila i kartáček a pastu, ale jsem skutečně ráda, že na ně nedošlo.

prcek mění
Když nemůžu na sjezdovku, tak alespoň do stopy!

nejsem blbá, jen těhotná

Další změnou v životě těhule jsou neustálé návštěvy lékařů. Jakmile vám jednou jednou těhotenství potvrdí, roztáčí se soukolí ultrazvůků, odběrů a vyšetření, ve kterých se vyznat je i nad schopnosti “normální” netěhotné bytosti. Co vám budu povídat, dost jsem litovala, že jsem si všechno nenastudovala ještě v době, když jsem vydržela vzhůru déle jako osm hodin denně. 🙂

Zdá se ale, že ve všech institucích s poklesem mentální bdělosti u těhotných počítají. Dotazy typu: “Maminko, víte, na kdy máte objednaný ultrazvuk? Nechcete si to raději napsat?” proneseno pomalu a s jemným přikyvováním, mě doprovází prakticky všude. Občas mám chuť se ohradit a poukázat na mé intelektuální schopnosti, rychle si však uvědomím, kolikrát už jsem se jako blbka skutečně zachovala. Prcek už má v moci i můj mozek!

prcek bude cestovatel

Zatímco Muž odpočítával dny, kdy jsme si konečně měli převzít naši dodávku s obytnou vestavbou, já vyhlížela druhý semestr. Oba jsme si čas (v mém případě stále výrazně omezený prckovými požadavky na klid na lůžku) krátili plánováním testovací jízdy. Než se vydáme dodávkou až do Portugalska, bude třeba ji pořádně zajet.

Vzhledem k předpovědi pro Českou republiku a nejbližší okolí jsme vybrali Toskánko. Slibovalo teploty mezi deseti a patnácti stupni a sluníčko (!). Jaký luxus po nekonečně šedivých dnech v Praze! 🙂

Úspěšný vstup do druhého trimestru jsme v podstatě oslavili tím, že jsme se vydali na první cestu. Muž dodávku vyzvedl v úterý dopoledne a už ve středu večer jsme jeli, prostě jsme to nemohli vydržet. 🙂

Rozloučení s mrazy v Čechách.

V itineráři jsme měli přestávky na práci, které se v mém případě občas zvrhávaly v odpolední siestu. Ukázalo se, že v dodávce se tak skvěle spí! Když jsem si tuhle odpolední pohodičku nedopřála, večer jsem seděla u notebooku s tupým výrazem a pracovala tempem dva maily za hodinu. Tolik k pověrám o tom, že ve druhém trimestru bude líp. 😃

na co nestačí prcek, podělá se samo

Toskánského sluníčka jsme si nakonec kvůli technickému problému moc neužili. Zkušební jízda odhalila prasklinku, která by nám v dlouhodobém horizontu pěkně zatopila (respektive nás vytopila). Po pár dnech jsme se tak vraceli do vymrzlých Čech.

Už jsme se ale naučili pracovat v režimu změn. Prostě jsme přehodnotili plány a vyrazili do Děštné na hory. Alespoň jsme auto vyzkoušeli v plném provozu jak teplotách jarních, tak ještě hluboko zimních. Velikonoce jsme strávili pro změnu na Šumavě, ale i tak nás potěšilo, že jsme po třech týdnech provozu měli na tachometru najeto přes 3000 kilometrů.

S těhotenstvím tedy rozhodně nic nekončí.  Naopak, prcek je už teď právoplatný cestovatel a i když mě nutí trochu víc odpočívat, je jasné, že to bude parťák (nebo parťačka) do nepohody. Cestovatelských zážitků teď máme díky dodávce ještě víc než dřív, tak snad mi ten prcek již brzy dovolí se vám o tom trochu rozepsat. 😃 Děkuji za trpělivost!

Místo, kde jsme nocovali nad Insbruckem.

Abych vás naladila, zde je seznam plánovaných témat:

  • Insta & Lightroom kurz s Kubajscz.com
  • For Caravan 2018
  • Recenze obytné vestavby od KPS Automobile
  • Fin del Mundo – Ohňová země
  • Testovací jízda obytné dodávky do Toskánska
  • Jak nás málem přepadli v Rakousku
  • Toskánsko autem – top 10 destinací
  • Konfigurace vestavby – na co při tom myslet?
  • Tandem na paraglidu – dárek pro milovníky adrenalinu
  • Jak se sbalit na roadtrip
  • Nomádské vychytávky na cesty, aneb když potřebujete na cestách pracovat

Chybí vám tu něco, co by vás zajímalo?

 

Ocením vaše komentáře a postřehy!