Dramatická cesta na Island aneb “Máte něco k proclení?”

Zkoušeli jste někdy něco propašovat? Povedlo se vám to? Já jsem totiž před lety jako pašerák totálně selhala.

Pro ty, kdo nemají zkušenosti s cestami na sever – Island má velmi striktní limity na dovoz alkoholu a některých potravin. S sebou můžete mít maximálně 1 litr tvrdého alkoholu a k tomu už jen 1 litr vína a 6 litrů piva. Jenže já jsem jela na návštěvu a dostala jsem důležité poslání (rozuměj seznam lahví), co mám přivést, včetně instrukcí, jak se chovat na letišti Keflavik.

Udělala jsem všechno, jak jsem měla. Konverzovala jsem s místními, nakoupila v Duty Free shopu, nespěchala, neloudala se, prostě nijak nepřitahovala pozornost, ale i tak si se mnou celníci chtěli popovídat. Kufr i batoh na scanner a pak už se to nedalo zachránit. Umíte si asi představit, jak “příjemné” bylo sledovat, jak mi odborně vybalují celníci. A měli jsme publikum! Někteří mí spolucestující zvědavě přihlíželi, jak mi pánové v rukavicích procházejí kalhotky a rozbalují všechny lahve, dokonce i ty, které prokazatelně alkohol neobsahovaly. Voněli si k šampónu, kondicionéru i sprchovému gelu, jako by tam očekávali vodku. Jak jsem prostě jednou odhalený pašerák, bůh ví, co by ode mě mohli ještě čekat! Když skončili s alkoholem, zaměřili se na potraviny. Májka měla štěstí – nízký obsah masa 😀 Horší to bylo s loveckým salámem, ten byl už se své podstaty odsouzený k zabavení.

S pěknou hromádkou kontrabandu jsme přistoupili k papírování. Musela jsem podepsat přiznání v islandštině. Absolutně vyplašená jsem to prolétla očima, zhodnotila, že tam není nějaká podivná cifra a roztřesenou rukou podepsala. Následovalo vyčíslení pokuty a platba (kupodivu kartou).

Od chvíle, kdy jsem se přiznala, začali se ke mně chovat s jakousi otcovskou laskavostí. Byli zvědaví, odkud jsem a co chci dělat na Islandu, prostě byli milí. To mě nepochopitelně rozhodilo, věděla jsem, že pokud se odtamtud rychle nedostanu, rozpláču se jim tam jak malá holka. Jeden z nich se mě ale pořád ptal, jestli mám kabelku. Nechápala jsem, věděli, že mám jen kufr a batoh, tak proč se mě pořád ptá na kabelku? Nechtěl mě ale nechat odejít, a tak jsem nechápavě donesla aspoň batoh. Rozhlédl se, vrátil mi do něj lovecký salám a přiložil si prst na ústa. “I´m sorry, enjoy your trip.” To byla poslední kapka. Ven jsem se vypotácela v slzách, a tak moje první dojmy z Islandu byly trochu rozmazané.

Měli jste někdy na cestách problémy se zákonem?