Kulaťák – restaurace nebo knajpa?

Začínám mít nepříjemný pocit, že když už se v mém okolí
objeví restaurace, kde se mi líbí, je tam milá obsluha a chutná mi tam, rychle
se zkazí. Opravdu! Kdo mě znáte, vzpomeňte si, kolikrát jsem vám nadšeně
doporučovala Kulaťák, restauraci příznačně umístěnou v srdci Dejvic na Vítězném
náměstí. Chodila jsem tam několikrát týdně, natáhla jsem tam spoustu svých
přátel, udělala jsem si věrnostní kartu. A pak to začalo.
Všímala jsem si toho postupně. Obsluha výrazně
upřednostňovala zahraniční zákazníky před těmi českými. Je mi líto, jestli jim
Češi dávají malé spropitné, ale přehlížením Čecháčky jen vytočí. Na polo
pracovním obědě, kde máte čas i chuť si posedět, popovídat a u toho si kromě
oběda pochutnat ještě na kávě a dezertu, jsme měli smůlu! Paní servírka se
rozhodla, že jedno pivo nám každému na tři hodiny musí stačit! Opakovaně jsme
ji k sobě zvali, ale vždycky nám proběhla k sousednímu stolu obsloužit rodinu
Američanů. Spropitné jsme jí dali směšné a na kafe šli o dům dál.
Jindy mě šokovalo chování další servírky, která se
domnívala, že při úhradě účtu za 229 Kč pěti set korunovou bankovkou, nechceme
nazpátek a zbytek peněz prostě nepřinesla. Na moji otázku, zda by nám nechtěla
vrátit, mi odvětila, že to přeci bylo spropitné, protože slyšela mého partnera
říci: „…dobrý“. Pominu-li, že se jednalo o vytržení slova z kontextu, zatímco
mi něco vyprávěl, fascinuje mě, že se ani nepozastavila nad tím, že by její tip
za přinesení nakládaného hermelínu a 3 piv byl 270 Kč!
Jsem zásadová, když mě něco nebo někdo zklame, dostane
druhou šanci, nikoliv však ještě třetí. Na Kulaťák jsem se proto vrátila až asi
po roce. Jaký byl můj pocit? Obsluha vás bere jako položku na pásu, už už aby
se vás zbavila, ale jídlo bylo stále jedinečné (konkrétně jsem tenkrát měla
kachnu)… Jenže když se dobře najíst můžete i jinde, hledáte přidanou hodnotu,
jakou může být právě milý personál. Bez toho se sem prostě vracet nechcete.
Střih a jsme tu opět asi po roce. Jestliže jsem se na Kulaťák
chodívala dobře najíst do relativně příjemného prostředí a skřípala zuby jen
nad obsluhou, tak teď už bych nepochválila nic. Jistě, byla jsem tu naposled v
pracovní den v době oběda a můžete namítat, že to je zrovna pro většinu
strávníků prioritou rychle se najíst a běžet. Přesto si však nejsem jistá, že k
tomu patří atmosféra závodní jídelny. Jídlo by mohlo mít chuť (tak hnusnou
bramborovou kaši jsem už dlouho neměla) a obsluha by si mohla najít pikosekundu
se nadechnout, ne- li dokonce navázat s vámi kontakt, aby se zeptali, jak vám
chutnalo. Jinak to dopadá tak, že si připadáte jako jedno z čísel na hodně
dlouhém seznamu, platíte pomalu mezi dveřmi a ani nevíte, jak jste se dostali
ven.
Jediné, co Kulaťáku zůstalo, je dobré pivo. To je ale na
restauraci málo, s tím se může pochlubit spoustu hospod, jen vám za něj
naúčtují méně…

2 komentáře na „Kulaťák – restaurace nebo knajpa?“

Ocením vaše komentáře a postřehy!