Hunger games – antiutopie pro teenagery

Před dvěma lety jsem při cestě na Island čekala na letišti v Londýně asi 5 hodin. Protože jsem musela cestovat nalehko, nebrala jsem si nic na čtení z domova, a tak mi byla dlouhá chvíle. Naštěstí jsem našla knihkupectví a to je moje! Prohrabávala jsem se několik minut, než jsem narazila na Hunger Games. Zaujala mě anotace i cena, takže jsem si zbytek čekání, ale i velkou část letu, zkrátila četbou. Když jsem knihu cestou domů dočítala, něco mi říkalo, že bych si měla koupit i navazující díly. Nakonec ke mně cestu stejně našly.
     

Antiutopie mám já totiž ráda, a hodně. Kromě klasického Orwella (1984, Farma zvířat), miluji i Konec civilizace/Brave New World (Aldoux Huxley) a brousím si zuby na Mechanický pomeranč. Na Hunger games mě tedy nezajímal milostný trojúhelník, ale popis vládnoucího režimu, jeho praktik a hlavně jeho geniálního nástroje – Hladových her. 
Orwellem očekávaná totalita proběhla a odposlechy a manipulaci s davem skrze média tu máme i dnes. Právě tu mediální manipulaci posouvá Suzanne Collins ještě dál skrze populární fenomén realityshow. Kdo z nás nezná VyVolené? První ročník jsme sledovali všichni, další upadaly, ale mezi tím přišel BigBrother, Hotel Paradise a v zahraničí populární Survivor. Realityshow nahradily v srdcích diváků do té doby populární telenovely. Divačky se již nemusí ztotožňovat s latinsko-americkou ošklivkou/slepou kráskou, místo toho jsou jim servírovány skutečné příběhy patřičně okořeněné tklivou hudbou. Collins realityshow o přežití kombinuje s hledáním talentů a ještě s něčím dalším, co už dnes také známe. Krvavé záběry přímo z bojiště, dokazující snahu médií o naprostou aktuálnost a vyvolávání emocí. 
Hunger games/ Hladové hry je show, která v průběhu roku obyvatele země zastrašuje, ale zároveň rozptyluje od každodenního boje o skývu chleba. My sice ještě nemáme tak krutou realityshow, zato máme média, která s námi dokáží manipulovat velmi podobně. Naše pozornost je směřována k tragédiím, skandálům (kdo nezná Džambulku?), abychom se odpoutali od našich starostí a frustrace. Věnujeme pozornost kauzám, které nemají tak velký dopad na naše životy jako například schvalování zákonů. Ve společnosti panuje sklíčená smířenost, nevidíme východisko a úplně stejně jsou na tom obyvatelé Pamenu, než se objeví Katniss s bobulemi.
Tak jak je autorka přesvědčivá v rozboru manipulace, nedaří se jí dobře vykreslit přerod naivní dívky ve vůdkyni. Udělala z ní trochu nevyrovnanou individualistku, která dlouho nechápe, jaký vliv má její postava ve vývoji událostí. Možná je to snaha zalíbit se (mladším) čtenářkám, které sami tápají, ale mě to místy vysloveně rozčilovalo. 
Nakonec jsem ale s trilogií spokojená. Collins podle mě přináší poměrně přesný rozbor manipulativních praktik dnešního mediálního světa okořeněný milostným trápením teenagerů. Pokud se ale nenecháte odradit věkem hlavní hrdinky, nebudete zklamáni. Ideální pro začátečníky v oblasti antiutopií. 
http://us.cdn291.fansshare.com/photos/thehungergames/the-hunger-games-the-hunger-game-trilogy-691312863.jpg

 

Ocením vaše komentáře a postřehy!