Ani si nepamatuji, jak jsem vypnula motor. Ruce se mi třesou, tep mám tak 160 a zpocená jsem… no všude. Nejradši bych se rozplakala, ale nemůžu. Musím uklidnit dítě a zavolat Muži, že dodávku nenajde na stejném místě, kde ji před pár minutami zaparkoval. Právě jsem si prožila svoji noční můru.
Naši dodávku jsem do této chvíle neřídila a opravdu jsem s tím nechtěla začínat tady na Sardinii. Nejen proto, že Muže řízení baví a auto si hýčká. Ale proto, že nesnáším italský provoz, a to ani jako spolujezdec, natož pak jako řidič. Auta nalepená pár centimetrů za nárazníkem, troubení a k tomu ty úzké uličky… Brrr. Jenže co čert nechtěl, musela jsem si svou dodávkovou premiéru odbít právě v těchto kulisách, jako bonus navíc doplněnou o hysterické pokřikování policie a sama v autě s dítětem.
Všichni přežili. Možná i proto, že jsem tu celý měsíc dávala pozor a všímala si, v čem je řízení na Sardinii specifické a s čím se tu můžete setkat (nebo lépe- s čím je třeba počítat). Asi byl tenhle můj zážitek znamení, abych se o to s vámi podělila.
Řídit jako Sardiňan
Sardiňané jsou za volantem hodně sebevědomí, což se projevuje v několika ohledech. Především věří svému odhadu, i když by neměli. Jasným důkazem je množství odřených aut v ulicích.
Nepředvídají, prostě čekají, že ten druhý uhne, takže často jezdí do zatáček prostředkem silnice. Vyhrává psychicky silnější jedinec, nebo ten, kterému míň záleží na stavu auta. Sardiněc vám neuhne, i když jste v právu a sedíte v dodávce, zatímco on v Cinquecentu. To se radši nechá sešrotovat. 😉
Neustále se zužující ulice
Z toho jsem měla za volantem opravdu hrůzu. Když mě policista vyhnal, že musím s dodávkou okamžitě odjet, snažila jsem se odhadnout, kudy se vyhnu centru. To si totiž tak jedete po hlavní a pak najednou máte během chvíle pocit, že jste se ocitli ve špatném směru jednosměrky. Z ulice se stane klikatá ulička těsně sevřená kamennými domy, za vámi kolona a před vámi v zatáčce… autobus! A ne, nefunguje jako ten kouzelny v Harry Potterovi.
Na Sardinii málokdy varují, že s velkým autem neprojedete, dokonce ani v případech, kdy se z uličky stane jednoměrka o šíři 2,2 m. Takže když někdy uvidíte zákaz vjezdu camperům, neznamená to, že je tam nemají rádi, ale to že už je tam pravděpodobně seškrabávali ze zdi. 😉
Absence značení hlavní ulice ve městě
Další lahůdka pro nervózní řidičku. Na žlutý kosočtverec na Sardinii nenarazíte. Prostě jedete a koukáte, zda mají ostatní na zemi namalovanou stopku (a doufáte, že aspoň přibrzdí).
Stopka na každém rohu
Sardiňanům je značka Dej přednost v jízdě málo. Milují Stopky. Akorát se na nich chovají stejně, jako kdyby tam měli ten trojúhelník… Já jsem na nich ale pěkně natrénovala rozjezdy.
50 km/h je všude…
… a nikdo ji nedodržuje. Padesátka řeší špatný stav vozovky, blížící se koleje i křižovatku, ale místní jezdí klidně 100. Byla jsem smířená s tím, že budu zdržovat, ale naštěstí za mnou moc aut nejelo.
Ach ty kruhové objezdy
Kam přijedeme, tam na nich něco zažijeme. Na Sardinii proti vám vyjedou i do protisměru. Možná proto jsou všude tak striktně vymezené pruhy… Pro mě byl kruhový objezd vysvobození, mohla jsem se na něm bezpečně otočit a vracet se zpět.
…patníky, patníky, patníky
Plastové, železné, betonové. Sardiňané je milují a rádi jimi vymezují zejména úzké, klikaté výjezdy z parkovišť. Co na tom, že s čímkoliv větším než Fiat Panda pomalu škrtáte dveřmi. Sardiňané potřebují striktní vedení. Proto jsem taky velmi pečlivě vybírala, kde zaparkuju.
Moje krátké dobrodružství dopadlo dobře. Auto vyvázlo bez škrábnutí, dítě bez traumatu a Muž se jen trochu proběhl. Nikdy jsem nebyla tak vděčná za funkci Moje poloha na Whatsappu. 😉
A jaké jsou další specialitky, kterých jsme si na Sardinii všimli?
Dvojí ceny u čerpacích stanic
Poprvé jsme se setkali s tím, že u benzínky měli u každého stojanu jinou cenu. Na ostrově je to ale běžné. Stojany označené jako Fai da te/ Self service mají výrazně nižší cenu, než ty s obsluhou. V březnu 2019 byla nejnižší cena nafty na ostrově 1,449€, nejvyšší jsme viděli asi 1,75€.
Ostrůvky
Nikde jsme ještě neviděli tak složitě vybudované křižovatky plné ostrůvků a nájezdů. Co by v Čechách vyřešila jednoduchá křižovatka či kruhový objezd, to je na Sardinii spleť ostrůvků, nájezdů a cedulí (samozřejmě Stopek), které mají usnadnit orientaci, někdy ale spíš překážejí.
Nezpoplatněné silnice = tankodrom
Na Sardinii se za dálnice neplatí. Naštěstí, protože silnice i dálnice jsou v horším stavu než u nás a za to by se vám drahé italské mýtné platit nechtělo. Kritické úseky řeší buď snížením rychlosti (takže na většině dálnice platí 50 km/h), nebo další vrstvou asfaltu, která vytvoří skokánek.
Jestliže někde uvidíte snížení rychlosti na 30 km/h, vyhlížejte před sebou past na mamuta. (Výjimku jsme objevili na jihovýchodě ostrova, tam byly komunikace kolem resortů novější, a tedy v lepším stavu než jinde.)
Křižovatky a jiné libůstky na dálnicích
Jedete si 100km/h (víc to nejde, pokud nechcete přijít o kolo) a najednou to auto před vámi vezme dírou ve svodidlech, přejede sousední dva pruhy a dálnici opustí po vedlejší. Přijde vám to nebezpečné? Na Sardinii jsme to viděli na několika místech. Za podobný hazard považuji prodej květin/ovoce/zeleniny na krajnici dálnice. Neumím si představit, kdo tam nakupuje…
Zajímavé je i značení vzdáleností na dálnici. Příští benzinka? 32000 metrů!
Noční projížďky
Vytrénovaní z různých míst po Evropě (viz. článek o bezpečnosti) jsme zpozorněli pokaždé, když na náš spací spot večer někdo přijel. Časem jsme zjistili, že místní mají ve zvyku po večerech objíždět opuštěná parkoviště a vyhlídky a vysedávat na nich v autech.
) jsme zpozorněli pokaždé, když na náš spací spot večer někdo přijel. Časem jsme zjistili, že místní mají ve zvyku po večerech objíždět opuštěná parkoviště a vyhlídky a vysedávat na nich v autech.
Pozor, kráva!
To si možná říkali carabinieri, když mě hnali pryč, já tady ale narážím na silniční značku. Na silnicích (a to i hlavních tazích) jsme tu potkali stádo ovcí, kozy, ale i rohatého býka. Stál uprostřed našeho pruhu a fakt nevypadal, že by uhnul.
Moje nedoprovolná zkušební jízda nás zase něco naučila. Primárně to, že kopírovat chování Italů se s cizí SPZ nedoporučuje. Carabinieri nás na blikačkách u krajnice odmítli tolerovat, přestože místní tak stáli taky.
Důležité bylo, že mi Muž v autě prozřetelně nechal klíčky, takže když šlo do tuhého, mohla jsem reagovat. Samozřejmě, být neřidič, měla bych smůlu a těžko bych to policii vysvětlovala. Takhle to bylo jen o nezvyku, ale adrenalin zafungoval dobře.
No a v neposlední řadě víme, jak v podobných situacích reagovat. Odjez do bezpečí a snažit se zaparkovat, až to půjde.
Zažili jste někdy podobně rychlé přeparkovávání, zatímco hlavní řidič byl někde v obchodě?