Inspirace na výlet: Muzeum horolezectví Reinholda Messnera- Corona

Letošní dovolenou jsme z pracovních a zdravotních důvodů odkládali tak dlouho, až se nám z plánovaných tří týdnů smrskla na deset dní. Inu co naplat, s naším „bydlíkem” se i tak dá leccos projezdit.

Těšili jsme se, že zvládneme do Dolomit dojet ještě za světla, ale to bychom nesměli strávit čtyři hodiny v Německu a Rakousku v kolonách. Po 500 km na dálnicích jsme měli průměrnou rychlost 76 km/hod. To je asi dostatečně vypovídající. Na druhou stranu, noční příjezdy mají to kouzlo, že se ráno člověk nestačí divit, kde se to probudil. ?

Na jaře jsem objevila dokonalý dárek pro Horolezce – architekta. Reinhold Messner vytvořil několik muzeí věnovaných horám a horolezectví. Jedno z nich mu navíc navrhla slavná architektka Zaha Hadid. Jasné číslo jedna na našem seznamu!

Muzeum se nachází nahoře Kronplatz ve výšce 2273 m. nad mořem. Pokud jste v kondici, můžete si dát nahoru asi 4 hodinový výšlap. My jsme na úpatí hory dorazili až po poledním, takže jsme vzali zavděk kabinkové lanovce, aby nám v muzeu nezavřeli.

Kronplatz je nahoře daleko rozsáhlejší, než by člověk čekal. Vede na něj několik lanovek, rozvaluje se tu stádečko jaků a koní, větru odolává i kavárna, suvenýry a restaurace (otevřena asi jen v lyžařské sezóně). Muzeum na první pohled snadno přehlédnete a to je dobře. Ne, že bych si myslela, že nestojí za vidění, naopak! Jen si myslím, že moderní architektura na sebe nemusí upoutávat pozornost za každou cenu.

Vrchol Kronplatzu, viditelnost nic moc.

Vrchol Kronplatzu. Jaky sem přivezli až z Nepálu.

Kranzplatz v mracích. Muzeum nijak nenarušuje jeho siluetu.

Kromě asymetrichého tvaru upoutá hned u vchodu umístění železného žebříku. Ten prý pochází z Mount Everestu. Podobných, často starších i méně zachovaných památek z různých výstupu je muzeum plné. Co mě ale překvapilo, je prostor věnovaný umění. Na většině stěn najdete nějaký obraz zachycující hory nebo horolezce. Messnerovi nejoblíbenější vrcholy mají v muzeu dokonce své sádrové modely.

Sestup jsme zvládli za 2,5 hod a to jsme se cestou kochali paraglidysty, kteří se do údolí vrhali jeden za druhým. Pro některé ale ani to nebyl dost velký adrenalin, a tak se dolů z kopce hnali po strmých pěšinách na horských kolech. (sebevrazi ?)

Nám to takto na začátek stačilo, proto jsme se vydali hledat další místo k noclehu. Měla jsem spadeno na jezero Pragser wildsee a nezklamalo mě! Posuďte sami: