Tvůrcům nelze upřít “oko”. Mnoho záběrů působí opravdu velmi profesionálně až světově, ale zhruba v polovině filmu si divák uvědomí, že je jich už přesycen. Nešli jsme na National Geographic, zajímají nás výpovědi lidí, ke kterým mnozí z nás vzhlíží. Tady ale dokument výrazně ztrácí. Přestože se podařilo setkat se s opravdu zajímavými osobnostmi, jejich výpovědím chybí režie. Nemají výrazný spojující článek a ve výsledku ani hloubku. Jakmile se surfař/ka dotkne zajímavého tématu, už tu je střih na další působivý záběr vln. Chybí tak výpovědní hodnota či informační přínos, který bychom od dokumentu běžně očekávali.
Přitom témat, která se v souvislosti s jednotlivými protagonisty nabízí, je celá řada. Evropští surfaři se dotkli tématu přeplněnosti vln. Surf se stal do jisté míry komerčním sportem trpícím absencí respektu, ale lze s tím něco dělat? Co by radili? Vidí nějakou cestu, jak tento trend zvrátit?
Fascinující surfování za polárním kruhem, které jistě má nějaká specifika – jaká? A jak se žije v těchto klimatických podmínkách v autě? Jak vypadá den surfaře, který žije v jedné s nejdražších zemí světa, kde musí navíc snášet nepřízeň počasí? A v kontrastu potom surfaři z Indonésie, kteří mají spoustu času, a proto se rozhodli realizovat i v dalších projektech, jenže o těch se buď dozvíme málo, nebo vůbec nic.
Nakonec nejzásadnější téma – je takový život udržitelný? Tuto otázku slibuje zodpovědět dokonce i synopse filmu, ale ve skutečnosti nabídne pár plachých vyjádření. Nikdo se starších surfařů nezeptal, zda žijí osaměle, nebo se jim podařilo najít družku, která by sdílela jejich životní styl. A pokud ne, nevadí jim to? Opravdu je tento sport naplňuje tolik? Jediný pár, který v dokumentu sledujeme, začal surfovat až v době, kdy již měl rodinu a na Bali pak odešel s malými dětmi. Toto velmi atraktivní téma však pokryje jen mladší syn vyprávěním o tom, jak to měl na Bali zpočátku těžké, protože neuměl anglicky.
Nemohu si pomoc, ale mám pocit, že se s dokončením filmu spěchalo. Napovídají tomu i chyby ve střihu (dvě věty zazní z nepochopitelného důvodu dvakrát a opakují se i záběry). Myslím si to ale hlavně proto, že dokument postrádá nějaké hlavní téma, spojnici příběhů, cestu, po které by nás režisér provedl. Divák si tak ve finále nevybírá jen svou vlnu, ale i to, o čem tento film vlastně je.